… aneb 8 dní v úplné jiné zemi Asie.
Malajsie, země kam jsme se chtěli vydat i když jsme o ní moc neslyšely. Cestovní plán opět žádný. Jen pár míst, které nám bylo doporučeno průvodcem či lidmi co jsme potkali po cestě.
16.5.2012 jsme šťastně opustili Indonésii a jedním z nejkratších letů našeho cestování se přesunuli do Hl. města Malajsie Kuala Lumpur. Let Medan - Kuala Lumpur trvá pouze 45minut. Za tak krátkou dobu jsme se ocitli v úplně jiném světě. Téměř každý tu umí anglicky, nikde žádné hromady odpadků a mají tu moc pěkné autobusy.
Tradičně trochu informací o zemi, než se pustím do popisování našich zážitků.
Malajsie se rozděluje na 7 oblastí. Normální cestovatelé/turisti Malajsii rozdělují na dvě hlavní části a to na Bornéskou část a výběžek pod Thajskem. V Malajsii žije cca 20 mil. Obyvatel. Hlavním náboženstvím je Islám a hlavním oficiálním jazykem je Bahasa tedy stejně jak v Indonésii. Ikdyž jsem uměl už pár slov a frází v Bahasa tak jsem to tu nemusel použít.
Věže dvojčat společnosti Petronas.
Původně jsem v Kuala Lumpur chtěli strávit první noc, kouknout se na nejvyšší dvojčata světa a to stavby Petronas, ale jedny Malajci už na letišti nám doporučili vyrazit rovnou na jedno z nejhezčích míst Malajsie a to Cammeron hightland. Tedy po příletu do Kuala Lumpur jsem dali na jejich doporučení a vyrazili tam. Díky informacím od nich jsme věděli, jaký autobus máme vzít, kde přesedat a za jak dlouho tam budeme. Opravdu Malajci jsou oproti Indonésanům vstřícní a chtějí pomoct. Tedy ještě jsme do Malajsie nedorazili a už jsme věděli, že tam budeme spokojenější než v Indonésii. Tedy v KL (jak místní zkracují název Kuala Lumpur) jsme vzali autobus (cena 7 MR/osoba) směr centrální stanice. Tady nás chvilku taxikáři přesvědčovali o tom jak je výhodné využít jejich služeb a lhali o nemožnosti to absolvovat sockou, ale mi s naší zkušeností je hravě prokoukli. Zeptali jsme se na cestu u okénka s lístky. Chlapík v okénku nám napsal i instrukce v angličtině, což bylo super. O patro výše u automatu na místní metro (LRT) jsem se ještě jednou poptal jak koupit lístek. Jeden Malajec nám nejen pomohl koupit lístky, ale i nás doprovodil skrz přestupy až na další autobusák odkud nám jel autobus do Cammeron hightland (dále už jen CH).
Trochu jsem byly po Indonésii skeptický tomu všemu, ale vše fungovalo perfektně. Autobusy měli jízdní řády a jeli jak měli, trochu až luxus pro nás po té džungli v Indonésii.
V celým velkým autobuse s námi cestovalo jen pár dalších turistů. Jeden kluk ze Španělska, Rakouska a jedna holka z Německa. Při zastávce autobusu na oběd jsme se s nimi zakecal. Náš průvodce, je poněkud zastaralý a tak jsem se s klukama dohodnul, že se jich budeme držet při hledání ubytování CH. Jinak CH je proslulá náhorní plošina zhruba uprostřed Malajsie. Prý nejhezčí přírodní podívaná v Malajsii. Je tu pěkný deštný prales porostlý mechem (podobný jako na NZ - Fiordland) lákající k procházkám, ale hlavně jsou tu nádherné čajové plantáže vlnící se údolím. Vypadá to tu jak kopečky potažené azurově zeleným kobercem.
