THAJSKO

… turistický ráj.

Když započnu článek slovy, že Thajsko je destinace pro hezkou levnou dovolenou asi většinu z vás to nepřekvapí. Tahle země je v ČR ale i  na celém světě už dost profláklá. Tedy než začnu tuhle část světa pochvalovat, kritizovat a popisovat naše zážitky. Asi bych měl poznamenat, že jsme tu již po druhé. Prvně jsme sem přiletěli před devíti měsíci, když jsme letěli z Čech zpět na NZ. Tehdy jsme si dali stopover (mezi zastávku)  na 14 dní v Thajsku a 14 dní v Taiwanu. Naše první návštěva v Thajsku bylo pro nás fantastická i obtížná zároveň. Na začátku jsme Září jsme přiletěli do Hl. města Thajska Bangkoku. Tedy cca 10ti milionového rušného města plného buddhistických chrámů a otravných lidí (obchodníků atd.) :-)

Opravdu Bangkok je místem dění. Dobrý na plánování cest, nakupování, navštívení krásných chrámů, ale přesto ho nikdo nemá rád. Nám se do paměti uložil jako místo s obrovským trhem, kde je možno koupit cokoliv (opravdu cokoliv) a místo všemožných podvodů. Do Bangkoku jsme přiletěli na supermoderní třípatrové letiště (nejlepší co jsme za naše cestování viděli) a vzali taxi do centra (cca 40km). Samozřejmě, že jsme neměli plán a zamluvené ubytování jako obvykle :). Ale co. Bylo po sezoně a Bangkok je známí hromadou ubytování bez nouze něco sehnat. Taxikář co uměl jen pár slov anglicky pochopil naše posunky a v mapě rozeznal kam máme namířeno. Po troše hledání jsme dorazili do podivně vypadající rušné ulice Khao San Road. Centrum nočního dění, levnějších hotelů a hostelů. Tehdy jsme vzali první hotel s názvem D&D Inn což nebyla špatná volba. Za 850 bátů jsme měli klimatizovaný pokoj s vlastní koupelnou, TV, bazénem na střeše, snídaní a internetem přes ulici. Dneska mi to už přijde až moc velký luxus a moc drahý :).

Hned ten den co jsme se ubytovali jsme zašli do ulice Khao Sam Road (tedy před hotel) a neodolali několika atrakcím. Jako masáž nohou nebo nechat si ožírat nohy stovkami rybiček. samozřejmě vše za desetinovou cenu co je u nás v ČR :)

K večeři jsme si vybrali z mnoha stánků s jídlem právě tento s milou pani. Přímo před námi nám osmahla na velké pánvy kuřecí maso, zeleninu a thajský nudle. Bylo to moc fajn. Úplně se mi po tom stýská.

Vlastně malý plán jsme tehdy měli. S Lulu a Eric z Taiwanu jsme byli domluvení na společném cestování po jejich zemi. V Bangkoku jsme měli 2 dni. Tedy mysleli jsme si to. Už z článku o Taiwanu víte jak jsme se tenkrát zmýlili :). No nic stalo se.

Oba dva dny v Bangkoku byli v duchu navštěvování nejlepších chrámů v centru. Neznaje cestovatelských rad jsme vzali na naše cestování po městě Tuk Tuk nebo-li srandovně vypadající motorku se zadní zastřešenou korbou.

Tak to je legendární Tuk Tuk vozítko. Ikdyž jsou řidiči z 90% darebáci tak by tu měl každý zažít alespoň jednu jízdu. Je to opravdu adrenalin. Tenhle týpek si to několikrát s námi štrádoval kolmo přes proud aut a motorek na červenou. Čas jsou pro ně peníze :)

 Píšu neznaje pověsti o Tuk tuk protože všude se píše jak řidiči jsou taxikářsky prolhaní a snaží se turisty dovést i tam kam nechtěli. Například do obchodu s falešnými šperky nebo krejčímu s nekvalitními látkami. Náš první řidič to s námi měl snadný. Po té co jsme navštívili chrám s největším stojícím budhou (Wat Rajnadda), Chrám s největším zlatým budhou (Wat traimit) a chrám s největším ležícím budhou (Wat Po) jsme u dalšího chrámu (už nevím jaký to byl, možná Wat Mahathat) potkali jednoho Thajce, který se vydával za farmáře na dovolené v Bangkoku. Hned nám ochotně řekl něco o kultuře poradil pár rad na co si máme dát pozor a doporučil co by jsme v Bangkoku neměli minout. S jeho angličtinou jsme nevěděli přesně co nám doporučuje a tak jsem ho požádal zda to ještě jednou řekne našemu řidiči Tuk Tuk. Co jsme pak zjistili opět znalce thajských poměrů nepřekvapí. První kam nás odvezl byla jedna z cestovních agentur, kde nám hned nabízeli letenky kamkoliv a plánovali celý náš pobyt v Thajsku. Když jsem jim namítnul, že letenky mohu koupit za polovinu trochu ochladli a už s námi nechtěli mluvit. Druhou zastávkou z doporučení byla krejčovna Top Ten colection kde neváhali a hned mě změřili a skasírovali na ušití obleku na míru. Mě se to tehdy zdálo OK. Na míru šitý oblek za 6 tisíc kč je skoro zadarmo. Až poté jsme se doslechli  jak to tu chodí, On každý tu má svůj business a jakýmkoliv způsobem shání kšefty.

