THAJSKO

… turistický ráj.

Když započnu článek slovy, že Thajsko je destinace pro hezkou levnou dovolenou asi většinu z vás to nepřekvapí. Tahle země je v ČR ale i  na celém světě už dost profláklá. Tedy než začnu tuhle část světa pochvalovat, kritizovat a popisovat naše zážitky. Asi bych měl poznamenat, že jsme tu již po druhé. Prvně jsme sem přiletěli před devíti měsíci, když jsme letěli z Čech zpět na NZ. Tehdy jsme si dali stopover (mezi zastávku)  na 14 dní v Thajsku a 14 dní v Taiwanu. Naše první návštěva v Thajsku bylo pro nás fantastická i obtížná zároveň. Na začátku jsme Září jsme přiletěli do Hl. města Thajska Bangkoku. Tedy cca 10ti milionového rušného města plného buddhistických chrámů a otravných lidí (obchodníků atd.) :-)

Opravdu Bangkok je místem dění. Dobrý na plánování cest, nakupování, navštívení krásných chrámů, ale přesto ho nikdo nemá rád. Nám se do paměti uložil jako místo s obrovským trhem, kde je možno koupit cokoliv (opravdu cokoliv) a místo všemožných podvodů. Do Bangkoku jsme přiletěli na supermoderní třípatrové letiště (nejlepší co jsme za naše cestování viděli) a vzali taxi do centra (cca 40km). Samozřejmě, že jsme neměli plán a zamluvené ubytování jako obvykle :). Ale co. Bylo po sezoně a Bangkok je známí hromadou ubytování bez nouze něco sehnat. Taxikář co uměl jen pár slov anglicky pochopil naše posunky a v mapě rozeznal kam máme namířeno. Po troše hledání jsme dorazili do podivně vypadající rušné ulice Khao San Road. Centrum nočního dění, levnějších hotelů a hostelů. Tehdy jsme vzali první hotel s názvem D&D Inn což nebyla špatná volba. Za 850 bátů jsme měli klimatizovaný pokoj s vlastní koupelnou, TV, bazénem na střeše, snídaní a internetem přes ulici. Dneska mi to už přijde až moc velký luxus a moc drahý :).

Hned ten den co jsme se ubytovali jsme zašli do ulice Khao Sam Road (tedy před hotel) a neodolali několika atrakcím. Jako masáž nohou nebo nechat si ožírat nohy stovkami rybiček. samozřejmě vše za desetinovou cenu co je u nás v ČR :)

K večeři jsme si vybrali z mnoha stánků s jídlem právě tento s milou pani. Přímo před námi nám osmahla na velké pánvy kuřecí maso, zeleninu a thajský nudle. Bylo to moc fajn. Úplně se mi po tom stýská.

Vlastně malý plán jsme tehdy měli. S Lulu a Eric z Taiwanu jsme byli domluvení na společném cestování po jejich zemi. V Bangkoku jsme měli 2 dni. Tedy mysleli jsme si to. Už z článku o Taiwanu víte jak jsme se tenkrát zmýlili :). No nic stalo se.

Oba dva dny v Bangkoku byli v duchu navštěvování nejlepších chrámů v centru. Neznaje cestovatelských rad jsme vzali na naše cestování po městě Tuk Tuk nebo-li srandovně vypadající motorku se zadní zastřešenou korbou.

Tak to je legendární Tuk Tuk vozítko. Ikdyž jsou řidiči z 90% darebáci tak by tu měl každý zažít alespoň jednu jízdu. Je to opravdu adrenalin. Tenhle týpek si to několikrát s námi štrádoval kolmo přes proud aut a motorek na červenou. Čas jsou pro ně peníze :)

