Mávající Samoa_poslední pokračování

Uff že mi to tu, ale jde co :) …

Tak kde jsme to posledně zkončil. Jo na Falealupo Beach Fales. Tohle místo bylo jedno z těch s nejhezčím a nejjemnějším pískem na pláži. Po procházce po pláži jsme se vrátili s náručí velkých bílých mušlí. Navečír tu byl právě odliv tak jsme si tady moc nezašnorchlovali. Koráli byli místy až nad vodou. No což tak jsme opět udělali spoustu hezkých fotek, popili pivko nad večeří (tradičně kuře, nudle a rýže) a šli spát do našich fale tentokrát bez moskytiéry. Na druhý den byl v plánu procestovat druhou polovinu ostrova. Původně spíš jen část. Nakonec jsme objeli víc jak polovinu. Objevit jediný pořádný treck na 200 let starý banánovník na Samoe jsme nakonec vzdali. Přeci jenom s naším 3WD se vydat někam do buše nebyl dobrý nápad a navíc moře nás tu lákalo víc. Na plánu bylo navštívit jednu s největších atrakcí Samoi neboli Alofaaga Blowholes. Bylo to cca 50km jihozápadně. Odbočku jsme samo přejeli. Cedule ukazující Blowholes byla jen z jedné strany, jak jinak než z té druhé než jsme jeli. Zastavili jsme radši u dvou kluků a zeptali se na cestu.

Tak takhle vypadá celé jiho východní pobřeží Savai´i.

Na fotce je vidět i letící kokos.

Domorodka co vhazovala kokosy do Blowholes.

Vyvolávání výtrysku.

Tyhle Blowholes jsou díry v příbojové skále z kterých při nárazu vlny vytryskne asi 20 metrů vysoký gejzír. Samoánci navíc sílu gejzíru demonstrují pomocí kokosu, který těsně před tím vhodí do díry a kokos pak letí až do 60-ti metrů. Tady to za vlezné 5Tala opravdu stálo. Normálně ještě na turisty zkouší žádat 5Tala za každý vhozený kokos, ale mi jsme tam přijeli chvilku po větší skupince turistů kteří pani něco jen dali. Po skončení show jsme se ještě odhodlali se jít podívat a opláchnou těsně t těm dírám. Holky tam dokonce málen smetla obrovská vlna :). Byly pěkně smočený

Holky promočený po spláchnutí vlnou.

Tradiční přístřešek s pneu na střeše.

Malá vsuvka.

Tradičně Samoánci se ptají odkud to vlastně jsme. A na naší odpověď z ČR jen řeknou Ááááá. Domníval jsme se že vlastně umí anglicky jen tuhle větu a dál moc nerozumí. Kluky jsme schválně proto vyzkoušel. Na otázku odkud jsme, jsem řekl, že ze Samoi a kluci zase jen Ááááá. No krásně jsme se zasmáli. Poor boys

Hlášku dne pronesla Andrejka, když Pavel se šel podívat na okraj příbojové skály. Volala na něj:“ Pavle pojď zpátky, je to tam moc nebezpečný, vždyť si něco uděláš, podej mi radši ten foťák. Stál skoro deset tisíc.“ :)

Afu Aau Falls.

Touhle větou se bavím až do teď :). Někde v těhlech místech okolo  Alofaaga jsme minuli naše předpokládané ubytování. Mávnuli jsem nad tím, že dál je ještě další. Počasí jsme už měli pěkně deštivé a pochmůrné. Skoro jsme rozhodovali zda vyrazit se podívat na jeden vodopád co jsme měli v plánu. Pršelo, ale co jsme tu jen jednou. Zaplatili jsme opět vlezný 5Tala a jeli se vykoupat pod vodopád Afu Aau Falls. Vodopád nakonec nevypadal moc úchvatně jak jsme ho viděli v brožurách. V průvodci stojí: Nejvyšší vodopád na Savai´i s krystalicky průzračnou vodou. Prostě cca 20 metrů vysoký vodopád s třímetrovým bazénem pod ním. Okomentoval jsme to s tím že podobný máme v Kralupech za barákem :).

Skoro před každým domem je hrob. Tenhle ve tvaru srdce jsem okomentoval jako Láska až za hrob :)

Jeden z tradičních Samoánských autobusů.

Když už jsme byli tak blízko tak jsme se byli zeptat na cenu ubytování v Aganoa Beach Resort. Resorty jsou na Samoe tradičně několika násobně dražší, což se potvrdilo. Cena po smlouvání 100Tala nás posunula o 30km dál k naší oblíbený Jolan Becha Fales. Po cestě jsme si radši předem vyřídili trajekt v obci Salelologa na druhý den. Počasí vypadalo už pořád stejně deštivě a větrno. Ráno jsme posnídali a nasypali do sebe sea sick prášky a vyrazili na trajekt.

Joelan Beach Fales a zase vodka.