největší stojící budha(Wat Rajnadda)

Jedna kuriozita. Mnich čmáře na nové auto nějaké klikyháky což podle majitelky bude mít vliv na její řidičské štěstí a nenabourá ho. Docela častý jevtady :) Mimochodem už nevím jestli jsem to tu psal Thajci jsou převážně budhysti, ale muslimů už tu je taky spousta. Jen vás ráno nebudí malebné melodie o aláhovi z rozhlasů na vedlejším baráku :) 

Tak to je můj krejčí. Ochotně mě změřil a stejně i tak rád doprovodil k nejbližšímu bankomatu když jsem mu se snažil vysvětli jak rád bych oblek zaplatil při vyzvednutí, protože nemám takovou hotovost v kapse.

Podobizna krále Thajska u chrámu Wat traimit. Mimochodem jeho podobizna je úplně všude. Skoro na všech křižovatkách, ve všech stáncích a krámech a na všech bankovkách. Je tu neslušné i bankovky přeložit vejpůl. Pomuchlanou bankovku vám ani nikde nevezmou a ještě vám to dají pěkně sežrat :)

 Největší zlatý budha v chrámu Wat traimit

Naše odpolední zkušenost s Tuk Tuk by mohla být příkladem. Hledali jsme někoho kdo nás hodí do Grand palace (palác s největším a nejhezčím chrámem – Wat Phra Kaeo). V naší ulici a okolo jsme nemohli najít taxi ochotného použít taxametr což by jediné zaručovalo levnou cestu. Jít pěšky v tom hrozném vedru se nám taky nechtělo. Vzali jsem tedy opět Tuk Tuk s řidičem naléhajícím na návštěvě obchodu krejčího. My jsme se mu už předem snažili vysvětlit, že to je jen mrhání našeho času. Ale co. Navštívíme obchod, nic si nekoupíme, on bude mít radost a mi od něj pokoj říkali jsme si. Což se ukázalo jako začátečnická chyba. On nás bral směrem z centra nejprve k obchodu. Ještě před ním jsme mu říkali, že je to přesně ten kde jsme už byli. Očividně naštvaný si to s námi štrádoval pořád směrem z centra (od Grand palace) až jsme ho zastavili, strčili pár drobných a opustili. Drzoun se žádal o 10x více než byla dohodnutá cena k chrámu :). Na to jsme naštvaně nereagovali a vzali jiného po ujištění, že jedeme kam chceme mi.  Tedy první cestovatelská rada: V Bangkoku nebrat nikdy (nikdy, nikdy) Tuk Tuk, kdyby nabízel svezení za směšnou cenu. Vždy vzít jen taxi s taxametrem a samozřejmě řidiče upozornit, že ho má použít :). Řidiči Tuk Tuk jsou známí incidenty s turisty. Běžně vozí turisty za město a pak požadují nesmyslné částky za svezení zpět (takové mafiánské triky).  Tady se hodí i cestovatelské rady napsané v článku o Indonésii: Mluvit anglicky jen když to potřebujete a nereagovat na cokoliv.

V chrámovém kompleksu se nachásí i spousta takovýchto soch.

Míša v chrámu největšího ležícího budby (cca70m). V chrámu je jedna hlavní ulička podél s nádobami kam se hází libovolně mince co se dostávají u vstupu.

Hlavním symbolem královského paláce i tohoto hned vedle jsou hromady tekových spičatých kuželů. Obložený jsou keramickou mazaikou. Asi to muselo stát hodně sil a nervů to obložit :)

Nejběžnějším sortimentem v ulicích měst Thajska je taxi, masáž nebo oblek. V Bangkoku a turistických oblastech Thajska nám to nabízeli na každým kroku až nás tím pěkně štvali. Především turecký kluci v kvádrech co hned podávají ruku (na potřesení) a pak se snaží Vás za tu ruku dotáhnout do obchodu s obleky. Tady nepomáhá zdvořilost, ale jen ignorování nebo zakoupení trička s nápisem: Nechci Vaše zasr… taxi, masáž nebo oblek děkuji velice. Psáno ze předu v angličtině a ze zadu v jejich hatmatilce :). Opravdu si nedělám legraci a tohle tričko se tu dá běžně koupit :).

