Poslední týden v Napieru – konec protrhávání a začátek cestování

… a máme tu další příspěvek do naší „zatím“ pravidelné relace protinožců

Vzhledem k tomu, že cestování ještě před námi tak není pořádně o čem psát. Náš thinnig (protrhávání) se uchýlil ke konci poněkud dříve než se původně očekávalo a tak jsme si díky zaplacenému ubytování dali ještě dva dny voraz před kempováním. Náš supervizit Dejv nás ještě minulý týden ujišťoval, že práce bude určitě do soboty, ale nakonec všichni (včetně nás) si pořádně máknuli, aby utrhli co nejvíce a skončilo se už ve čtvrtek. Na tento týden bylo naplánováno docela dost věcí co se musí udělat než odjedeme. Jen to tu stručně shrnu, aby jste u toho neumřeli nudou. Tak první věc bylo dodělat do auta záclonky, to aby se nám v tom dobře spalo a abychom jsme mohli auto zakrýt pro případné maurské nenechavce (vykradače aut). Práce byla rozdělena takto: Míša nastříhala a zapošila záclonky, Honza a Pavel instalovali do auta vodící dráty. Tato akce dopadla na jedničku. Druhá věc byla výměna oleje v autě. Olej + filtr = 41NZD (filtr tu stojí 14NZD a kvalitní olej do 30NZD). Honza a Pavel vyměnili bez problémů za stálého grilování kuřat s amerikama. Tato akce dopadla jak jinak než dobře, myslím tím výměna oleje i grilování : ). Poslední avšak stěžejní věcí byla nová technická na autě (W.O.F. Waranty of fines), kterou tady na auta dávají jen na 6 měsíců. Jelikož už nám několik lidí říkalo jak to tu s tou WOF a taky jsme si o tom dost načetli na různých blogách jiných cestovatelů, rozhodli jsme se zeptat Dejva na nejlepší servis v Napieru, kde nebude problém ji dostat aniž by jsme do auta museli vrážet peníze. Poradil nám VTNZ (vehicle testing NZ) v Taradale road (ulice v Napieru) se slovy jak prý tam to dají každému. Práci jsme toho dne skončili dříve abychom to stihli a vyrazili jsme do VTNZ natěšený jak to už bude za námi. Na recepci jsme zaplatili 48NZD, zajeli s autem před vjezd a čekali na auto s novou nálepkou na předním skle. A ono hov.. hov.. zkrátka pán co nám prohlížel auto byl opravdu důsledný (dvakrát kontroloval i jestli fungují stěrače a klakson) a na konci prohlídky nám dal papír kde byli napsané dvě závady, které musíme do měsíce opravit. Jednalo se o malou prasklinu na předním skle a větší vůli na silenbloku na kardadu (Drive shaft). Byli jsme z toho pěkně přepadlí a ještě víc když jsme zjistili, že jsme si vybrali tu špatnou VTNZ. Ta správná byla o 2 km v ulici dál. Koho by to napadlo hledat druhou v té samé ulici. Druhý den jsme opět skončili v práci dříve a vyrazili jsme do mototechny a vrakovišť hledat jiný silenblok na kardan a zeptat se na zalepení skla. Sklo dopadlo docela dobře. Po návštěvě skláře nám jen napsal papír, že to sklo je opravené (trouba na VTNZ se toho nevšiml) a není ho potřeba opravovat. Se silentblokem to bylo poněkud horší. Zajeli jsme nejdříve do nejlevnější mototechny (Repco), kde ho neměli. Pak vedle do Mitsubishi (jen se podívat a vyzvednout papír s označením dílu pro vrakoviště), kde by díl s opravou vyšel na víc jak 600NZD. A dále na vrakoviště, kde ho buď neměli nebo chtěli prodat celý kardan i se silenblokem za 170NZD. Nakonec jsem já (Honza) zavolal jednomu automechanikovi (Čech Martin) a ten nám vysvětlil jak to tu chodí. Návštěva VTNZ byla velkou chybou neboť je to státní přísná organizace. U cestovatelů se snaží vždy něco najít aby si více užili NZ : ). Nakonec to shrnul slovy, že jsme vlastně dopadli ještě dost dobře a že se máme stavit v Aucklandu a za 100NZD nám novou WOFku udělá. Prostě jako v Čechách : ). Tím pádem jsme pozměnili naše cestovatelské plány. Jedeme zpátky do Aucklandu a projedeme i celý Northland. Předběžně máme před sebou tři týdny cestování, válení se na pláži, trekování po horách, rybaření, lelkování a opájení se naší výjmečností než dojdou napracované peníze. Před odjezdem doplníme naše zásoby hlavně o bednu jablek dokud jsou zadarmo : ), vodu atd a hurá pryč.