Měli jsme to tentokrát akorát. Kupodivu nás přivítal jiný trajekt než nás sem odvezl. Kajuta byla klimatizovaná a pouštěli nám Matrix. Centrifuga to byla stejná. Andrejka po chvilce šla strávit cestu na záchod a mi ostatní jsme se docela drželi. Na Samoe nám zbývali jen poslední dvě noci. V plánu bylo navštívit už jen Fatumea Pools a Lalomanu Beach na druhé straně ostrova. No co si budeme povídat. Plán to byl šílený. Na druhou stranu ostrova je to cca 100km což tu je asi 2 a půl hoďky v autě. Po cestě jsme pokrmili ještě jednou želvy. Já se s nimi nedopatřením i vykoupal. Nakoupili jsme suvenýry na marketu a poslali pár pohledů. Čas nám tam hrozně utíkal. Fatumea Pools jsme nakonec vynechali. Bylo už na ně pozdě a navíc bylo pořád ošklivo. Tyhle Pools jsou známí hlavně přírodníma kamenýma skluzavkami. Pavel a Andrejkou to po našem odjezdu to navštívili.

Náš první trajekt na Savai´i.

Náš druhý trajekt zpět na Upolu.

Na Lalomanu Beach jsme dorazili už se setměním. Tahle oblast Samoi byla před rokem nejvíc zasažená tsunami a tak už několik kilometru před ubytováním jsme kličkoval po silnici jak blázen, protože asfaltka byla stále děravá jak cedník. Podle průvodce tu měli být dva vcelku levný resorty, ale přeci jenom byl vydaném před tsunami. Našli jsme tu jen jeden, který se snažil vypadat jak resort na úrovni Taufua Beach Fales. Přivítal nás nepříliš vřelý personál. Manažerka sedící za laptopem nám říkala, že jsou plný, ale že máme štěstí, protože jim nepřijela jedna skupinka. Zaplatili jsme tedy 70Tala/osoba a šli rovnou na večeři. Personál nám tak dlouho nebyl schopný říct kam si máme sednout až u stolu zbyli jen čtyři místa pro nás samo každý jinde. Na otázku zda by mohli zařídit, abychom seděli spolu jako skupinka nám jen odsekli, že jsme přišli moc pozdě. Naštvalo nás to nehorázně. Uvažovali jsme dokonce o odjezdu. Hádal jsem se tam s jedním z personálu tak až skupinka lidí z Austrálie se posunula tak abychom seděli alespoň po dvojicích. Po téhle zkušenosti bych už do téhle části Samoi už nejel. Byl jsem už opravdu pár vteřin od knokautování toho idiota. Skoro jak z filmu Kurz sebeovládání :). Chyběla jen scéna jak se mi zatmí před očima a pak už jen jak držím Samoánce na zemi pod krkem se slovy já ti to říkal :). Gůsfraba. Rozbolela mě z toho úplně hlava. Povečeřeli jsme skutku skromně ikdyž naštěstí bez kuřecího. Na večer byla připravená tradiční Samoánská show. Zpěv, tanec a fire dance. Všichni z toho byli docela nadšení. Mi co jsme něco podobného viděli na druhém ostrově u Jolan Beach fales jsme nadšení až tak úplně nebyli :).

Holky snažící se o tradiční tanec. Na holky na Savai´i neměli.

Tenhle týpek byl uvaděč show. Připomínal nám Novotného.

Fire dance.

Tohle jim tady docela šlo.

U večeře jsme potkali další čtyři lidi z ČR, kteří se sem vydali na dovolenou po strávení working holiday na Novým Zélandu. Dva kluky z Kladna a dně holky už si nevzpomínám odkud. Popili jsme pivko a pokecali o NZ a Samoe. Tihle šílenci sem jeli rovnou na měsíc. Vyprávěli o zážitku zvaným autobusová doprava na Samoe.

Lalomanu Beach.

Fale v ranném stádiu.

Míša a pracujcí domorodec v pozadí.

Nadšené klučík zapózoval s tradičním klepetem.

Takhle si představuju ráj.

Jak jsme sliboval, musím okomentovat autobusovou dopravu. Autobusy jsou tady nejlevnější varianta dopravy. Cesta přes celý ostrov stojí 5Tala. Autobusy jsou většinou tak narvaný, že každý má ještě jednoho cestujícího na klíně. Sedící těhotná žena v autobuse dává přednost muži. Cesta která trvá v autě 2 hoďky trvá v autobuse 4 a půl, protože autobus zastavuje k kiosků s jídlem a celý autobus vystupuje si nakoupit. Kluci cestou na Lalomanu Beach mluvili o pěti nakupovacích zastávkách :). Každý autobus tu je originál. Jeden má nápis třeba LIVES GO ON (život pokračuje) a další třeba  MONKEY BOYS (opičí chlapci) atd. Asi si umíte představit naší reakci když jsme předjížděli autobus plnou černochů s nápisem Money boys (opičí chlapci) :). Kdo se sem chystá by měl tenhle adrenalin alespoň cestou z letiště vyzkoušet :).