 Píšu neznaje pověsti o Tuk tuk protože všude se píše jak řidiči jsou taxikářsky prolhaní a snaží se turisty dovést i tam kam nechtěli. Například do obchodu s falešnými šperky nebo krejčímu s nekvalitními látkami. Náš první řidič to s námi měl snadný. Po té co jsme navštívili chrám s největším stojícím budhou (Wat Rajnadda), Chrám s největším zlatým budhou (Wat traimit) a chrám s největším ležícím budhou (Wat Po) jsme u dalšího chrámu (už nevím jaký to byl, možná Wat Mahathat) potkali jednoho Thajce, který se vydával za farmáře na dovolené v Bangkoku. Hned nám ochotně řekl něco o kultuře poradil pár rad na co si máme dát pozor a doporučil co by jsme v Bangkoku neměli minout. S jeho angličtinou jsme nevěděli přesně co nám doporučuje a tak jsem ho požádal zda to ještě jednou řekne našemu řidiči Tuk Tuk. Co jsme pak zjistili opět znalce thajských poměrů nepřekvapí. První kam nás odvezl byla jedna z cestovních agentur, kde nám hned nabízeli letenky kamkoliv a plánovali celý náš pobyt v Thajsku. Když jsem jim namítnul, že letenky mohu koupit za polovinu trochu ochladli a už s námi nechtěli mluvit. Druhou zastávkou z doporučení byla krejčovna Top Ten colection kde neváhali a hned mě změřili a skasírovali na ušití obleku na míru. Mě se to tehdy zdálo OK. Na míru šitý oblek za 6 tisíc kč je skoro zadarmo. Až poté jsme se doslechli  jak to tu chodí, On každý tu má svůj business a jakýmkoliv způsobem shání kšefty.

největší stojící budha(Wat Rajnadda)

Jedna kuriozita. Mnich čmáře na nové auto nějaké klikyháky což podle majitelky bude mít vliv na její řidičské štěstí a nenabourá ho. Docela častý jevtady :) Mimochodem už nevím jestli jsem to tu psal Thajci jsou převážně budhysti, ale muslimů už tu je taky spousta. Jen vás ráno nebudí malebné melodie o aláhovi z rozhlasů na vedlejším baráku :) 

Tak to je můj krejčí. Ochotně mě změřil a stejně i tak rád doprovodil k nejbližšímu bankomatu když jsem mu se snažil vysvětli jak rád bych oblek zaplatil při vyzvednutí, protože nemám takovou hotovost v kapse.

Podobizna krále Thajska u chrámu Wat traimit. Mimochodem jeho podobizna je úplně všude. Skoro na všech křižovatkách, ve všech stáncích a krámech a na všech bankovkách. Je tu neslušné i bankovky přeložit vejpůl. Pomuchlanou bankovku vám ani nikde nevezmou a ještě vám to dají pěkně sežrat :)

 Největší zlatý budha v chrámu Wat traimit

Naše odpolední zkušenost s Tuk Tuk by mohla být příkladem. Hledali jsme někoho kdo nás hodí do Grand palace (palác s největším a nejhezčím chrámem – Wat Phra Kaeo). V naší ulici a okolo jsme nemohli najít taxi ochotného použít taxametr což by jediné zaručovalo levnou cestu. Jít pěšky v tom hrozném vedru se nám taky nechtělo. Vzali jsem tedy opět Tuk Tuk s řidičem naléhajícím na návštěvě obchodu krejčího. My jsme se mu už předem snažili vysvětlit, že to je jen mrhání našeho času. Ale co. Navštívíme obchod, nic si nekoupíme, on bude mít radost a mi od něj pokoj říkali jsme si. Což se ukázalo jako začátečnická chyba. On nás bral směrem z centra nejprve k obchodu. Ještě před ním jsme mu říkali, že je to přesně ten kde jsme už byli. Očividně naštvaný si to s námi štrádoval pořád směrem z centra (od Grand palace) až jsme ho zastavili, strčili pár drobných a opustili. Drzoun se žádal o 10x více než byla dohodnutá cena k chrámu :). Na to jsme naštvaně nereagovali a vzali jiného po ujištění, že jedeme kam chceme mi.  Tedy první cestovatelská rada: V Bangkoku nebrat nikdy (nikdy, nikdy) Tuk Tuk, kdyby nabízel svezení za směšnou cenu. Vždy vzít jen taxi s taxametrem a samozřejmě řidiče upozornit, že ho má použít :). Řidiči Tuk Tuk jsou známí incidenty s turisty. Běžně vozí turisty za město a pak požadují nesmyslné částky za svezení zpět (takové mafiánské triky).  Tady se hodí i cestovatelské rady napsané v článku o Indonésii: Mluvit anglicky jen když to potřebujete a nereagovat na cokoliv.