No neni to paráda :)

Ať každý vyzkouší na svou kůži jak to tu chodí. Po příletu z Taiwanu jsme opět zůstali v Bangkoku dvě noci. A u té příležitosti jsme navštívili tygří chrám a sobotní trh. Jako první jsme podnikli celodenní výlet, Míša už v Čechách slyšela o tzv. tygřím chrámu (tyger temple) a tak jsme to chtěl vidět na vlastní oči. Z nedostatku času jsme výlet okleštili o návštěvu jednoho nudného mostu přes řeku Kwai a možná fotogenického plovoucího trhu v Bangkoku. Tygří chrám leží cca 100km od Bangkoku a kousek od města Kanchanaburi, kam jsme se vydali minibusem. Po zaplacení vstupného 600B/osoba (nejdražší vstupné v celém Thajsku) jsme mohli vstoupit do rozsáhlého areálu, kde na dvou místech měli cca 20 Bengálských tygrů (největší kočkovitá šelma světa). Podle všech brožur se mělo jednat o chrám z mnichy co se o ně starají. Skutečnost byla poněkud jiná :-)

Velký areál s pidi chrámem, pár mnichy (my viděli 2) a spoustu dobrovolníků (zaměstnanců) starající se o chod tohoto velkého business. Na jednu stranu fajn vidět a dotknout se těchto nebezpečně vypadajících zvířat a na druhou stranu tygři jsou klidní zřejmě kvůli jaký si drogám (i když říkali že jsou unavený po žrádle). Myslíme si, že jde o prima business než o záchrannou misi na vytvoření ostrovní rezervace. No nic jako správní turisti jsme udělali spoustu fotek a pohladili si každého tygra co jsme mohli. Je asi na každém zda sem zajede či ne.

Ikdyž jsme předem věděly jak to s tygry je tak nás to uchvátilo. Přece jen kdy si můžete pohladit bengálského tygra. Míša z toho byla moc nadšená.

Menší tygry měli nastarosti potetovaný mniši jako tenhle. Tohle koťátko mělo okolo dvou let.

V levé části "rezervace" měli jámu kde byl vytvořený stín pro cca 10 tygrů. Ty sice spali a byli p řipoutatý řetězem, ale i tak takový macek budil respekt.

Jinak ta modrá slečna bez hlavy na fotce :) byla má průvodkyně. Každý jednu takovou vyfasuje. Ta pak s každým chodí za ruku a druhá dělá s vaším foťákem kopu fotek. Což bylo moc fajn.

V "rezervaci" mimo jiné žije ještě několik dalších zvířat jako divoká prasata, vodní bůvoli a párek medvědů.

V centru "rezervace" mají takovou arénu s volnými tygry. Za příplatek 1000B vám dovolí se s nimi takhle kočkovat. Myslím si že nám nabízely v ceně i si krmit koťátka.

Cestou zpět do Bangkoku jsme se seznámili minibusu s holkama z Izraele, Anglie, Švýcarska a klukama z Argentini co makají na NZ. S některými jsme ještě večer zašli popíjet do baru. Druhý den ráno jsme měli čas jen na vyzvednutí obleku a na návštěvu trhu. Na trh se dá prý dopravit autobusem za 10B, ale v místním jízdním řádu se vyzná jen málo kdo. Jako by nestačili, že nepoužívají normální abecedu, ale tu jejich hatmatilku. Radši jsme vzali taxi, což bylo za 200B. V tomhle obrovským trhu, který je tak jedno nepřehledné bludiště jsme narazili na sekci zvířat. Míša se rozplývala na širokou nabídkou štěňat, koťat a létajících veverek. Kdybychom neletěli na NZ hned by si něco koupila :).

Míša si při zpáteční cestě plánovala koupit štěně jako má Lulu s Erikem na Taiwanu tedy rasu malého chlupatého pomeranien. Tak samozřejmě vychází několikanásobně levněji než v ČR, ale je s tím spojené vysoké riziko uhynutí co jsme se dočetly. Nechovají je přeci jen na mazlení, ale na kšeft.

Na trhu jsme strávili 2 hodinky, pokoupili cetky, pojedli místní jídlo a vyrazili taxíkem zpět do hotelu. Náš další taxikář neuměl ani slovo anglicky a nevěděl kde je naše ulice. Což je jako kdyby pražský taxikář nevěděl jak na Václavák :). Nakonec to ale po dvou zeptání trefil a nám se ulevilo.

Zůstat v Bangkoku není to co by si turista přál. Každý sem do téhle země jede za exotikou a hezkým/teplým mořem. Už v Taiwanu jsme si radši koupili letenky do střední části Thajska do města Krabi ležící na západním pobřeží. Letenky zpět do Bangkoku jsme pro změnu pořídili z ostrova Phuket, abychom trochu cestovali. Phuket leží jen opodál od Krabi. Tady v Krabi nám opravdu začala naše dovolená. V Krabi jsme měli doporučený hotel od Angličanky z našeho výletu na tygří chrám. Hotel jménem Haleeva Sunshine leží na hlavní ulici městečka cca 5 minut chůze od hezké pláže. Za 650B jsme měli moc hezký pokoj s výhledem na skály.

Náš výhled z okna. Hned bych se vrátil :)

Klimatizace, bazén, TV, internet a občerstvení je samozřejmost. Cena pokoje odpovídá ceně kempovému místu na NZ :). V krabi jsme pobili 5 dní a náramně jsme si odpočinuly. Hned vedle hotelu byla menší venkovní restaurace s chutnými jídly.  Hlavní chod od 20kč do 40kč :). Nenapsal jsem, že v tomhle ročním období je tak trochu po sezóně a počasí není tak zaručené. Teploty běžně okolo 30-ti stupňů ale s častými odpoledními dešti. Moře v Krabi se nám nezdálo být moc čisté a tak jsme denní plán vyplňovali nejen flákáním na hotelu u bazénu, pojídáním místního ovoce a jiných dobrot, ale i výlety. První celodenní výlet byl s rychlou lodí po okolních ostrovech. Navštívili jsme 3 ostrovy jako proslulí Ko Phi Phi, zaplavali si a zašnorchlovali v nádherném moři.