Jinak co se týče oblasti Lalomanu Beach, tak to tu stále vypadá zničeně. Podél cesty jsou zbourané baráky nebo jen betonové základy po barákách. Většina z většiny cca 100 Samoánských obětí pocházela právě odtud. Podle vyprávění měli na útěk asi 6 minut. Po procházce po pláži se u nás zastavil jeden mladý reportér z NZ a ukazoval nám fotky který tu udělali právě před rokem den po katastrofě. Podle něj to tam už vypadá skvěle. Podle nás to je pořád děsivé. Lidé mnohdy nemají příbytky. Všechny peníze a úsilí vkládají do vybudování nových resortů. Na našem fale byli třeba plachty s nápisem První pomoc Australské vlády. Ráno po snídani jsme skočili ještě do moře si zašnorchlovat. Užít si posledního nádherného dne na Samoe. Musíme uznat, že šnorchlování u Lalomanu beach bylo jedno z nejhezčích. Spousta druhů rybiček i ty co jsme jinde neviděli. Tedy před rokem. Teď je po tsunami na dně všechno převrácené a zničené. Skoro jak šnorchlovat na korálovém smetišti :). Ještě než jsme vyrazili z Lalomanu Beach tak jsem přítomným předvedl hlavně čechům jak oloupat a otevřít zralý kokos. Pravda s prvním odloupnutím mi musel pomoct Samoánec s jménem Tele, který nám večer předváděl fire dance, ale nakonec mě i místní zatleskali.

 

Kluci kladenský a loupání kokosu tradičním způsobem.

Ještě kousek a kokos je venku.

Jedna z fotek den po té.

Mávající samoánci.

Rozloučili jsme se a vyrazili po jihozápadní straně směr letiště. Po cestě mezi obcemi Lotofaga a Vava´u jsme ještě navštívili atrakci zvanou To Sua Ocean Trench což je asi 25 metrů hluboká jáma s asi dvěma metry mořské vody. Tahle jáma je spojená podmořským tunelem s mořem. Za 7Tala jsme si tam mohli zaplavat. Jediným přístupem je 15 metrů dlouhý žebřík. Míša když to viděla tak se rozhodla zůstat na okraji. Mi ostatní jsme tam skočili. Teda hlavně já jsem skočil asi ze dvou metrů aniž bych si uvědomil, že mám jediný naše klíče od auta v kapse. Po krásném zaplavání mi Míša způsobila infarkt když se mě ptala zda pořád mám ty klíče. Samo, že jsme je už neměl. Už jsme nás viděl přespávat u auta. Vylezl jsem nahoru a běžel za majitelkou. Půjčila mi nějaký hrozně starý brýle a šnorchl. Po deseti minutách strachu a hledání po dně jsem je se štěstím vylovil. Všem spadl kámen ze srdce. Najít je byla šance jedna ku stu, protože voda v příkopu stále proudila sem a tam jako vlny v moři. Podle vyprávění manžela majitelky loni při tsunami byla jáma v jednu chvíli prázdná a pak plná až do poloviny. Po hledání mi začalo být pěkně špatně.

Tu Sua ocean Trench. Hezká jáma ne.

Lepší místo na strátu klíču vás asi nenapadne.

 Na poslední noc jsme se rozhodli zůstat ve fale u Return to Paradise Beach, kde jsme věděli o rodinném fales. Letadlo nám letělo v půl sedmé ráno a mi jsme tam měli být alespoň dvě hoďky předem. Moc možností na přespání blízko letiště není. Říkali jsme si lepší přespat ve Fale na pláži než v městě Apia. To jsme tehdy nevěděli co nás čeká. Fale byli extrémně levný 30Tala/osoba, ale spát se v tom opravdu moc nedalo. Fale byli na pohraji rozkladu a povlečení smrdělo hrozně samoánskou aviváží (skoro jak petrolej jak už jsem někde psal). Rodinka majitele byla opravdu vřelá. Povečeřeli jsme u nich doma. Otec rodiny s náma dokonce poseděl až do konce večeře. Holky asi nejvíce rozhodilo to, že mi jíme u stolu a pětiletá holčička jí na zemi a ještě odhání štěně od talíře. Tehdy Míša řekla:“Už nikdy nechci vidět chudobu“. Tím pro nás padá návštěva Indie a chudších částí Indonésie.

Fale u Retur to paradise Beach před zakrytím plachtou.

Dílo dokončeno. Teď tam už nezateče. Hrůza co?

 Brzo ráno nás Pavel s Andrejkou hodili na letiště. Mě už bylo opravdu pěkně špatně. Měl jsem horečku a bolela mě hlava. Míšu to začínalo brát taky a tak jsme pro jistotu nasadili antibiotika. Rozloučili jsme se s Anderjkou a Pavlem a hurá do letadla. Do Aucklandu jsme dorazili v pořádku, ikdyž jsme v letadle jednou omdlel :). V Christchurchu na nás už čekalo naše autíčko v pořádku.