V chrámovém kompleksu se nachásí i spousta takovýchto soch.

Míša v chrámu největšího ležícího budby (cca70m). V chrámu je jedna hlavní ulička podél s nádobami kam se hází libovolně mince co se dostávají u vstupu.

Hlavním symbolem královského paláce i tohoto hned vedle jsou hromady tekových spičatých kuželů. Obložený jsou keramickou mazaikou. Asi to muselo stát hodně sil a nervů to obložit :)

Nejběžnějším sortimentem v ulicích měst Thajska je taxi, masáž nebo oblek. V Bangkoku a turistických oblastech Thajska nám to nabízeli na každým kroku až nás tím pěkně štvali. Především turecký kluci v kvádrech co hned podávají ruku (na potřesení) a pak se snaží Vás za tu ruku dotáhnout do obchodu s obleky. Tady nepomáhá zdvořilost, ale jen ignorování nebo zakoupení trička s nápisem: Nechci Vaše zasr… taxi, masáž nebo oblek děkuji velice. Psáno ze předu v angličtině a ze zadu v jejich hatmatilce :). Opravdu si nedělám legraci a tohle tričko se tu dá běžně koupit :).

No neni to paráda :)

Ať každý vyzkouší na svou kůži jak to tu chodí. Po příletu z Taiwanu jsme opět zůstali v Bangkoku dvě noci. A u té příležitosti jsme navštívili tygří chrám a sobotní trh. Jako první jsme podnikli celodenní výlet, Míša už v Čechách slyšela o tzv. tygřím chrámu (tyger temple) a tak jsme to chtěl vidět na vlastní oči. Z nedostatku času jsme výlet okleštili o návštěvu jednoho nudného mostu přes řeku Kwai a možná fotogenického plovoucího trhu v Bangkoku. Tygří chrám leží cca 100km od Bangkoku a kousek od města Kanchanaburi, kam jsme se vydali minibusem. Po zaplacení vstupného 600B/osoba (nejdražší vstupné v celém Thajsku) jsme mohli vstoupit do rozsáhlého areálu, kde na dvou místech měli cca 20 Bengálských tygrů (největší kočkovitá šelma světa). Podle všech brožur se mělo jednat o chrám z mnichy co se o ně starají. Skutečnost byla poněkud jiná :-)

Velký areál s pidi chrámem, pár mnichy (my viděli 2) a spoustu dobrovolníků (zaměstnanců) starající se o chod tohoto velkého business. Na jednu stranu fajn vidět a dotknout se těchto nebezpečně vypadajících zvířat a na druhou stranu tygři jsou klidní zřejmě kvůli jaký si drogám (i když říkali že jsou unavený po žrádle). Myslíme si, že jde o prima business než o záchrannou misi na vytvoření ostrovní rezervace. No nic jako správní turisti jsme udělali spoustu fotek a pohladili si každého tygra co jsme mohli. Je asi na každém zda sem zajede či ne.

Ikdyž jsme předem věděly jak to s tygry je tak nás to uchvátilo. Přece jen kdy si můžete pohladit bengálského tygra. Míša z toho byla moc nadšená.

Menší tygry měli nastarosti potetovaný mniši jako tenhle. Tohle koťátko mělo okolo dvou let.