Jedna s fotek na Ko Phi Phi. Palmy, opice, loďky se stuhami,vysoké skály a azurové moře.

Šnorchlování a krmení rybek bylo jedno z nejhezčích co jsme kde viděli. Další výlet byl na blízkou pláž (cca 15 minut plavby) kde jsme se smahli půl dne. Jindy jsme si jen půjčili skútr a objeli okolí. Koukli na slony, catfish a krokodýli. Poslední záživnou věcí bylo zaplacení jízdy na slonu (400B/os – mimo sezónní cena). Náš řidič slonu s přízvučným jménem King nás hodinku vozil mezi kaučukovníky a zakončil to smočením slona v blízkým potůčku. Míša z toho byla celkem vystrašená když slon musel sejít dva metrové schody do laguny. Asi by tam sám nešel kdyby ho King nepošimral tzv. pohrabáčem v uchu :). Tenhle nástroj je jejich způsob jak ovládat slona v Thajsku. Za jeho poslušnost jsme ho za 50B nakrmili banány.

Naše krátká procházka na slonu.

Takle zaparkoval King našeho slona v laguně a sešel nás vyfotit. Za tu hodinku na slonu jsme chytli i lehký osvěžující tropický déšť.

V krabi se nám docela líbilo. Ani se nám nechtělo tohle malý klidný město opouštět, ale museli jsme kvůli letenkám z Phuketu.

Poslední fotka v Krabi při čekání na tlupu opic. Bohužel toho večera nepřišli na smluvené místo a tak jsem banány musel sníst já :)

Tam jsme se po pár hodinkách minibusem dopravili. Ostrov Phuket je Thajský největší ostrov a je s pevninou spojený mostem. My se usadili v části zvaný Ao Patong v prima hotýlku.  To byl luxus a nuda když to porovnám s tím co máme na ostrově Ko Samui  teď :-). V Phuketu jsme pobili 3 dny což bylo až až. Pravda v Phuketu  bylo krásnější moře, pláže a dost rušnější než v Krabi. Čas jsme ti krátili popíjením místního piva (Chang), flákáním u bazénu a nakupováním.

Naše poslední thajská masáž. Teda Míša dala olejovou a já tu brutální thajskou. Druhý den na letišti jsem si musel vzít prášek na bolest zad a to mi nic nebylo když jsem tam šel :) Jinak co se týče Thajska tak jak je známo snačí si špatně zvolit podnik a slešna masíruje už jené partyje těla :)

Hromadu triček a ostatních věcí jsme zabalili a poslali domu. Kdo nedostal tričko nebyl na seznamu :-). Jinak po měsíci flákání v Thajsku a v Taiwanu jsme byli rádi, že konečně letíme zpět na NZ. Jo pořád se nám stýská.
 Tím končila naše první návštěva Thajska. Opouštěli jsme ho se smíšenými pocity. Levno, drzo a hezký moře. To jsme pořád nevěděli jak je tu krásně s porovnáním s Indonésií :-)

Druhá návštěva:

Psaní o Thajsku a první návštěvě  jsme úmyslně odložil na později. Seznam zemí k navštívení byl dlouhý a Thajsko mělo být ještě jednou z nich. Prakticky plán zněl, odcestovat z Malajsie po pevnině přes celé Thajsko, navštívit pár hezkých ostrovů, nechat si velké batohy v Bangkoku a ještě víc jak měsíc cestovat profláknutý okruh Kambodža, Laos, Vietnam a zpět do Thajska. Ale jak to bývá při nezávislým cestování plány a chuť cestovat se často mění :-). Při cestování v Indonésii nás toulání po světě trochu omrzel a začalo se nám stýskat po rodné hroudě, rodině, kamarádech, jídlu a pivu. Při jednom přemýšlení na Lake Toba na Sumatře jsme se rozhodli, že cestovat ještě 2 měsíce se nám nechce a vůbec nejhezčí sever Thajska, Laos a Vietnam by mělo být v nejhorším období monzunů při našem cestování. Co jsme slyšeli nepříliš vhodná doba k navštívení. Náš cestovní plán jsme přeťali v polovině se slovy někdy jindy. Tím chci napsat, že naše konečná je Thajsko a za chvilku jsme doma. Z Malajsie jsme vzali letenky směr Surat Thani tedy střed Thajska na východní pobřeží. Doletěli jsme sem po hodince a půl letu. Imigrační nám bez problémů orazítkovali naše pasy a hurá na poslední na celkem oblíbený ostrov Ko Samui.

Krásné pláže a klid. Co víc si přát.