Hurá na NZ. Sweet home.

Pro nadšence, kteří se sem chystají máme pár cestovatelských rad na závěr.

číslo jedna: Objevte Samou autobusem, ale když si budete chtít půjčit 4WD auto tak se přesvědčte, že je opravdu 4WD.

číslo dva: Vemte si na Samou jen plavky, půl krosny jídla, foťák, repelent a hlavně potápěčský brýle a šnorchl. Ostatní je zbytečný.

číslo tři: Pokuď jste byli na NZ tak tu vynechte návštěvy vodopádů a užijte si radši krásného moře.

číslo čtyři: Pozor na věci jako foťáky a tak. To se tu opravdu krade.

číslo pět: Pokuď jsme už na téhle straně světa tak určitě jeďte na Samou.

Co se týče nás tak Samoa nás uchvátila rozhodně hodně exotickou faunou a flórou a i úžasným mořem. Pro nás na Samoe jsou dva druhy lidí. Jedna skupina lidí žije skromným životem z plodů Samoi a druhá žije jen z turistů. Zatím co ta první skupina lidí je opravdu prostá, pohostinná a šťastná ze setkání s turisty ta druhá „zkažená“ skupina lidí žije heslem: „turisti jsou bohatý lidi, tak jim všechno naúčtujeme a zkusíme z nich vytahat, co se dá“

Sečteno podtrženo: máme pocit, že jsme strávili krásných 11 dní dobrodružství na úžasném polynéským ostrově kam se asi každý jen tak nedostane.

Mávající Samoa_pokračování 1

Sláva Pavel s Andrejkou se vynořili z příletové brány. Vyfasovali kokos na uvítanou a vějíř na vyrovnání teploty. Naložili jsme je už do našeho nového auta (Hyundai Tuscon) a vyrazili spát k týpkovi. Opomněl jsem vyprávět story o výměně auta. Když jsme byli v Apia tak jsme navštívili taky kancelář Samoana Rentals, kde nám půjčovali auto se slovy je to 4WD (náhon na všechny čtyři kola) a mi si to nezkontrolovali. Na to, že naše Toyota není 4WD jsme přišli náhodou když jsme málem zapadli v buši na cestě k týpkovi dávajíc přednost autobusu. Auto nahozené blátem až na střechu se jevilo být jen s náhonem na přední kola a tak nám ho tedy vyměnili. Hyundai tuscon 4WD byla jediná možnost, jen volant byl na druhé straně což se mi nakonec ukázalo kupodivu zcela normální.

Pavla a Andrejky fale bez stěn.

Andrejka ráno z pláže a počasí nadšená moc nebyla.

K týpkovi po tmě jsme dorazili v poklidu kupodivu bez bloudění. Pavel s Andrejkou měli fale připravené bez zástěn. Ještě že nefoukal vítr a nepršelo. Raním probuzením do zataženého počasí jsme začali náš další cestovní den. Posnídali jsme opět už námi tak trochu nenáviděné papaye, cracry, dali koupačku a vyrazili na další vyhlášenou pláž o 5km vedle Return to paradise beach. Před pláží nás už tradičně stáhli o 10Tala chlapy z vesnice což nás už nerozhodilo. Trošku jsme očekávali opět více od pláže z názvem návrat od ráje, ale nakonec jsme auto zaparkovali na pláži kousek od palem, šli si utrhnout na nepříliš vysokých palmách (jen asi 4 metry) jeden kokos a zašnorchlovali si trochu v parádním podvodním světě. Pláži chyběl už jen stánek s pivem a klobásou. Zato šnorchlování bylo perfektní. Proplouvali jsme mezi lávovými kameny pokrytý koráli s mnoha hejn rybek. Chvilku jsme si připadali jak potápěči z national geographic. Jako obvykle nás po hodince z pláže vyhnal náš hlad a nesnesitelné sluníčko.

Poslední foto s tragicky smradlavým květinovým náhrdelníkem :)

Return paradise beach_zadní část

Autem jsme dojeli až na pláž.

Pracné trhání čerstvých kokosů. Tady to nebylo moc vysoko.

Pravá Return paradise beach. Hezký ne?

Foto u nápisu.

Pláž už ani nevím název. Tady jsme se jen zastavili na koukačku.

Všude mimo resorty jsme byli kuriozita pro domorodce.

Míša opět krmí zvíře.