A protože jinak už fakt nevím o čem psát, přidávám alespoň fotku Zélandu – pro ty, co byli líný si ho najít na mapě, aby aspoň věděli, jak vlastně vypadá; pro ostatní jsme zaznačili, co všechno chceme projedst (autem – červeně), a projit (treky – modře... Teda pokud máte dobrej zrak a uvidíte je).

Blížící se konec protrhávání a první BBQ s kiwákama

Tak se nám tu práce pomalu chýlí ke konci. Máme za sebou 5 týdnů protrhávání a naše bankovní konta se každému páru naplnila nad 2000NZD (ještě tak 1600NZD přibude). Cestovní plány se pomalu dolaďují. Za týden bude už vše protrháno a mi sedneme do auta a vydáme se na naše téměř dvouměsíční cestování po NZ. Skloubit cestování s příjezdem Míši sestry Moniky (začátek února) nebude asi jednoduché, ale co naplat nějak to prostě dopadne. Zatím jediné co víme a taky nám bylo doporučeno od ostatních cestovatelů co tu byli je to, abychom procestovali severní ostrov NZ za 3 až 4 týdny a pak se vydali na jižní ostrov. Tam máme předpoklad další práce a to česání ovoce v okolí města Motueka. S největší pravděpodobností to dopadne s Mančou tak, že po příletu do Aucklandu přejde z mezinárodního letiště na vnitrostátní a za 70NZD vezme letenku do městečka Nelson, kde na ni budeme čekat : ). Zatím jen můj (Honzy) předpoklad je, že po odjezdu (20.12.) z Napieru pojedeme cca 200km do Turangi kde chvilku pobudeme v termálních lázních a vyšlápneme si už konečně Tongario track (čtyřdenní tůra po horách za 30NZD/os). Vánoce budou asi bez bramborového salátu a stromečku : (. Pak bude následovat cesta okolo jezera Taupo do Města Rotorua cca 200km. Tam by jsme se měli podívat na nějaká největší vřídla na NZ. A pak by jsme měli pokračovat přes městečko Tauranga na Coromandel. Tady bych to viděl na strávení jednoho týdne surfování, teda spíš učení surfování. Tak tohle je zatím jen dvoutýdenní cestovní plán. Vše bude záležet na penězích. Například Rotorua je dost komerční městečko kde každý vstup do jednotlivých parků stojí okolo 30NZD/os. Po týdnu lelkování na pláži se otočíme a porazíme směrem dolů cca 1000km. Navštívíme Kiwi house (jediný místo kde je možný vidět živého ptáka Kiwi) a pojedeme do města New Plymouth, kde by jsme měli absolvovat další track na vrchol Mt. Taranaky (2518 m.n.m.) pak dále okolo města Palmerson North do hlavního města Wellington. Tady se nalodíme na trajekt na jižní ostrov.

i tak to vypadá v sadu

tak to je Dejv, převážel nás na čtyžkolce do jiného sadu

Dost už o plánování cesty. Ještě bych tu rád popsal naši první párty u našeho supervizita Dejva. Tenhle týden jsme byli pozváni na grilování. Práce v sobotu byla zakázaná a tak v pátek po práci jsme se sešli u baráku Dejva. Byla to taková grilovačka jeho velké rodiny plus mi Češi. Tady na NZ je to s těmi párty trošku odlišné. Někdo vás pozve a je jen na vás co si přinesete sebou. Mi jsme přišli s balením piva a stejky. Později se ještě dojelo pro borovičku a rum : ). Jak ze začátku kiwáci tvářili, že tvrdý alkohol nepijí tak později se to rozjelo ve velkým stylu. Pil se Jagejmajster, tequila, vodka, bejlís, rum i borovička po velkých panácích v různých kombinacích. Smrtelná kombinace byla tequila s bejlís a dovádění na trampolíně. Co Vám budu vyprávět, jediný žaludek nezůstal plný. Akce se dá přirovnat jen k likvidačním párty u Mirka. Ještě, že ten Dejv má barák přímo v sadu.