Na ostrov nás za poplatek 350 B/osoba hodili přímo z letiště. Bus (hodinka) + loď (hodinka a půl). Na ostrově jsme už jen vzali místní dodávku, která nás hodila k našemu tzv. resortu. V dodávce jsme se zakecali s jednou Rusku a dali na její doporučení. Zůstali jsme v Lamai beach v klidném ubytování White Sand bungalows. Tedy místo na začátku Lamai Beach cca 300 metrů od skály zvané Grantfather and Grantmother Rocks. Zde jsme za 400B vzali naši bambusovou roubenku přímo na moc hezký pláži. Jsou tu další bungalovy za 150B nebo 250B, ale nám se líbilo to naše. Každé ráno vstáváme se zpěvem ptáků, šuměním moře a záře vycházejícího sluníčka nad mořem.

Naše bambusová roubenka u pláže.

Posnídáme na naši terase a jdeme si zaplavat v průzračným moři cca 15 m od naší chatky. Tohle je relax jak má být. Míša se sluní, já se válím v houpací síti na verandě, v poledne zajdeme na dobrý oběd a zapijeme to pivkem (místní pivko Chang) nebo zmrzlinou.

Prima ranní rozcvičkou bylo si zaplavat hned naproti baráčku k 300 metrů vzdálené bójce. Příště si beru plavecké brýle. Sweet ass!

Když se nám zdálo, že není co dělat půjčíme si skútr a jedeme nakupovat nebo jen krmit slony se slůňaty do blízkého safari parku u waterfall 2.

Zase bych se chtěl takle flákat. Umýt přerostlé slůně,

Nakrmit čtýřměsíčního pinďu,

a pojíst v jedné z restaurací na ulici. V té naší nám pani přichystala nakonec vždycky nějaké ovoce co jsme před tím nejedly.

 Ještě jsme odtud  neodjeli a víme, že nám to tu bude chybět :). Komu by to nechybělo, že ano. Po 10-ti dnech tady to tu balíme a letíme domu. Naše cestování je takříkajíc pozastaveno na dobu neurčitou. Určitě ještě jednou chceme vyrazit cestovat a navštívit zbytek zemí a naše kamarády co máme po světě.

Ještě malé shrnutí o téhle destinaci.

- Ikdyž Thajsko každým rokem zdražuje stále je to ta super levná dovolená s něčím absolutně odlišným pro normální Evropany. Může to znít divné, ale deset dní tady (včetně letenek) může vyjít stejně jako deset dní v Chorvatsku, ale kvalita a pocit z prožité dovolené je mnohem vyšší.

- po té co Thajsko zrušilo pro Čechy víza není už žádný důvod proč sem neletět. S trochou angličtiny (na Ko Samui a Phuket i ruštiny) jde všechno celkem hladce.

- my tu rozhodně nejsme naposled :)

P.S. Jak se nám chtělo z Indonésie domů tak teď už se zase nechce :).

Tak zase někdy v kokosovém ráji u moře :)

Nashledanou všichni, goodbye, au revoir, hasta la vista, Sajonara, addio za pár hodin jsme doma :) snad to s nikým nešlehne když jsme to neoznámili :).

MALAJSIE

… aneb 8 dní v úplné jiné zemi Asie.

Malajsie, země kam jsme se chtěli vydat i když jsme o ní moc neslyšely. Cestovní plán opět žádný. Jen pár míst, které nám bylo doporučeno průvodcem či lidmi co jsme potkali po cestě.

16.5.2012 jsme šťastně opustili Indonésii a jedním z nejkratších letů našeho cestování se přesunuli do Hl. města Malajsie Kuala Lumpur. Let Medan  - Kuala Lumpur  trvá pouze 45minut. Za tak krátkou dobu jsme se ocitli v úplně jiném světě. Téměř každý tu umí anglicky, nikde žádné hromady odpadků a mají tu moc pěkné autobusy.

Tradičně trochu informací o zemi, než se pustím do popisování našich zážitků.

Malajsie se rozděluje na 7 oblastí. Normální cestovatelé/turisti Malajsii rozdělují na dvě hlavní části a to na Bornéskou část a výběžek pod Thajskem. V Malajsii žije cca 20 mil. Obyvatel. Hlavním náboženstvím je Islám a hlavním oficiálním jazykem je Bahasa tedy stejně jak v Indonésii. Ikdyž jsem uměl už pár slov a frází v Bahasa tak jsem to tu nemusel použít.

Věže dvojčat společnosti Petronas.

Původně jsem v Kuala Lumpur chtěli strávit první noc, kouknout se na nejvyšší dvojčata světa a to stavby Petronas, ale jedny Malajci už na letišti nám doporučili vyrazit rovnou na jedno z nejhezčích míst Malajsie a to Cammeron hightland. Tedy po příletu do Kuala Lumpur jsem dali na jejich doporučení a vyrazili tam. Díky informacím od nich jsme věděli, jaký autobus máme vzít, kde přesedat a za jak dlouho tam budeme. Opravdu Malajci  jsou oproti Indonésanům vstřícní a chtějí pomoct. Tedy ještě jsme do Malajsie nedorazili a už jsme věděli, že tam budeme spokojenější než v Indonésii. Tedy v KL (jak místní zkracují název Kuala Lumpur) jsme vzali autobus (cena 7 MR/osoba) směr centrální stanice. Tady nás chvilku taxikáři přesvědčovali  o tom jak je  výhodné využít jejich služeb a lhali o nemožnosti to absolvovat sockou, ale mi s naší zkušeností je hravě prokoukli. Zeptali jsme se na cestu u okénka s lístky. Chlapík v okénku nám napsal i instrukce v angličtině, což bylo super. O patro výše u automatu na místní metro (LRT) jsem se ještě jednou poptal jak koupit lístek. Jeden Malajec nám nejen pomohl koupit lístky, ale i nás doprovodil skrz přestupy až na další autobusák odkud nám jel autobus do Cammeron hightland (dále už jen CH).

