Mávající Samoa_poslední pokračování

Uff že mi to tu, ale jde co :) …

Tak kde jsme to posledně zkončil. Jo na Falealupo Beach Fales. Tohle místo bylo jedno z těch s nejhezčím a nejjemnějším pískem na pláži. Po procházce po pláži jsme se vrátili s náručí velkých bílých mušlí. Navečír tu byl právě odliv tak jsme si tady moc nezašnorchlovali. Koráli byli místy až nad vodou. No což tak jsme opět udělali spoustu hezkých fotek, popili pivko nad večeří (tradičně kuře, nudle a rýže) a šli spát do našich fale tentokrát bez moskytiéry. Na druhý den byl v plánu procestovat druhou polovinu ostrova. Původně spíš jen část. Nakonec jsme objeli víc jak polovinu. Objevit jediný pořádný treck na 200 let starý banánovník na Samoe jsme nakonec vzdali. Přeci jenom s naším 3WD se vydat někam do buše nebyl dobrý nápad a navíc moře nás tu lákalo víc. Na plánu bylo navštívit jednu s největších atrakcí Samoi neboli Alofaaga Blowholes. Bylo to cca 50km jihozápadně. Odbočku jsme samo přejeli. Cedule ukazující Blowholes byla jen z jedné strany, jak jinak než z té druhé než jsme jeli. Zastavili jsme radši u dvou kluků a zeptali se na cestu.

Tak takhle vypadá celé jiho východní pobřeží Savai´i.

Na fotce je vidět i letící kokos.

Domorodka co vhazovala kokosy do Blowholes.

Vyvolávání výtrysku.

Tyhle Blowholes jsou díry v příbojové skále z kterých při nárazu vlny vytryskne asi 20 metrů vysoký gejzír. Samoánci navíc sílu gejzíru demonstrují pomocí kokosu, který těsně před tím vhodí do díry a kokos pak letí až do 60-ti metrů. Tady to za vlezné 5Tala opravdu stálo. Normálně ještě na turisty zkouší žádat 5Tala za každý vhozený kokos, ale mi jsme tam přijeli chvilku po větší skupince turistů kteří pani něco jen dali. Po skončení show jsme se ještě odhodlali se jít podívat a opláchnou těsně t těm dírám. Holky tam dokonce málen smetla obrovská vlna :). Byly pěkně smočený

Holky promočený po spláchnutí vlnou.

Tradiční přístřešek s pneu na střeše.

Malá vsuvka.

Tradičně Samoánci se ptají odkud to vlastně jsme. A na naší odpověď z ČR jen řeknou Ááááá. Domníval jsme se že vlastně umí anglicky jen tuhle větu a dál moc nerozumí. Kluky jsme schválně proto vyzkoušel. Na otázku odkud jsme, jsem řekl, že ze Samoi a kluci zase jen Ááááá. No krásně jsme se zasmáli. Poor boys

Hlášku dne pronesla Andrejka, když Pavel se šel podívat na okraj příbojové skály. Volala na něj:“ Pavle pojď zpátky, je to tam moc nebezpečný, vždyť si něco uděláš, podej mi radši ten foťák. Stál skoro deset tisíc.“ :)

Afu Aau Falls.

Touhle větou se bavím až do teď :). Někde v těhlech místech okolo  Alofaaga jsme minuli naše předpokládané ubytování. Mávnuli jsem nad tím, že dál je ještě další. Počasí jsme už měli pěkně deštivé a pochmůrné. Skoro jsme rozhodovali zda vyrazit se podívat na jeden vodopád co jsme měli v plánu. Pršelo, ale co jsme tu jen jednou. Zaplatili jsme opět vlezný 5Tala a jeli se vykoupat pod vodopád Afu Aau Falls. Vodopád nakonec nevypadal moc úchvatně jak jsme ho viděli v brožurách. V průvodci stojí: Nejvyšší vodopád na Savai´i s krystalicky průzračnou vodou. Prostě cca 20 metrů vysoký vodopád s třímetrovým bazénem pod ním. Okomentoval jsme to s tím že podobný máme v Kralupech za barákem :).