V levé části "rezervace" měli jámu kde byl vytvořený stín pro cca 10 tygrů. Ty sice spali a byli p řipoutatý řetězem, ale i tak takový macek budil respekt.

Jinak ta modrá slečna bez hlavy na fotce :) byla má průvodkyně. Každý jednu takovou vyfasuje. Ta pak s každým chodí za ruku a druhá dělá s vaším foťákem kopu fotek. Což bylo moc fajn.

V "rezervaci" mimo jiné žije ještě několik dalších zvířat jako divoká prasata, vodní bůvoli a párek medvědů.

V centru "rezervace" mají takovou arénu s volnými tygry. Za příplatek 1000B vám dovolí se s nimi takhle kočkovat. Myslím si že nám nabízely v ceně i si krmit koťátka.

Cestou zpět do Bangkoku jsme se seznámili minibusu s holkama z Izraele, Anglie, Švýcarska a klukama z Argentini co makají na NZ. S některými jsme ještě večer zašli popíjet do baru. Druhý den ráno jsme měli čas jen na vyzvednutí obleku a na návštěvu trhu. Na trh se dá prý dopravit autobusem za 10B, ale v místním jízdním řádu se vyzná jen málo kdo. Jako by nestačili, že nepoužívají normální abecedu, ale tu jejich hatmatilku. Radši jsme vzali taxi, což bylo za 200B. V tomhle obrovským trhu, který je tak jedno nepřehledné bludiště jsme narazili na sekci zvířat. Míša se rozplývala na širokou nabídkou štěňat, koťat a létajících veverek. Kdybychom neletěli na NZ hned by si něco koupila :).

Míša si při zpáteční cestě plánovala koupit štěně jako má Lulu s Erikem na Taiwanu tedy rasu malého chlupatého pomeranien. Tak samozřejmě vychází několikanásobně levněji než v ČR, ale je s tím spojené vysoké riziko uhynutí co jsme se dočetly. Nechovají je přeci jen na mazlení, ale na kšeft.

Na trhu jsme strávili 2 hodinky, pokoupili cetky, pojedli místní jídlo a vyrazili taxíkem zpět do hotelu. Náš další taxikář neuměl ani slovo anglicky a nevěděl kde je naše ulice. Což je jako kdyby pražský taxikář nevěděl jak na Václavák :). Nakonec to ale po dvou zeptání trefil a nám se ulevilo.

Zůstat v Bangkoku není to co by si turista přál. Každý sem do téhle země jede za exotikou a hezkým/teplým mořem. Už v Taiwanu jsme si radši koupili letenky do střední části Thajska do města Krabi ležící na západním pobřeží. Letenky zpět do Bangkoku jsme pro změnu pořídili z ostrova Phuket, abychom trochu cestovali. Phuket leží jen opodál od Krabi. Tady v Krabi nám opravdu začala naše dovolená. V Krabi jsme měli doporučený hotel od Angličanky z našeho výletu na tygří chrám. Hotel jménem Haleeva Sunshine leží na hlavní ulici městečka cca 5 minut chůze od hezké pláže. Za 650B jsme měli moc hezký pokoj s výhledem na skály.

Náš výhled z okna. Hned bych se vrátil :)

Klimatizace, bazén, TV, internet a občerstvení je samozřejmost. Cena pokoje odpovídá ceně kempovému místu na NZ :). V krabi jsme pobili 5 dní a náramně jsme si odpočinuly. Hned vedle hotelu byla menší venkovní restaurace s chutnými jídly.  Hlavní chod od 20kč do 40kč :). Nenapsal jsem, že v tomhle ročním období je tak trochu po sezóně a počasí není tak zaručené. Teploty běžně okolo 30-ti stupňů ale s častými odpoledními dešti. Moře v Krabi se nám nezdálo být moc čisté a tak jsme denní plán vyplňovali nejen flákáním na hotelu u bazénu, pojídáním místního ovoce a jiných dobrot, ale i výlety. První celodenní výlet byl s rychlou lodí po okolních ostrovech. Navštívili jsme 3 ostrovy jako proslulí Ko Phi Phi, zaplavali si a zašnorchlovali v nádherném moři.