Trochu jsem byly po Indonésii skeptický tomu všemu, ale vše fungovalo perfektně. Autobusy měli jízdní řády a jeli jak měli, trochu až luxus pro nás po té džungli v Indonésii.

V celým velkým autobuse s námi cestovalo jen pár dalších turistů. Jeden kluk ze Španělska, Rakouska a jedna holka z Německa. Při zastávce autobusu na oběd jsme se s nimi  zakecal. Náš průvodce, je poněkud zastaralý a tak jsem se s klukama dohodnul, že se jich budeme držet při hledání ubytování CH. Jinak CH je proslulá náhorní plošina zhruba uprostřed Malajsie. Prý nejhezčí přírodní podívaná v Malajsii. Je tu pěkný deštný prales porostlý mechem (podobný jako na NZ - Fiordland) lákající k procházkám, ale hlavně jsou tu nádherné čajové plantáže vlnící se údolím. Vypadá to tu jak kopečky potažené azurově zeleným kobercem.

Čajová pole v náhorní plošině. Tady už vedro nebylo. Je to cca okolo 1800 m.n.m.

 V Malajsii panuje teplé tropické podnebí, ale CH leží cca 1800 m.n.m a tak tu bývá i trochu chladnější. My sem dorazili cca po 4 hodinách jízdy. Cesta na kopeček je poslední  70km dosti klikatá tudíž každý z vás měl po ruce pytlíček pro případ nouze. Naštěstí to každý vydržel :-). My se stejně jako kluci ubytovali v malém Guesthouse Tree pines, kde cena i služby nám přišli OK. Cena dvoulůžkového pokoje 35 ringitů tedy cca 110 000 indonéšských rupíí. Trochu jsme očekávali, že Malajsie bude oproti Indonésii výrazně dražší, ale ceny jsou srovnatelné. Na CH jsme si vyčlenili 2 noci z našeho osmidenního pobytu. Večír jsme si zašli na véču do čínské restaurace a poznali jsem i změnu v případě jídla. Naše Nasi goreng (smažená rýže) už chutnala jinak.  Tradiční nudle Mee nám připadali jako špagety namáčené v nějaké podivné omáčce:-). Druhého dne ráno jsme posnídali, šly okouknout půjčovny skútrů. Jsou tu právě jen dvě společnosti a ty si pevně drží kartel. Cena skútru na dvě hodiny stálo stejně jak skútr na celý den v Indonésii  nebo v Thajsku (20 MR).

Benzín tu stojí jen 12 Kč/ litr. Tedy vzali jsme skútr a vydali se na neproslulejší čajovou plantáž BOH tea Estate. Bylo super vidět, jak místní sklízejí čajové lístky. U jednich jsme zastavili, udělali pár fotek a já jim za to na oplátku pomohl s naložením žoku s čajovými listy na valník.

Pytle s čajovými lístky jsou pěkně těžký. Cca 50kg. 

Paráda nezávislého výletu na skútru je zapojení do života místních. To se Vám ve skupině turistů nestane.

Ubytování místních dělníků uprostřed čajových plantáží. Prý tu, ale moc malajců nepracuje.

Tady hned vedle čajovny mají malou starou fabriku na zpracování čaje. My jsme jí celkem rychle prošly. Ono tu není nic moc k vidění, mají tu jen 2 stroje k sušení a drcení čaje. Hlavním sortimentem je černý čaj, oproti Taiwanu kde byl hlavně zelený čaj (oolong). Cestou zpět jsme se ještě zastavili v místním Butterfly farm (motýlí farma). Za 5 MR/osoba jsme se mohli pokochat spousty motýli (jen pár druhů) , několika druhy brouků gigantických rozměrů (např. luční kobylka 15 cm dlouhá, roháč větší než dlaň, atd.) a několika ještěry. Míša neodolala a jednoho většího motýla si vzala. Samozřejmě jednoho z těch který už byl mrtvý, snad nás za to nezavřou do vězení :-).