Pavel s Andrejkou obdivovali naše zakoupené láva a tak jsme vyrazili opět na nákupy do Apia na tržnici. Cestování ve čtyřech je prima. Člověk se víc pobaví, užije si zábavy, víc hlav víc ví, ušetří se na pronájmu auta, ale taky se tím komplikuje cestovní plán. Po nakupování jsme bloumali kam dřív vyrazit a kde strávit více času. Přeci jenom jsme měli každý na objevení Samoi jen 11 dní. Každý chtěl vidět všechno aniž by jsme strávili hodně času v autě. Pavel s Andrejkou měli na Samoe kamarády domorodce, které potkali v Napieru na NZ při sběru jablek. Ten večer jsme využili kontaktu na ně. Hotel v obci Solosolo nebyl nic moc a tak Pavel zavolal z mého telefonu a dohodnul nám spaní u domorodců (Miriam a Joe). Tehdy jsem si říkal přeci jenom platím telefon rok a nepoužívám ho tak bych mohl trochu využít kredit co na něm mám. To jsem ještě nevěděl, že ty hajzlíci od T-mobile neodečítají mezinárodní hovory. Tudíž při naší snaze ušetřit za ubytování jsme nakonec zaplatil (tedy máma v ČR) 1500kč což je asi 12 samoánských minut hovoru. No nic co na plat. Vyrazili jsme tedy hledat vesničku skoro na druhé straně ostrova. Najít jejich zapadlí, ale na druhou stranu celkem honosný barák znamenalo se zeptat u stánku s potravinami, jednoho taxikáře a pak jím opět zavolat.

Pavel se u stánku snažil dozvědět cestu. V jednu chvilku ukazoval rukama na obě strany aby se ujistil zda dědek ví o čem to vlastně mluví. Angličtina byla u místních opravdu chudá.

Poměrně luxusní dům na Samoe.

Míši a moje skromná místnost pro přespání. Povlečení vonělo jak vyprané v petroleji :) Což je asi místní aviváž proti vlhkosti a breberkám.

Domácí mazlíčci. Kotě vypadalo trošku nemocně.

Tak to jsou naši domorodci Miriam a Joe. Jejich náboženství si už ani nepamatuju.

Miriam a Joe nás ubytovali v jejich baráku. Jejich barák byla dobrá zkušenost pro nás. Měli jsme možnost vidět jak žijí poněkud bohatší Samoánci. Miriam a Joe každý rok pracují na NZ nebo v Austrálii na sklizni ovoce. Ve srovnání naše baráky v ČR vypadají opravdu luxusně. Míšu při vyndavání oblečení z auta vylekali všude lítající velcí brouci (velcí asi jako celý palec). Jejich pes z nich měl naopak radost. Běhal okolo nás a jednoho po druhý sežral. Po cestování jsme byli tak unavený až jsme usnuli jak zabytý. Nevadilo nám i tradičně silně nasmrazený povlečení. Na druhý den jsme se domluvili na vycestování na druhý ostrov Savaii. Dopoledne jsme udělali fotku s našimi milými domorodci a vyrazili chytil trajekt.

Počasí už bylo prima deštivé. Dorazili jsme k přístavu Mulifanua Warf asi dvě hoďky s předstihem, abychom koupili v poklidu lístky a vešli se na první trajekt. Kancelář prodeje lístků byla prázdná a tak jsme čekání ukrátili místní Coca colou, nudlovou polévkou a knedlíkem plněný překvapením (asi kuřecím masem). Borec o okénka prodeje lístků se objevil až po hodině. Když jsme řekli že jedeme autem tak nás odkázal na okénko za rohem, kde nám řekli že už je pozdě :). Doporučili nám počkat ve frontě aut zda se najde ještě místo. Zapomněl jsem dodat, že trajekt měl dvě hoďky zpoždění což na místní poměry znamená, že přijel včas. Dva dni zpoždění je už opravdu zpoždění :). Naše čekání nakonec přineslo ovoce tedy vešli jsme se jen tak tak na kocábku připomínající trajekt. Během našeho nalodění přišel silný déšť a vítr, což se nakonec ukázalo jako hodinová plavba na centrifuze. Horní hrana zábradlí byla jednu chvilku dva metry nad hladinou moře a o chvilku později skoro zároveň s mořem. Nesvědčilo to nejvíc chudáku Andrejce, která celou plavbu krmila rybičky :). Všichni cestující seděli na otevřené palubě pouze se třechou a tak občas větší vlna opláchla všem cestujícím nohy až na kotníky :). Na druhém Samoánském ostrově Savai´i jsme předem měli v průvodci vyhlédnutá místa pro přespání. Nakonec jsme, ale zakotvili v prvním ubytování co jsme zahlédli u silnice tzv. Blue motels kousek od vesničky Salelavalu. Holky ani neprotestovali jak byli z plavby špatný a unavený.  

Holky padli do postele a po půl hoďce usnuli.

Za hezkého počasí by tu s pivkem mohlo být hezky.

Tohle ubytko tvořilo šest modrých zděných chatek se sprchama a WC. Musím dodat jak nehezky to tam vonělo, ale v tom počasí bylo prakticky jedno kde přespíme. Večeři jsme měli zpestřenou hrozným psí kvílením z kuchyně. Od té doby holky na Samoe důkladně zkoumali co že je to za maso v polévce nebo v nudlích. Nikdo už tohle místo nenazval jinak než „u zabitého psa“ :).