V Malajsii panuje teplé tropické podnebí, ale CH leží cca 1800 m.n.m a tak tu bývá i trochu chladnější. My sem dorazili cca po 4 hodinách jízdy. Cesta na kopeček je poslední 70km dosti klikatá tudíž každý z vás měl po ruce pytlíček pro případ nouze. Naštěstí to každý vydržel :-). My se stejně jako kluci ubytovali v malém Guesthouse Tree pines, kde cena i služby nám přišli OK. Cena dvoulůžkového pokoje 35 ringitů tedy cca 110 000 indonéšských rupíí. Trochu jsme očekávali, že Malajsie bude oproti Indonésii výrazně dražší, ale ceny jsou srovnatelné. Na CH jsme si vyčlenili 2 noci z našeho osmidenního pobytu. Večír jsme si zašli na véču do čínské restaurace a poznali jsem i změnu v případě jídla. Naše Nasi goreng (smažená rýže) už chutnala jinak. Tradiční nudle Mee nám připadali jako špagety namáčené v nějaké podivné omáčce:-). Druhého dne ráno jsme posnídali, šly okouknout půjčovny skútrů. Jsou tu právě jen dvě společnosti a ty si pevně drží kartel. Cena skútru na dvě hodiny stálo stejně jak skútr na celý den v Indonésii nebo v Thajsku (20 MR).
Čajová pole v náhorní plošině. Tady už vedro nebylo. Je to cca okolo 1800 m.n.m.
V Malajsii panuje teplé tropické podnebí, ale CH leží cca 1800 m.n.m a tak tu bývá i trochu chladnější. My sem dorazili cca po 4 hodinách jízdy. Cesta na kopeček je poslední 70km dosti klikatá tudíž každý z vás měl po ruce pytlíček pro případ nouze. Naštěstí to každý vydržel :-). My se stejně jako kluci ubytovali v malém Guesthouse Tree pines, kde cena i služby nám přišli OK. Cena dvoulůžkového pokoje 35 ringitů tedy cca 110 000 indonéšských rupíí. Trochu jsme očekávali, že Malajsie bude oproti Indonésii výrazně dražší, ale ceny jsou srovnatelné. Na CH jsme si vyčlenili 2 noci z našeho osmidenního pobytu. Večír jsme si zašli na véču do čínské restaurace a poznali jsem i změnu v případě jídla. Naše Nasi goreng (smažená rýže) už chutnala jinak. Tradiční nudle Mee nám připadali jako špagety namáčené v nějaké podivné omáčce:-). Druhého dne ráno jsme posnídali, šly okouknout půjčovny skútrů. Jsou tu právě jen dvě společnosti a ty si pevně drží kartel. Cena skútru na dvě hodiny stálo stejně jak skútr na celý den v Indonésii nebo v Thajsku (20 MR).
Benzín tu stojí jen 12 Kč/ litr. Tedy vzali jsme skútr a vydali se na neproslulejší čajovou plantáž BOH tea Estate. Bylo super vidět, jak místní sklízejí čajové lístky. U jednich jsme zastavili, udělali pár fotek a já jim za to na oplátku pomohl s naložením žoku s čajovými listy na valník.
Tady hned vedle čajovny mají malou starou fabriku na zpracování čaje. My jsme jí celkem rychle prošly. Ono tu není nic moc k vidění, mají tu jen 2 stroje k sušení a drcení čaje. Hlavním sortimentem je černý čaj, oproti Taiwanu kde byl hlavně zelený čaj (oolong). Cestou zpět jsme se ještě zastavili v místním Butterfly farm (motýlí farma). Za 5 MR/osoba jsme se mohli pokochat spousty motýli (jen pár druhů) , několika druhy brouků gigantických rozměrů (např. luční kobylka 15 cm dlouhá, roháč větší než dlaň, atd.) a několika ještěry. Míša neodolala a jednoho většího motýla si vzala. Samozřejmě jednoho z těch který už byl mrtvý, snad nás za to nezavřou do vězení :-).