Takovýho máme doma :)

Ve vedlejším obchodě s dárky, jsme viděli spoustu vypreparovaných motýlů, brouku z Malajsie. My jsme tak trochu zaváhali a žádného si nekoupili doufaje že v KL je budou mít také a bude větší jistota to dovézt  vcelku domu. Tedy kdo se vydá do Malajsie ať neváhá a nakoupí zde v Cameron Hightland. Jinde už na ně nenarazíte v takové množství a za takové ceny. Navečír jsme zašli do jiné číny, pojedli tradiční polévku s rýží a pokoupili lístky na autobus a loď do další vyhlášené oblasti Malajsie národního parku Taman Negara. Původně jsme se tam chtěli dopravit kombinací autobusu, vlaku a autobusu, ale nakonec jsme se rozhodli jedst jednoduší cestou s klukama co jsme tu poznali. Konec konců to nebyla špatná volba, za 55MR/os jsme jeli luxusně pěknou dodávkou  (2hodinky) a pak stylově malou podlouhlou lodí po řece (3 hodinky) až do naší vesničky Kuala Tahan. Hlavně cesta lodí byl nevšední zážitek. Pozorovali jsme koupající vodní bůvoli, plavající varany a tlupu ječících mladých Malajsanek z vedlejší lodě. Prvně jsme si mysleli, že se jejich loď potápí, ale řidič lodě očividně vybíral vodu z lodě kvůli hnízdu tarantulí :) pod jejich sedačkami. Co by očekávali, že uvidí v národním parku plného života. Mi jsme viděli hada ještě než jsme nastoupili do lodě :). Jinak Taman Negara je největším národním parkem Malajsie. Tvoří ho prý nejstarší džungle s více jak 120-ti tisíci druhy zvířat.

Naše lodě a řeka po které se jede pár hodin proti proudu do Kuala Tahan v Taman Negara.

Dlouhá loď s pasažéry sedícím za sebou po dvojicích. Jinak ten had co jsme viděli spal pod touhle střechou na krovu.

Pohodová cesta. Po hodině mě už trochu bolel zadek :)

Okolo třetí jsme dorazili do vesničky a šly hledat naše ubytování. Vesnička je to sice malá, ale je plná hotelů, resortů a guesthousů. Mi si vybrali nakonec Tanah Guesthouse. Celkem prima baráček s příjemnou majitelkou. Nevýhoda byla jen vedlejší mešita. Naštěstí místní kněz zpíval pozvání k modlitbě vždycky krátce a né tak hlasitě jak v Indonésii :).

Plovoucí restaurace ve vesničce Kuala Tahan v Taman Negara NP.

Plovoucí restaurace se zrzavou střechou je ta naše. Tady se vyplouvá na druhý břeh do NP.

 Spousta lidí se tu v NP vydává na vícedenní túry s průvodcem. My jsme nebyli tak moc odhodlaní a tak jsme vyrazili na krátkou 3 hodinovou procházku džunglí. Tohle není jak v Cameron Hightland a bylo to hned znát. Po půl hodině džunglí jsme propotili celý oblečení a vypili celou naší zásobu vody :-). Stejně tak pár ze Švýcarska a Holandska co šly s námi. Začátek túry vždy začíná převozem lodí přes řeku. Vesnička leží na opačném břehu NP. Pak už jen asi půl hodinka cesty dělí turisti od jedné z nejnavštěvovanější atrakce Canopy walk neboli procházce na provazových lávkách zavěšených vysoko nad zemí (až 40 m vysoko). Zaplatili jsme 5 MR /osoba a šly se projít po celkem krátké trase (250 m). Původně jsem tam nechtěl jít ale překvapivě Míša chtěla. Taky toho docela litovala když zjistila, že nejde o jednu lávku ale o celou soustavu. Mě to přišlo docela dobrý i když kdyby jsme to nenavštívili tak by se  nic nestalo (prakticky jsme nic moc neviděli).

Canopy walk. Šetrně pověšené lávky v korunách stromů.

Úprava cesty džunglí tak aby vyhovovala nárokům  náročných turistů. Mě by místo téhle plastové stezky vystačila vyšlapaná cesta. Ale co naplat.

 Po Canopy walk jsme se odloučili od naší skupinky a pustili se do krátké cesty zpět jinou cestou. Míša opět nebyla nadšená i když jsme viděli 20cm dlouho stonožku, pár varanů a tisíce pijavic. Cesta na mapě vypadala krátce. Jen cca 2km, ale v džungli z kopce do kopce v tropickým vedru to zabralo snadno 2 hodinky a spoustu sil. Míša řekla že už jí k jiné aktivitě nikdy nepřinutím :-). Kdo by taky chtěl jít zpět stejnou cestou po nových plastových lávkách, které rozhodně do NP nepatří.

Největší stonožka co jsme v životě viděli. Tahle byla i pořádně naštvaná když jsem do ní šťouchal klackem :)

 Na náš poslední den v NP jsme se rozhodli pro relax a dopisování článku z Indonésie. Ráno jsme posnídali v restauraci na řece a při tom pozorovali Tapíra pasoucího se na druhém břehu řeky. Měli jsme celkem štěstí Tapír je plachý a moc lidí ho tu nevidělo. Taky je symbolem NP. Míša ještě po cestě zpět do guesthouse rozšířila sbírku motýlů o hezkou můru a málem o jednoho přerostlého brouka.

Brouka jsme pak pustili do trávy. Mrtvou můru Míša vzala sebou. Až někde daleko odtud nám někdo řekl, že za odvezení čehokoliv z NP jsou vysoké tresty. Takže jsme měli štěstí, že nesedíme někde  v lochu s desetiletým trestem nebo tak podobně.