Zděné modré fale. Asi špatný nápad do téhle tropické země.

Konečně kokosy, který se dají trhat ze země :)

Ráno po snídani jsme hned vyrazili na sever jen pár kilometrů směr vyhlášené pláže Si´ufaga Beach a Lano Beach. Pláže byli opravdu hezké obě, ale na první to vypadalo buď moc chudě nebo chtěli za fale 500Tala (Si´ufaga Beach resort). Pro tenhle den a ještě další jsme zakotvili nakonec u Joelan Beach fales, kde nás mile přivítala majitelka a na rovinu nám řekla cenu pro nás přijatelnou (50Tala na osobu včetně večeře a snídaně). Její fale byli už opravdu hezké. Pod některými fale dokonce šplouchali přílivové vlny. Stejně jako pod tou naší. Ze začátku se to všem hrozně líbilo, ale druhou noc už holky nadávali na hlučnost vln pod tenkou dřevěnou podlahou.

Postupně jsme potkali několik hezkých kostelů. Tohle je jeden z nich.

A tady je další.

Si´ufaga Beach nebo spíš pár metrů od ní.

Projížďka na tradiční samoánské kánoi se mi nepodařila :(

Toho dne jsme se rozhodli podniknout výlet za mořskýma želvama a také na lávové pole s trojicí zničených kostelů. Počasí se nám náhodně měnilo každou hodinku. Od hrozných pařáků až po prudké deště. Podle místních jsme přijeli ještě v období sucha, ale počasí podle toho nevypadalo. Přisuzovali jsme to celosvětové změně počasí. Dokud tedy bylo ještě přijatelné počasí tak jsme vyrazili na lávové pole, kde měli být dle průvodce tři lávou zalité kostely a jeden virgin grave (hrob pany), kterému se láva zázračně vyhnula. Podle průvodce lávové pole vzniklo mezi roky 1905 a 1911 výbuchy sopky Mt Latavanu. Následné lávové pole o šířkách 10 až 150 metrů zpustošili okolí. No co si budeme vyprávět. V průvodci to bylo krásně prezentováno, ale skutečnost byla jiná. Vystoupili jsme z auta do třiceti stupňového tropického vedra, zaplatili vlezný (tedy jen 5Tala osoba) a šli se podívat po rozpálené černé lávě na jednu díru v lávě (virgin grave) a čtyři stěny katolického kostela vyplněné metrovou vrstvou lávy. Další kostely (anglikánský a další) jsme radši odmítli toho dne navštívit. I přes snahu našich průvodkyň být na všech fotkách se nám podařilo udělat hezký fotky. Jiným cestovatelům bych doporučoval se této atrakci vyhnout a strávit čas spíš na pláži.

Tady jsme se pořádně zarazili. Původně jsme mysleli, že je to snad stará škoda 120L která uvízla na lávovém poli.

kostelík s lávou uvnitř.

Průvodkyně se ze záběru nechtěla hnout. Asi si myslela, že fotíme jí :).

Jáma s kytičkama je právě ten jejich proslulí Virgin grave (hrob panny)

Kuriozitka. Nevím jak se to dětem povedlo, ale v tuhé lávě jsou vyrytý nápisy ze školních výletů.

Ještě jedna fotka kostela z dálky.

Holkám se líbila tahle mělká voda.

Po krásném smažení na lávovém poli následovala návštěva vesnice Satoalepai, kde se nachází Turtles enclosure nebo-li vodní ohrada s asi patnácti zdravě vypadajícími želvami o velikosti krunýře od půl metru do metru. Za poplatek 5Tala na osobu jsme se mohli nejenom pokochat plavajícími želvami, ale mohli jsme tam i mezi ně skočit. Na vyzvání jsme ani nečekali. Převlékli jsme se do plavek a hurá se šnorchlem a foťáky do vody. Tahle atrakce byla jedna z hlavních co jsme tu chtěli navštívit. Všichni nás ujišťovali, že želvy jsou krotké a tak se jich nemáme bát. Skutečnost byla opět trošku jinde. Akci jsem nazval ULOV SI SVOJÍ ŽELVU. Želvy z nás úplně nadšený nebyli. Spíš se nás báli a vyhýbali se nám jak jen mohli. Výjimkou bylo krmení pomocí rozkrájené zralé papai. To se želvy hrnuli po skupinkách za žrádlem. Skoro dvě hodinky jsme tam s nimi dováděli, udělali asi 300 fotek a pak jsme usoudili, že želvy z nás už mají dost. Tedy kdyby někdo náhodou navštívil tohle místo a nebyla tam už žádná želva tak to bude asi naše vina :).

Želvy přítulné při krmení papai.

Holky ještě měli kousky papai.

Hezký želvičky.

Zoubky mají :).

Holek první dobrý úlovek. Nad vodou jsou želvy krotké.

Ale jak se ještě dotýkají vody jsou pěkně hbyté a rychlé.