BBQ začalo celkem poklidně

zatím jen děti dováděli na trampolíně

hodovalo se

a pak už jen pilo

a pilo :)

Už jsme tenhle víkend dokončili track na Te Mata peak až na místo velkého hnízdiště Gannetů. Teda jelikož se muselo vstát asi v šest ráno tak jsme vyrazili jen já (Honza) a Míša. Ostatní dospávali po párty. Procházka to byla perfektní. Devět kilometrů tam a devět pět. V polovině cesty tam už Mísa naříkala, proč jen jsme tam nejeli na traktoru. Já jí říkal, že vím že se to dá jedst na traktoru, ale pěšky je to levnější a navíc nemám u sebe hotovost. Míši pocity by se dali popsat slovy asi takto, Míša po chvilce zuřivosti začala zelenat a měnit se v Hulka (filmová postava). Později jsme zjistili jak to je s cenou za svezení, když jsme se ptali za kolik by nás hodil nazpět. Cena pro jednoho byla 15NZD. Moc rádi jsme se prošli : ) a udělali pár hezkých fotek. Ptáci byli taky hezký a dokonce jsme z toho vyvázly bez poděl… bundy.

Míša ještě v cestovní náladě

cestovní traktor a Míša už bez nálady :)

první Ganneti

tak to jsou oni opeřenci jedni

trošku větší hejno

Míša po odpočinku nabrala druhý dech

nádhera ne?

Taky jsme vyrazili rybařit na místo, které nám na mapě označil Dejv. Je to odtud asi 70km. Prstem na mapě ukazoval na obec Kurapapango a říkal nám něco o spoustě ryb a hezkým místem pro rybaření. Skutečnost byla poněkud jiná :( Obec má asi dva baráky z toho je jedno asi jen stodola a řeka byla bez ryb. Co na to říci. Asi platí to co se říká o rybářích, je to prolhaný národ : ) a také to že nejlevnější ryba je na NZ v supermarketech. Alespoň jsme neseděli v karavanu a Míša si vyzkoušela svůj nový prut. Ani nechci přepočítávat kolik se do rybaření tady už vrazilo peněz a kolik by tady za to bylo hovězího (4NZD/kg v akci).

silničáři tu mají taky smysl pro srandu

první okouknutí řeky - ryby nejsou vidět

jinak je to tu hezké místo, vřele doporučujeme :)

Míša jako správná rybářka po pás ve vodě, ještě že nebyla studená

Pavel byl z toho trošku přepadlej

Míši nový prut. Nejhorší bylo když se jí třpitka zasekla v největším proudu kde bylo vody po prsa a já (Honza) jsem to tam musel jít odháknout.

Tak a tady se ztratila i poslední naděje o dobrém rybyření na rybníku. Celý rybník byl obehnán hradbou rákosí.

První track (čti trek), vaření, rybaření a zase práce – Pokračování

Tak jsem se vrátil ke psaní článku. Není to tak náhodou. U nás totiž tenhle týden chčije a chčije : ) a tak dneska nejspíš strávíme celý den v karavanu. Včera a předevčírem jsme sice makali, ale po práci jsme museli sušit všechny věci. Když už nepršelo tak stromy byli plné vody a tak jsme promokli. Dnes to tak vypadá, že budeme muset jít pracovat i o víkendu, abychom jsme dohnali ztrátu. Snažíme se vydělávat přes 450NZD/osoba čistého týdně.