Ve vedlejším obchodě s dárky, jsme viděli spoustu vypreparovaných motýlů, brouku z Malajsie. My jsme tak trochu zaváhali a žádného si nekoupili doufaje že v KL je budou mít také a bude větší jistota to dovézt vcelku domu. Tedy kdo se vydá do Malajsie ať neváhá a nakoupí zde v Cameron Hightland. Jinde už na ně nenarazíte v takové množství a za takové ceny. Navečír jsme zašli do jiné číny, pojedli tradiční polévku s rýží a pokoupili lístky na autobus a loď do další vyhlášené oblasti Malajsie národního parku Taman Negara. Původně jsme se tam chtěli dopravit kombinací autobusu, vlaku a autobusu, ale nakonec jsme se rozhodli jedst jednoduší cestou s klukama co jsme tu poznali. Konec konců to nebyla špatná volba, za 55MR/os jsme jeli luxusně pěknou dodávkou (2hodinky) a pak stylově malou podlouhlou lodí po řece (3 hodinky) až do naší vesničky Kuala Tahan. Hlavně cesta lodí byl nevšední zážitek. Pozorovali jsme koupající vodní bůvoli, plavající varany a tlupu ječících mladých Malajsanek z vedlejší lodě. Prvně jsme si mysleli, že se jejich loď potápí, ale řidič lodě očividně vybíral vodu z lodě kvůli hnízdu tarantulí :) pod jejich sedačkami. Co by očekávali, že uvidí v národním parku plného života. Mi jsme viděli hada ještě než jsme nastoupili do lodě :). Jinak Taman Negara je největším národním parkem Malajsie. Tvoří ho prý nejstarší džungle s více jak 120-ti tisíci druhy zvířat.
Pytle s čajovými lístky jsou pěkně těžký. Cca 50kg.
Paráda nezávislého výletu na skútru je zapojení do života místních. To se Vám ve skupině turistů nestane.
Ubytování místních dělníků uprostřed čajových plantáží. Prý tu, ale moc malajců nepracuje.
Tady hned vedle čajovny mají malou starou fabriku na zpracování čaje. My jsme jí celkem rychle prošly. Ono tu není nic moc k vidění, mají tu jen 2 stroje k sušení a drcení čaje. Hlavním sortimentem je černý čaj, oproti Taiwanu kde byl hlavně zelený čaj (oolong). Cestou zpět jsme se ještě zastavili v místním Butterfly farm (motýlí farma). Za 5 MR/osoba jsme se mohli pokochat spousty motýli (jen pár druhů) , několika druhy brouků gigantických rozměrů (např. luční kobylka 15 cm dlouhá, roháč větší než dlaň, atd.) a několika ještěry. Míša neodolala a jednoho většího motýla si vzala. Samozřejmě jednoho z těch který už byl mrtvý, snad nás za to nezavřou do vězení :-).
Takovýho máme doma :)
Ve vedlejším obchodě s dárky, jsme viděli spoustu vypreparovaných motýlů, brouku z Malajsie. My jsme tak trochu zaváhali a žádného si nekoupili doufaje že v KL je budou mít také a bude větší jistota to dovézt vcelku domu. Tedy kdo se vydá do Malajsie ať neváhá a nakoupí zde v Cameron Hightland. Jinde už na ně nenarazíte v takové množství a za takové ceny. Navečír jsme zašli do jiné číny, pojedli tradiční polévku s rýží a pokoupili lístky na autobus a loď do další vyhlášené oblasti Malajsie národního parku Taman Negara. Původně jsme se tam chtěli dopravit kombinací autobusu, vlaku a autobusu, ale nakonec jsme se rozhodli jedst jednoduší cestou s klukama co jsme tu poznali. Konec konců to nebyla špatná volba, za 55MR/os jsme jeli luxusně pěknou dodávkou (2hodinky) a pak stylově malou podlouhlou lodí po řece (3 hodinky) až do naší vesničky Kuala Tahan. Hlavně cesta lodí byl nevšední zážitek. Pozorovali jsme koupající vodní bůvoli, plavající varany a tlupu ječících mladých Malajsanek z vedlejší lodě. Prvně jsme si mysleli, že se jejich loď potápí, ale řidič lodě očividně vybíral vodu z lodě kvůli hnízdu tarantulí :) pod jejich sedačkami. Co by očekávali, že uvidí v národním parku plného života. Mi jsme viděli hada ještě než jsme nastoupili do lodě :). Jinak Taman Negara je největším národním parkem Malajsie. Tvoří ho prý nejstarší džungle s více jak 120-ti tisíci druhy zvířat.