Pár hezkých fotek jsme udělali.

Není hezká?

Tady jsme pro změnu ulovil jednu z těch větších. Nad hlavu bych jí asi nezvednul.

Navrátili jsme se do Joelan Beach fales, kde na nás čekala už večeře. Opět kuřecí maso s nudlemi a opečenou místní zeleninou (fruit bread – chlebovník rostoucí na stromech a podobné mňamky, co nám moc nejeli). Pavel od Andrejky se dočetl v průvodci o místním tradičním nápoji zvaném AVA. Ten se připravuje z vody a rozemletém kořene místního stromu. Pavlovi to nedalo a tak se zeptal právě majitelky na tento nápoj. Ta nečekala a hned se zeptala zda by jsme ho chtěli vyzkoušet. Poslala jednu holčinu z kuchyně nám sáček AVA koupit do místního kiosku a pak nám ho s manželem připravili v tradiční Samoánské vyřezávané míse (tahle mísa je symbol Samoi). Po krátkém obřadu nám postupně AVA nabírala z mísy do kokosové skořápky na ochutnávku. Nápoj AVA má antiseptické účinky tedy po napití cítíte brnění rtů a jazyka. Má mít i malé halucinogenní účinky, ale to se nikomu nedostavilo, ani Pavlovi, který toho vypil asi dva litry. Nápoj AVA chutná a vypadá jako kdybych si v míse vody vypral svoje zablácené gumáky :). Není divu, že z nápoje nebyl nikdo moc nadšený :).

Majitelka Joelan Beach fales máčí AVA v kousku látky v tradiční samoánské mýse.

Míše to moc nejelo.

Jedna z otrlejších Samoánek. Tahle, ale nechodí do kostela a pije whisky :).

Pavel to dopil.

Dále na sobotní večer si majitelka ubytování připravila malou tradiční taneční ukázku. Dva kluci ozdobený banánovými listy a čtyři holky oblečený do tradičních šatů nám nádherně zatancovali do rytmu polynéských hudby. Jejich vystoupení jsme hodnotili všichni jako více povedené než bylo na oficiálním Teuila Festival. V Jolan Beach Fales panovala pohodová atmosféra a tak jsme se dohodli zůstat ještě další den. Večer jsme ještě vypili skoro láhev rumu s colou a trochu vodky na vyrovnání našeho zažívání. Celý jsme to zapili ještě jedním kokosem :).

Jeden kluk a jedna holka normálně pracují v kuchyni. Tohle je jen jejich koníček.

Speciálně se všem líbila jedna samoánka, která to uměla pořádně rozhýbat zadek.

Následující den nás ráno probudilo nádherný počasí. Byla neděle a mi se chtěli pro jednou účastnit místního šílenství tedy návštěvy kostela. Prý tu chodí 90% samoánců do kostela. Majitelka (sakra to jméno jsme si měl zapamatovat :) ) nás vystrojila dle místních poměrů. Hodinku jsme v tom čekali na její sestřenici. Sestřenice se né a né objevit. Naskočili jsme zpocený do auta a vyrazili do kostela, který nám doporučila. Kostel jsme našli, zjistili jsme že se jedná o mormony a že začínají až za hodinu. Po krátké diskusi jsme se rozhodli navštívit jiný kostel u silnice. Ten byl myslím katolický. Vydrželi jsme tam v tom horku asi 20 minut. Hezky tam sborově zpívali, ale nikdy jindy bych už tam nešel. Radši bych strávil tenhle čas na pláži s pivkem v ruce. Naštěstí se blížila doba oběda a s ním tradiční nedělní samoánský rybí oběd s kousky prasátka opečeného tradičním způsobem (prase bylo vyplněno velkými rozpálenými lávovými kameny). Zapili jsme to jak jinak než samoánskou dvanáckou. Zbytek dne jsme se váleli na pláži, šnorchlovali a procházeli po pláži.

Míša před naší fale.

A tady je naše fale. Sušení mokrých věcí v tom vlhku nemělo skoro cenu.

Příprava do kostela.

Pavel s Andrejkou sjou připraveni. Vedro hrozné.

Mi jsme taky ready.

Tady ta cedule láká cestovatelé.

Zdá se to hezké ne?

Foto před kostelem k uličníkama v tradičním bílem oblečení.

Pivko ve stínu a opalování. Jediný smysl života na Samoe :)

Míša nám vytvořila z písku gauč. Pavel pije opět místní specialitu. Já dal přednost kokosové vodě.

Teda každý pil kokos.

Chvilku před dopitím rumu.