Skoro před každým domem je hrob. Tenhle ve tvaru srdce jsem okomentoval jako Láska až za hrob :)

Jeden z tradičních Samoánských autobusů.

Když už jsme byli tak blízko tak jsme se byli zeptat na cenu ubytování v Aganoa Beach Resort. Resorty jsou na Samoe tradičně několika násobně dražší, což se potvrdilo. Cena po smlouvání 100Tala nás posunula o 30km dál k naší oblíbený Jolan Becha Fales. Po cestě jsme si radši předem vyřídili trajekt v obci Salelologa na druhý den. Počasí vypadalo už pořád stejně deštivě a větrno. Ráno jsme posnídali a nasypali do sebe sea sick prášky a vyrazili na trajekt.

Joelan Beach Fales a zase vodka.

Měli jsme to tentokrát akorát. Kupodivu nás přivítal jiný trajekt než nás sem odvezl. Kajuta byla klimatizovaná a pouštěli nám Matrix. Centrifuga to byla stejná. Andrejka po chvilce šla strávit cestu na záchod a mi ostatní jsme se docela drželi. Na Samoe nám zbývali jen poslední dvě noci. V plánu bylo navštívit už jen Fatumea Pools a Lalomanu Beach na druhé straně ostrova. No co si budeme povídat. Plán to byl šílený. Na druhou stranu ostrova je to cca 100km což tu je asi 2 a půl hoďky v autě. Po cestě jsme pokrmili ještě jednou želvy. Já se s nimi nedopatřením i vykoupal. Nakoupili jsme suvenýry na marketu a poslali pár pohledů. Čas nám tam hrozně utíkal. Fatumea Pools jsme nakonec vynechali. Bylo už na ně pozdě a navíc bylo pořád ošklivo. Tyhle Pools jsou známí hlavně přírodníma kamenýma skluzavkami. Pavel a Andrejkou to po našem odjezdu to navštívili.

Náš první trajekt na Savai´i.

Náš druhý trajekt zpět na Upolu.

Na Lalomanu Beach jsme dorazili už se setměním. Tahle oblast Samoi byla před rokem nejvíc zasažená tsunami a tak už několik kilometru před ubytováním jsme kličkoval po silnici jak blázen, protože asfaltka byla stále děravá jak cedník. Podle průvodce tu měli být dva vcelku levný resorty, ale přeci jenom byl vydaném před tsunami. Našli jsme tu jen jeden, který se snažil vypadat jak resort na úrovni Taufua Beach Fales. Přivítal nás nepříliš vřelý personál. Manažerka sedící za laptopem nám říkala, že jsou plný, ale že máme štěstí, protože jim nepřijela jedna skupinka. Zaplatili jsme tedy 70Tala/osoba a šli rovnou na večeři. Personál nám tak dlouho nebyl schopný říct kam si máme sednout až u stolu zbyli jen čtyři místa pro nás samo každý jinde. Na otázku zda by mohli zařídit, abychom seděli spolu jako skupinka nám jen odsekli, že jsme přišli moc pozdě. Naštvalo nás to nehorázně. Uvažovali jsme dokonce o odjezdu. Hádal jsem se tam s jedním z personálu tak až skupinka lidí z Austrálie se posunula tak abychom seděli alespoň po dvojicích. Po téhle zkušenosti bych už do téhle části Samoi už nejel. Byl jsem už opravdu pár vteřin od knokautování toho idiota. Skoro jak z filmu Kurz sebeovládání :). Chyběla jen scéna jak se mi zatmí před očima a pak už jen jak držím Samoánce na zemi pod krkem se slovy já ti to říkal :). Gůsfraba. Rozbolela mě z toho úplně hlava. Povečeřeli jsme skutku skromně ikdyž naštěstí bez kuřecího. Na večer byla připravená tradiční Samoánská show. Zpěv, tanec a fire dance. Všichni z toho byli docela nadšení. Mi co jsme něco podobného viděli na druhém ostrově u Jolan Beach fales jsme nadšení až tak úplně nebyli :).

Holky snažící se o tradiční tanec. Na holky na Savai´i neměli.