 když je dobré počasí tak to jde hezky protrhávat

nový nepromokavý outfit (gumáky, pogumované kalhoty a bunda = -55NZD na kontě :)

teď mě už nic nezastaví

Původně byl na víkend dohodnutý výlet k jezeru asi 25km severně, ale počasí tomu nepřeje. Pavel se těšil na rybaření na stojaté vodě. Zdejší řeky jsou opravdu moc hezké ikdyž trošku mělké a prudké. To nahrává hlavně rybám. Prozatímní skóre je asi 5:0 pro ryby : ) Pavel z toho je už trošku nešťastný. Co opravdu se tu Pavlovi daří je vaření jídla. Včera a předevčírem jsem měli kuře na paprice s rýží a kolínkama. Dnes nás čeká bramborový knedlík s pečeným hovězím a o víkendu by mohl být už konečně náš první hovězí řízek. Jo jinak už jsem vyřešili připojení k internetu tady z farmy. Honza se zeptal managera sadu (Stuart) zda by jsme se mohli připojit na internet z jeho kanceláře. Bez problémů souhlasil a ukázal kam se můžeme napojit. Kolegové Honza a Aneta jeli v pondělí, místo česání v dešti, koupit síťový kabel a tak už můžeme používat internet po práci, nemusíme nikam jezdit a hlavně je zadarmo. Práce a život tady na sadu nám přijde už trošku monotonií. Prostě nic extra. Nejhezčí jsou ty víkendy, kdy se vyráží pryč do přírody nebo na pláž. Minulou sobotu ženy zůstaly doma a muži vyrazili na lov ryb (Pavel) a na pěší turistiku (Honza). Prostě Pavel vyložil Honzu pod kopcem (cca 390m.n.m. vysokým) s ruksakem (obsah batohu: pivko, burákové máslo a trustový chléb) a jel dva kilometry na první fishig poin k řece. Navečír jsme se vrátili celý schvácený bez ryb.

Pavel rybařil v této moc hezké řece TukiTuki. Mělo to jen jeden malý háček. Nebyly tam žádné ryby :)

Honza si zvolil přímou cestu na horu :) Na hoře celý uřícený zjistil, že tam vede asfaltka z druhé strany. Prostě tlustý Mauři tu jinak nechodí na tracky než autem :)

Předpověď na neděli slibovala zamračeno a déšť. Na což jsme všichni i nadávali jak špačci, že to není možné aby v týdnu bylo hezky a o víkendu zase pršelo. V neděli ráno nás naštěstí vzbudilo nádherné počasí. Všichni byli rádi, že i zdejší soudruzi občas udělají nějakou tu chybu v předpovědi. Výlet na Ocean Beach byl jasný. Naložit auto, oběd v 11:00 a hurá hurá na pláž. To je zdejší nejhezčí písečná pláž s velkými vlnami. Proto jsme si sebou vzali i surf, který nám zapůjčil náš supervizor David. Co vám budu vyprávět, prostě velice vydařený výlet. Surfovat nám sice moc nešlo, zato jsme se nikdo neutopil ani nás nemuseli zachraňovat místní dobrovolní lifeguardi. Pěkně jsem se opálili, někteří si to pochvalovali i dva dny poté :) obzvlášť při spaní.

tak to je Ocean beach

ležení jsme si označili zapíchnutým serfem

pózování s prknem bylo prostě v kurzu :)

hrátky s pískem ala friends

serfování je dřina, pózování nee :)

Teď jsem si vzpomněl co je zajímavé na naší práci v sadu. Pomalu ale jistě se z nás stávají ornitologové amatéři neboť každý pátý strom obsahuje ptačí hnízdo a v každém druhém hnízdě jsou buď nějaká vajíčka (malá velká, bílá, zelená, modrá, s fleky, bez fleků čí žíhaná, ž prostě spousta druhů) nebo malá ptáčata (holá, s chmýřím či už s peřím). Zkrátka sledujeme každé hnízdo zda je osídlené či ne. Dokonce pravidelně sledujeme jedno hnízdo, které je u cesty kde jezdíme a je nízko položené. Dnes jsme zjistili, že se už vylíhli : ).

fotka vajíček pro ukázku

tohle je z toho za 10 dní

tohle je už těsně před vylítnutím

Míša samozřejmě jak jinak než že ulovila místní kočku. Málem spala v karavanu, ale naštěstí toHonza zatrhnul :) Kočka pouští hrozně chlupů (horší než Ládi pes)