Jedna s fotek na Ko Phi Phi. Palmy, opice, loďky se stuhami,vysoké skály a azurové moře.

Šnorchlování a krmení rybek bylo jedno z nejhezčích co jsme kde viděli. Další výlet byl na blízkou pláž (cca 15 minut plavby) kde jsme se smahli půl dne. Jindy jsme si jen půjčili skútr a objeli okolí. Koukli na slony, catfish a krokodýli. Poslední záživnou věcí bylo zaplacení jízdy na slonu (400B/os – mimo sezónní cena). Náš řidič slonu s přízvučným jménem King nás hodinku vozil mezi kaučukovníky a zakončil to smočením slona v blízkým potůčku. Míša z toho byla celkem vystrašená když slon musel sejít dva metrové schody do laguny. Asi by tam sám nešel kdyby ho King nepošimral tzv. pohrabáčem v uchu :). Tenhle nástroj je jejich způsob jak ovládat slona v Thajsku. Za jeho poslušnost jsme ho za 50B nakrmili banány.

Naše krátká procházka na slonu.

Takle zaparkoval King našeho slona v laguně a sešel nás vyfotit. Za tu hodinku na slonu jsme chytli i lehký osvěžující tropický déšť.

V krabi se nám docela líbilo. Ani se nám nechtělo tohle malý klidný město opouštět, ale museli jsme kvůli letenkám z Phuketu.

Poslední fotka v Krabi při čekání na tlupu opic. Bohužel toho večera nepřišli na smluvené místo a tak jsem banány musel sníst já :)

Tam jsme se po pár hodinkách minibusem dopravili. Ostrov Phuket je Thajský největší ostrov a je s pevninou spojený mostem. My se usadili v části zvaný Ao Patong v prima hotýlku.  To byl luxus a nuda když to porovnám s tím co máme na ostrově Ko Samui  teď :-). V Phuketu jsme pobili 3 dny což bylo až až. Pravda v Phuketu  bylo krásnější moře, pláže a dost rušnější než v Krabi. Čas jsme ti krátili popíjením místního piva (Chang), flákáním u bazénu a nakupováním.

Naše poslední thajská masáž. Teda Míša dala olejovou a já tu brutální thajskou. Druhý den na letišti jsem si musel vzít prášek na bolest zad a to mi nic nebylo když jsem tam šel :) Jinak co se týče Thajska tak jak je známo snačí si špatně zvolit podnik a slešna masíruje už jené partyje těla :)

Hromadu triček a ostatních věcí jsme zabalili a poslali domu. Kdo nedostal tričko nebyl na seznamu :-). Jinak po měsíci flákání v Thajsku a v Taiwanu jsme byli rádi, že konečně letíme zpět na NZ. Jo pořád se nám stýská.
 Tím končila naše první návštěva Thajska. Opouštěli jsme ho se smíšenými pocity. Levno, drzo a hezký moře. To jsme pořád nevěděli jak je tu krásně s porovnáním s Indonésií :-)

Druhá návštěva:

Psaní o Thajsku a první návštěvě  jsme úmyslně odložil na později. Seznam zemí k navštívení byl dlouhý a Thajsko mělo být ještě jednou z nich. Prakticky plán zněl, odcestovat z Malajsie po pevnině přes celé Thajsko, navštívit pár hezkých ostrovů, nechat si velké batohy v Bangkoku a ještě víc jak měsíc cestovat profláknutý okruh Kambodža, Laos, Vietnam a zpět do Thajska. Ale jak to bývá při nezávislým cestování plány a chuť cestovat se často mění :-). Při cestování v Indonésii nás toulání po světě trochu omrzel a začalo se nám stýskat po rodné hroudě, rodině, kamarádech, jídlu a pivu. Při jednom přemýšlení na Lake Toba na Sumatře jsme se rozhodli, že cestovat ještě 2 měsíce se nám nechce a vůbec nejhezčí sever Thajska, Laos a Vietnam by mělo být v nejhorším období monzunů při našem cestování. Co jsme slyšeli nepříliš vhodná doba k navštívení. Náš cestovní plán jsme přeťali v polovině se slovy někdy jindy. Tím chci napsat, že naše konečná je Thajsko a za chvilku jsme doma. Z Malajsie jsme vzali letenky směr Surat Thani tedy střed Thajska na východní pobřeží. Doletěli jsme sem po hodince a půl letu. Imigrační nám bez problémů orazítkovali naše pasy a hurá na poslední na celkem oblíbený ostrov Ko Samui.

