… aneb jak se nám protáhla naše dovolená z tří týdnů na tři měsíce
Život na NZ je pro nás jedna dlouhá dovolená a tak se není čemu divit, že návrat tak trochu protahujeme do nekonečna. Přesně jak to řekl Martin z UK. NZ je jak jedno velké hřiště se spoustou zvířat které doma jen tak v přírodě neuvidíme.
Poslední týden jsme si vyšlápnul na poslední kopeček co tu máme v blízkém okolí. Teda nevyšlápnul jsem ho až na vrchol, protože okolo 1800m.n.m. sníh byl jeden led a i přes snahu rozbíjet led kameny nebyla cesta příliš bezpečná. Max z Argentiny řekl, že mi lidi z ČR jsme hrozný blázni.
Ale abych se vrátil k nadpisu. Život na NZ je skutečně na jednu stranu bezstarostný tzv. TAKE IT EASY, ale na druhou stranu se nedá plánovat na příliš dlouhou dobu. Spousta lidí tu na Mt. Cook žije z týdne na týden a nesnaží se nějak plánovat svou budoucnost. Ono prakticky člověk ani nemá moc možnost něco plánovat, když imigrační není schopen ani po pěti měsících vyřídit žádost o víza. Jako příklad uvedu jak jinak než nás. Žádost o pracovní víza jsme podali před vánoci minulého roku. Imigrační úřad měl na vyřízení 2 měsíce. Týden před vypršení limitu poslal dopis s žádostí doplnění informací o naší práci. Dopis popisující naše pracovní nasazení a skutečnost že kiwi nechtějí pracovat tak daleko od civilizace jsme odfaxovali den na to. Pro jistotu jsme poslali i papírovou formu poštou. Co kiwi čert nechtěl na Christchurch přišlo druhé zemětřesení což se náramně hodilo imigračnímu. Samozřejmě chápeme tu utrpení kdy centrum města bylo odsouzený na demolici, ale ještě nyní po čtyřech měsících je nejčastější výmluvou na pomalé vyřizování žádostí Earthquake (zemětřesení). Po dlouhém čekání co se bude dít dále jsme tedy před několika týdny zakoupily letenky do ČR jak jsme zamýšleli víc jak před půl rokem. Imigrační a lidi okolo nás ujišťovali, že s mimořádnými vízy co jsme dostali můžeme v klidu vycestovat. O týden později jsem zavolal na imigrační a vyptával jsem se na vrácení pasů pro cestování na dovolenou. Officer z imigračního mi však sdělil, že na tenhle tip víza vycestovat a vrátit se zpět pracovat nemůžeme. Chvíli jsem přemýšlel koho mám zabít dřív. Jestli Míšu, která tlačila na pilu nebo někoho z imigračního. Po chvilce uklidňování mi tenhle typ zavolal nazpět s tím, že můžu podat žádost o změnu podmínek víza. Stačí vyplnit formulář, zaplatit 140NZD/each, přiložit dopis s dobrý důvodem žádání a poslat to do Aucklandu. Tak se stalo. Našli, vytiskli, vyplnili, přiložili, zaplatili, odeslali a nechali něco přes týden uležet. Následoval telefonát na imigrační s otázkou jak že to vypadá. Officer mi tentokrát řekl novou informaci a to že na tenhle typ víz nám nikdy nemohou změnit podmínky pro vycestování. Abych to zkrátil. Obdrželi jsme naše pasy, ale jen s visit vízy což znamená konec práce pro hotel Hermitage. Žádat znova o pracovní víza a zároveň tu zůstat dva měsíce v zimě bez práce se nám ani trošku nechce. Rozhodli jsme se tedy prodloužit naší dovolenou v ČR na dobu delší než tři měsíce a žádat o pracovní víza na ambasádě v Londýně. Na závěr jsme se pokusili požádat o vrácení poplatku za poslední žádost, kterou nám mylně doporučili.
Nyní jen doufáme, že víza dostaneme a cestou na zpět na NZ si užijeme měsíc dovolený v Thajsku a v Thajvanu.
Jinak když už jsme opouštěli naší vesničku střediskovou tak jsme to pořádně zapili. Udělali jsme malou párty a dopili všechno co se dalo.
Míša, Afina a Hilda.
Někteří jako Afina (maurka uprostřed) to rozhodně trochu neodhadli :)
Absolvoval jsem taky poslední lezení v Twizel tentokrát s novými boty co jsem koupil na Trade me. K mému překvapení boty jsou vyrobený v ČR :).
Ještě foto na závěr. Tady s mým osobním pravým šerpou (Ferenži) z Nepálu. Tenhle týpek byl už dvakrát na Mt. Everest a jednou na Mt. Cook. Příští rok se s ním můžeme vydat na tří týdenní túru v Nepálu.
P.S.
Tohle je asi můj poslední report na dlouhou dobu než se opět vrátíme k cestování.
Tak netěšte se na nás neboď nás budete mít za čas víc než dost :).
Žádné komentáře:
Okomentovat