Tenhle týpek byl uvaděč show. Připomínal nám Novotného.

Fire dance.

Tohle jim tady docela šlo.

U večeře jsme potkali další čtyři lidi z ČR, kteří se sem vydali na dovolenou po strávení working holiday na Novým Zélandu. Dva kluky z Kladna a dně holky už si nevzpomínám odkud. Popili jsme pivko a pokecali o NZ a Samoe. Tihle šílenci sem jeli rovnou na měsíc. Vyprávěli o zážitku zvaným autobusová doprava na Samoe.

Lalomanu Beach.

Fale v ranném stádiu.

Míša a pracujcí domorodec v pozadí.

Nadšené klučík zapózoval s tradičním klepetem.

Takhle si představuju ráj.

Jak jsme sliboval, musím okomentovat autobusovou dopravu. Autobusy jsou tady nejlevnější varianta dopravy. Cesta přes celý ostrov stojí 5Tala. Autobusy jsou většinou tak narvaný, že každý má ještě jednoho cestujícího na klíně. Sedící těhotná žena v autobuse dává přednost muži. Cesta která trvá v autě 2 hoďky trvá v autobuse 4 a půl, protože autobus zastavuje k kiosků s jídlem a celý autobus vystupuje si nakoupit. Kluci cestou na Lalomanu Beach mluvili o pěti nakupovacích zastávkách :). Každý autobus tu je originál. Jeden má nápis třeba LIVES GO ON (život pokračuje) a další třeba  MONKEY BOYS (opičí chlapci) atd. Asi si umíte představit naší reakci když jsme předjížděli autobus plnou černochů s nápisem Money boys (opičí chlapci) :). Kdo se sem chystá by měl tenhle adrenalin alespoň cestou z letiště vyzkoušet :).

Jinak co se týče oblasti Lalomanu Beach, tak to tu stále vypadá zničeně. Podél cesty jsou zbourané baráky nebo jen betonové základy po barákách. Většina z většiny cca 100 Samoánských obětí pocházela právě odtud. Podle vyprávění měli na útěk asi 6 minut. Po procházce po pláži se u nás zastavil jeden mladý reportér z NZ a ukazoval nám fotky který tu udělali právě před rokem den po katastrofě. Podle něj to tam už vypadá skvěle. Podle nás to je pořád děsivé. Lidé mnohdy nemají příbytky. Všechny peníze a úsilí vkládají do vybudování nových resortů. Na našem fale byli třeba plachty s nápisem První pomoc Australské vlády. Ráno po snídani jsme skočili ještě do moře si zašnorchlovat. Užít si posledního nádherného dne na Samoe. Musíme uznat, že šnorchlování u Lalomanu beach bylo jedno z nejhezčích. Spousta druhů rybiček i ty co jsme jinde neviděli. Tedy před rokem. Teď je po tsunami na dně všechno převrácené a zničené. Skoro jak šnorchlovat na korálovém smetišti :). Ještě než jsme vyrazili z Lalomanu Beach tak jsem přítomným předvedl hlavně čechům jak oloupat a otevřít zralý kokos. Pravda s prvním odloupnutím mi musel pomoct Samoánec s jménem Tele, který nám večer předváděl fire dance, ale nakonec mě i místní zatleskali.

 

Kluci kladenský a loupání kokosu tradičním způsobem.

Ještě kousek a kokos je venku.

Jedna z fotek den po té.

Mávající samoánci.

Rozloučili jsme se a vyrazili po jihozápadní straně směr letiště. Po cestě mezi obcemi Lotofaga a Vava´u jsme ještě navštívili atrakci zvanou To Sua Ocean Trench což je asi 25 metrů hluboká jáma s asi dvěma metry mořské vody. Tahle jáma je spojená podmořským tunelem s mořem. Za 7Tala jsme si tam mohli zaplavat. Jediným přístupem je 15 metrů dlouhý žebřík. Míša když to viděla tak se rozhodla zůstat na okraji. Mi ostatní jsme tam skočili. Teda hlavně já jsem skočil asi ze dvou metrů aniž bych si uvědomil, že mám jediný naše klíče od auta v kapse. Po krásném zaplavání mi Míša způsobila infarkt když se mě ptala zda pořád mám ty klíče. Samo, že jsme je už neměl. Už jsme nás viděl přespávat u auta. Vylezl jsem nahoru a běžel za majitelkou. Půjčila mi nějaký hrozně starý brýle a šnorchl. Po deseti minutách strachu a hledání po dně jsem je se štěstím vylovil. Všem spadl kámen ze srdce. Najít je byla šance jedna ku stu, protože voda v příkopu stále proudila sem a tam jako vlny v moři. Podle vyprávění manžela majitelky loni při tsunami byla jáma v jednu chvíli prázdná a pak plná až do poloviny. Po hledání mi začalo být pěkně špatně.