Krásné pláže a klid. Co víc si přát.

Na ostrov nás za poplatek 350 B/osoba hodili přímo z letiště. Bus (hodinka) + loď (hodinka a půl). Na ostrově jsme už jen vzali místní dodávku, která nás hodila k našemu tzv. resortu. V dodávce jsme se zakecali s jednou Rusku a dali na její doporučení. Zůstali jsme v Lamai beach v klidném ubytování White Sand bungalows. Tedy místo na začátku Lamai Beach cca 300 metrů od skály zvané Grantfather and Grantmother Rocks. Zde jsme za 400B vzali naši bambusovou roubenku přímo na moc hezký pláži. Jsou tu další bungalovy za 150B nebo 250B, ale nám se líbilo to naše. Každé ráno vstáváme se zpěvem ptáků, šuměním moře a záře vycházejícího sluníčka nad mořem.

Naše bambusová roubenka u pláže.

Posnídáme na naši terase a jdeme si zaplavat v průzračným moři cca 15 m od naší chatky. Tohle je relax jak má být. Míša se sluní, já se válím v houpací síti na verandě, v poledne zajdeme na dobrý oběd a zapijeme to pivkem (místní pivko Chang) nebo zmrzlinou.

Prima ranní rozcvičkou bylo si zaplavat hned naproti baráčku k 300 metrů vzdálené bójce. Příště si beru plavecké brýle. Sweet ass!

Když se nám zdálo, že není co dělat půjčíme si skútr a jedeme nakupovat nebo jen krmit slony se slůňaty do blízkého safari parku u waterfall 2.

Zase bych se chtěl takle flákat. Umýt přerostlé slůně,

Nakrmit čtýřměsíčního pinďu,

a pojíst v jedné z restaurací na ulici. V té naší nám pani přichystala nakonec vždycky nějaké ovoce co jsme před tím nejedly.

 Ještě jsme odtud  neodjeli a víme, že nám to tu bude chybět :). Komu by to nechybělo, že ano. Po 10-ti dnech tady to tu balíme a letíme domu. Naše cestování je takříkajíc pozastaveno na dobu neurčitou. Určitě ještě jednou chceme vyrazit cestovat a navštívit zbytek zemí a naše kamarády co máme po světě.

Ještě malé shrnutí o téhle destinaci.

- Ikdyž Thajsko každým rokem zdražuje stále je to ta super levná dovolená s něčím absolutně odlišným pro normální Evropany. Může to znít divné, ale deset dní tady (včetně letenek) může vyjít stejně jako deset dní v Chorvatsku, ale kvalita a pocit z prožité dovolené je mnohem vyšší.

- po té co Thajsko zrušilo pro Čechy víza není už žádný důvod proč sem neletět. S trochou angličtiny (na Ko Samui a Phuket i ruštiny) jde všechno celkem hladce.

- my tu rozhodně nejsme naposled :)

P.S. Jak se nám chtělo z Indonésie domů tak teď už se zase nechce :).

Tak zase někdy v kokosovém ráji u moře :)

Nashledanou všichni, goodbye, au revoir, hasta la vista, Sajonara, addio za pár hodin jsme doma :) snad to s nikým nešlehne když jsme to neoznámili :).