Po jednom dnu oddechu jsme plánovali co podnikneme se zbytkem dní v Malajsii. Ono Malajsie (né Bornéská část) nemá tolik co nabídnout. Cameron Hightland, Taman Negara a pár ostrovů na východním pobřeží je asi to nejlepší co navštívit. My jsme nechtěli absolvovat další pekelné dobrodružství při vyjednávání přejezdu hranic Malajsie-Thajsko (víza, lístky na vlak atd.) a tak jsme si dopředu koupili letenky z KL směr střed Thajska. Tím jsme si stanovili časové hranice pro Malajsii. Možná trochu škoda, když tu člověk běžně dostane víza na 3 měsíce při příletu. Se zbytkem dní, co jsme měli (3 dny) jsme prakticky nemohli vyrazit na ostrov. Jen cesta na ostrov a zpět do KL zabírá 2 dny. Trávit 2 dny na cestách a pak jeden den na ostrově by bylo jen mrháním času a energie. Už tehdy jsme věděli, že nás pak čeká 10 dní na ostrovech v Thajsku. Operativně jsme se rozhodli sednout na místní autobus směr  Jarantu. Cílem cesty mělo být jedna ze dvou největších jezer s lekníny Malajsie Tasik Chini. V městečku Jarantu (po 1,5 hod. jízdy) jsme, ale zjistili , že to není tak blízko a dostali by jsme se tam až pozdě večer. Cesta zpět do KL by snadná taky nebyla. Teda přidali jsme se ke klukovi z Izraele a sedli na bus směr Cherating. Tato vesnička je malá a leží na východní pobřeží Malajsie. Dorazili jsme tam po páté odpoledne a vzali první levné ubytování.

Cheranting je taková vesnička, kde se prochází krávy po silnici a okolo se prohání opice.

Chatka našeho ubytování. Tady už každý anglicky neumí :)

Skořápka po vylíhnutí mořské želvy, kterou jsme našli na nepříliš pěkné pláži v Cheranting.

 V Cherating jsme moc dlouho nepobyli. I když ubytování bylo levné a majitelka byla víc než ochotná tak naše chatka Míšu nepřesvědčila zůstat tu déle. Ráno jsme okoukli pláže já jsem se i vykoupal, zabalili jsme si a vyrazili dál. Tedy rovnou zpět do KL. Spolupracovník Will z Austrálie nám nedoporučoval v KL zůstávat (jeho tu okradli), ale nám to tu nepřišlo tak špatné. Krásně jsme po pěti hodinách jízdy dorazili na autobusové nádraží v centru KL. Pak už jen 5 minut chůze k našemu ubytování Raggea Manson. Tenhle hotýlek bylo rozhodně naše nejdražší ubytování v Asii (vyjma Taiwanu). Malý pokoj stál 110 MR samozřejmě bez záchodu a koupelny, to jsme šérovaly s ostatními. Alespoň tu bylo čisto, internet a úplně bezpečno (vše zakodované). Ubytování mělo výbornou polohu 5 minut do čínské čtvrti města, malé Indie a ještě méně na metro (LRT). KL je hlavní město Malajsie a žije tu 1,5 mil. Lidí. Město mimo proslulých věží Petronas (bývalých největších budov světa  a teď jen největší dvojčata světa) nemá co nabídnout. Zajímavá procházka může být čínským městem v době nočních trhů, nebo navštívení malé Indie. Indiánů jsme měli dost a tak jsme se jen 2krát prošli a povečeřeli v čínském městečku. Jídlo je tu výborný a nestojí tolik. Zato pivo za stovku mi připadá trochu dost. Ono co očekávat v muslimské zemi kde lidi nepíjí a všude rostou jen palmy na olej a kaučovníky. Předposlední den jsme 2krát navštívili věže Petronas. Bylo to 3 zastávky metra od hotelu. Musíme uznat, že stavba je to parádní, hlavně večer při osvícení vypadáá úchvatně. Poslední ráno jsem vstali brzo, posnídali a vydali se taxíkem na letiště. V 10:30 jsme s dobrými pocity opustili Malajsii.

Noční osvětlení věží petronas vypadá úchvatně. 

|Foka věží z hezkého parku za ním.

Míša oslovila pani učitelku o fotku s dětma. Jednokroje dětí ze školek a škol jsou ve světě běžné. 

Shrnutí na závěr:

Každý říká, že Malajsie je jak země Evropy a nám to přesně tak připadalo. Lidi na Asijský poměry milý, ochotný a mluví anglicky (někteří i plynule). Všude čisto a nikdo neotravuje.

Jídlo je tu většinou dobré. Pro turistu se může zdát být až moc nevšední, ale pořád má možnost si skočit do Mc nebo KFC atd. kde ceny jsou pořád směšně nízké při porovnání s ČR.

Doprava po Malajsii taky jednoduchá, levná a funguje jak jsme zvyklí z Evropy.

Co dodat. Malajsie je země oddechu při cestování Asií. Kdo se sem vydá ať nezapomene si koupit repelent, opalovací krém a pořádné boty na túry. My rozhodně Malajsii doporučujeme i lidem co s cestováním nemají velké zkušenosti.

P.S. teď se flákáme na ostrově Ko Samui v naší bambusové roubence přímo na pláži :-).