Pondělní ráno už vypadalo poměrně více zataženě. Posnídali jsme, vykoupali jsme se a za pořádného slejváku jsme vyrazili dál po ostrově Savai´i. Na tenhle den jsme si naplánovali pořádnou štreku asi 100km tedy na druhou stranu ostrova. Po 35km jsme dorazili do další nádherné oblasti poblíž vesnice Manase. Nádherné pláže a kupodivu nádherné počasí nám nedali na výběr a tak jsme opět skočili do moře. Zaparkovali jsme někomu na pozemku. Udělali hromadu fotek, sebrali do auta jeden kokos a po hodince jsme nasedli a vyrazili dál tak abychom byli schopný do večera sehnat prima ubytování. Škoda jen, že jsme tam nezůstali na další den.

Malá holčina u silnice prodávala papai. Koupili jsme si dva kousky za 1Tala.

Tohle je už pořádná hromada kokosů.

Svačinka - papai :)

oblast Manasa.

Pláže tu byli pěkné. Šnorchlování trochu nuda. Jen na kažném metru jedna černá rybka.

Jediná pořádná naše společná fotka.

Chtěli jsme se skoro ubytovat na vedlejším resortu.

Další kostelík. Tehle se mi líbyl nejvíc.

V této oblasti jsme našli v průvodce ještě jednu zajímavost, kterou jsme chtěli navštívit. Jednalo se o krátkou túru ke kráteru sopky Mt Karavanu. Odbočili jsme z asfaltové cesty a jeli jsme asi osm až deset kilometrů po hrozné cestě mezi kokosovými a banánovými plantážemi uprostřed buše směr začátek túry. Po cestě jsme zastavili na česačku ještě zelených banánů se slovy to dojde. Na téhle cestě jsme byli všichni rádi, že máme off-roud 4WD (náhon na všechny čtyři kola). Na konci cesty nás uvítal takový podivný průvodce. Vypadal tak trochu jak zarostlej Matuška s pěticentimetrovým nehtem na palci. Zapsal si naše návštěvností jeho túry lidmi z více jak 160 zemí světa a pak nám řekl cenu 20Tala na osobu. Trochu nás to zaskočilo. Probíhala tedy krátká diskuse o ceně. Nedal se obměkčit ani slovy, že v průvodci píšou jen 20Tala za skupinu. Spíš se v tu chvíli naštval a začal vyprávět o průvodci značky Lonely planet (tu jsme samo měli :) ) kde cena je jednoznačně napsaná. Řekli jsme inu děkujeme a jedeme zpět. Na to pak obrátil a řekl 10Tala za použití cesty na které strašlivě dře. Borec už vypadal trošku nasupěně a nebezpečně. Dostal tedy 10Tala za jeho procítěné ochotnické vystoupení :). Od té doby jsme toho průvodce nenazvali jinak než pan Kráterman.

Trhání banánů na banánové plantáži. Pavel trhal a já chytal.

Další svačinka. Samoánský dobrý chleba s marmeládou od někud ze Srí lanky.

Byli jsme z něj trochu vykolejený. Doufali jsme, že to byla toho dne naše jediná smutná událost. Následovalo dalších 40km byla už jen nuda. Jelo se jen pustou oblastí lávového pole, nikde ani živáčka. Utrhnuli jsme si po cestě jen pár papai u silnice. Vaisala Beach hotel nás zklamal a tak jsme pokračovali dalších 20km dále na západ.

Tahle rostou papai. Mi jsme si jich pár uthli.

Odbočili jsme z asfaltky na prašnou cestu a asi po pěti kilometrech nás zastavil podivný zvuk od zadního kola. Z patnácticentimetrového hřebíku v pneumatice jsme radost neměl nikdo. Jako rezerva bylo v autě kolo připomínající kolo z mého starého pionýra :). Tedy po namontování jsme z našeho 4WD udělali jen 3WD :). Dělali jsme si srandu kdy se za palmou objeví samoánec se sadou na zalepení kola a cedulkou 50Tala. Z takovou náhradou kola se nám už nechtělo moc jezdit po nezpevněných cestách. Tenhle akcident v nás stupňoval náladu cestovat :). Popojeli jsme ještě asi dva kilometry a našli další prima spot pro přespání. Tentokrát pro změnu v Falealupo Beach Fales :). Tenhle spot není nejen na nejzápadnějším výběžku samoánského ostrova Savai´i, ale na nejzápadnějším místě jižní polokoule. Což znamenalo, že při západu slunce jsme viděli do budoucnosti.

Falealupo Beach fales.

Naše fale, před nastrojením.

Z procházky po pláži jsme se vrátili s náručí velkých bílých mušlí.

Pár chvil před západem.

Tohle prasátko se nám prohánělo okolo fale. Nejradši mělo, ale zbytky z papai ze své pneumatiky.

Fotodokumentace našeho směšně malého zadního kola na autě.

Ještě u Joelan beach fales jsme potkali místní děti s koňmi v moři.

Možná to byli takový menší koně.

Na co nedá použít ještě palma.

Šnorchlování a zase šnorchlování.

Joelan Beach fales z moře. Fotka jak z katalogu.

Porcování upečeného prasátka. Všichni jsme okoštovali ještě za tepla.

Na závěr ještě pár fotek z vody.

Ukazuju vše je OK.