Milí čtenáři věřte nebo ne, ale jablka nám nadobro skončili (už si člověk neutrhne čerstvé jablko aniž by zkritizoval jeho kvalitu) a i kiwi se nám tu už blíží do konce. Rozloučili jsme se spousty milých lidí a tak tu jsme zůstali jen mi (Míša a já) a holky z Korey a Malajsie. Začíná tu být tak trošku nuda. Posledních pět dní nám tu prší, kiwi se tudíž nedá sklízet a tak já sedím doma a Míša pracuje. Pavel s Domčou si ve čtvrtek napakovali naše autíčko a vyrazili cestovat po jižním ostrově. Mají naplánováno neuvěřitelných 2500km na deset dní. Taky by jsme radši cestovali :) než sedět doma. Jediný co teď dělám je vaření jamu z kiwi co nám tu neuvěřitelně rychle dozrává. Je mi ho líto vyhodit a zásoba jamu na zimu se bude hodit :) (snídám jam s tlusťákem každý den). Tenhle pátek jsem se tak nudil až jsem vyrazil stopem do města. Zařídil jsem nám tu spoření s kterým by jsme měli za půl roku vydělat neuvěřitelných 100 babek :) Není to spoření s liškou ani s posunem, ale obyčejný poštovní spořící účet na který můžeme každý týden něco přisypat.
Výhledově nám tu nadobro skončí práce tak za dva týdny. Nabízejí nám tu možnost zůstat na dalších 10 až 12 týdnů na prostříhávání kiwi a jabloní. Motueka je moc hezké místo, ale zůstat tu na tuhle práci nechceme. Lidi o téhle práci nemluví s nadšením. Hledáme práce na internetu a rozesíláme životopisy. Kdyby nevyšla práce v hotelu Hermitage pod Mt. Cookem, nebo práce v packhouse květinářství Van Zenten tak nám tu pořád zbývá práce prostříhávání vína v Blenhaim.
Jediné co se tu dá dělat je stále to rybaření, popíjení pivka a ježdění na koni. Posledního velkého úhoře jsme nechali vyudit a taky jsme si z něj udělali řízky na česneku. Asi dneska zajdu za barák na potok na ryby. Co nám tu prší tak potůček kde bývá vody na holinky je teď asi přes metr hluboký.
A je to tady zase. Už nemám co psát tak asi půjdu radši vařit jam a učit se u toho anglinu :)
Kia ora, ciao, adiós, adieu
Žádné komentáře:
Okomentovat