Tu Sua ocean Trench. Hezká jáma ne.

Lepší místo na strátu klíču vás asi nenapadne.

 Na poslední noc jsme se rozhodli zůstat ve fale u Return to Paradise Beach, kde jsme věděli o rodinném fales. Letadlo nám letělo v půl sedmé ráno a mi jsme tam měli být alespoň dvě hoďky předem. Moc možností na přespání blízko letiště není. Říkali jsme si lepší přespat ve Fale na pláži než v městě Apia. To jsme tehdy nevěděli co nás čeká. Fale byli extrémně levný 30Tala/osoba, ale spát se v tom opravdu moc nedalo. Fale byli na pohraji rozkladu a povlečení smrdělo hrozně samoánskou aviváží (skoro jak petrolej jak už jsem někde psal). Rodinka majitele byla opravdu vřelá. Povečeřeli jsme u nich doma. Otec rodiny s náma dokonce poseděl až do konce večeře. Holky asi nejvíce rozhodilo to, že mi jíme u stolu a pětiletá holčička jí na zemi a ještě odhání štěně od talíře. Tehdy Míša řekla:“Už nikdy nechci vidět chudobu“. Tím pro nás padá návštěva Indie a chudších částí Indonésie.

Fale u Retur to paradise Beach před zakrytím plachtou.

Dílo dokončeno. Teď tam už nezateče. Hrůza co?

 Brzo ráno nás Pavel s Andrejkou hodili na letiště. Mě už bylo opravdu pěkně špatně. Měl jsem horečku a bolela mě hlava. Míšu to začínalo brát taky a tak jsme pro jistotu nasadili antibiotika. Rozloučili jsme se s Anderjkou a Pavlem a hurá do letadla. Do Aucklandu jsme dorazili v pořádku, ikdyž jsme v letadle jednou omdlel :). V Christchurchu na nás už čekalo naše autíčko v pořádku.

Hurá na NZ. Sweet home.

Pro nadšence, kteří se sem chystají máme pár cestovatelských rad na závěr.

číslo jedna: Objevte Samou autobusem, ale když si budete chtít půjčit 4WD auto tak se přesvědčte, že je opravdu 4WD.

číslo dva: Vemte si na Samou jen plavky, půl krosny jídla, foťák, repelent a hlavně potápěčský brýle a šnorchl. Ostatní je zbytečný.

číslo tři: Pokuď jste byli na NZ tak tu vynechte návštěvy vodopádů a užijte si radši krásného moře.

číslo čtyři: Pozor na věci jako foťáky a tak. To se tu opravdu krade.

číslo pět: Pokuď jsme už na téhle straně světa tak určitě jeďte na Samou.

Co se týče nás tak Samoa nás uchvátila rozhodně hodně exotickou faunou a flórou a i úžasným mořem. Pro nás na Samoe jsou dva druhy lidí. Jedna skupina lidí žije skromným životem z plodů Samoi a druhá žije jen z turistů. Zatím co ta první skupina lidí je opravdu prostá, pohostinná a šťastná ze setkání s turisty ta druhá „zkažená“ skupina lidí žije heslem: „turisti jsou bohatý lidi, tak jim všechno naúčtujeme a zkusíme z nich vytahat, co se dá“

Sečteno podtrženo: máme pocit, že jsme strávili krásných 11 dní dobrodružství na úžasném polynéským ostrově kam se asi každý jen tak nedostane.