Naše lodě a řeka po které se jede pár hodin proti proudu do Kuala Tahan v Taman Negara.
Dlouhá loď s pasažéry sedícím za sebou po dvojicích. Jinak ten had co jsme viděli spal pod touhle střechou na krovu.
Pohodová cesta. Po hodině mě už trochu bolel zadek :)
Okolo třetí jsme dorazili do vesničky a šly hledat naše ubytování. Vesnička je to sice malá, ale je plná hotelů, resortů a guesthousů. Mi si vybrali nakonec Tanah Guesthouse. Celkem prima baráček s příjemnou majitelkou. Nevýhoda byla jen vedlejší mešita. Naštěstí místní kněz zpíval pozvání k modlitbě vždycky krátce a né tak hlasitě jak v Indonésii :).
Spousta lidí se tu v NP vydává na vícedenní túry s průvodcem. My jsme nebyli tak moc odhodlaní a tak jsme vyrazili na krátkou 3 hodinovou procházku džunglí. Tohle není jak v Cameron Hightland a bylo to hned znát. Po půl hodině džunglí jsme propotili celý oblečení a vypili celou naší zásobu vody :-). Stejně tak pár ze Švýcarska a Holandska co šly s námi. Začátek túry vždy začíná převozem lodí přes řeku. Vesnička leží na opačném břehu NP. Pak už jen asi půl hodinka cesty dělí turisti od jedné z nejnavštěvovanější atrakce Canopy walk neboli procházce na provazových lávkách zavěšených vysoko nad zemí (až 40 m vysoko). Zaplatili jsme 5 MR /osoba a šly se projít po celkem krátké trase (250 m). Původně jsem tam nechtěl jít ale překvapivě Míša chtěla. Taky toho docela litovala když zjistila, že nejde o jednu lávku ale o celou soustavu. Mě to přišlo docela dobrý i když kdyby jsme to nenavštívili tak by se nic nestalo (prakticky jsme nic moc neviděli).
Po Canopy walk jsme se odloučili od naší skupinky a pustili se do krátké cesty zpět jinou cestou. Míša opět nebyla nadšená i když jsme viděli 20cm dlouho stonožku, pár varanů a tisíce pijavic. Cesta na mapě vypadala krátce. Jen cca 2km, ale v džungli z kopce do kopce v tropickým vedru to zabralo snadno 2 hodinky a spoustu sil. Míša řekla že už jí k jiné aktivitě nikdy nepřinutím :-). Kdo by taky chtěl jít zpět stejnou cestou po nových plastových lávkách, které rozhodně do NP nepatří.
Na náš poslední den v NP jsme se rozhodli pro relax a dopisování článku z Indonésie. Ráno jsme posnídali v restauraci na řece a při tom pozorovali Tapíra pasoucího se na druhém břehu řeky. Měli jsme celkem štěstí Tapír je plachý a moc lidí ho tu nevidělo. Taky je symbolem NP. Míša ještě po cestě zpět do guesthouse rozšířila sbírku motýlů o hezkou můru a málem o jednoho přerostlého brouka.
Plovoucí restaurace ve vesničce Kuala Tahan v Taman Negara NP.
Plovoucí restaurace se zrzavou střechou je ta naše. Tady se vyplouvá na druhý břeh do NP.
Spousta lidí se tu v NP vydává na vícedenní túry s průvodcem. My jsme nebyli tak moc odhodlaní a tak jsme vyrazili na krátkou 3 hodinovou procházku džunglí. Tohle není jak v Cameron Hightland a bylo to hned znát. Po půl hodině džunglí jsme propotili celý oblečení a vypili celou naší zásobu vody :-). Stejně tak pár ze Švýcarska a Holandska co šly s námi. Začátek túry vždy začíná převozem lodí přes řeku. Vesnička leží na opačném břehu NP. Pak už jen asi půl hodinka cesty dělí turisti od jedné z nejnavštěvovanější atrakce Canopy walk neboli procházce na provazových lávkách zavěšených vysoko nad zemí (až 40 m vysoko). Zaplatili jsme 5 MR /osoba a šly se projít po celkem krátké trase (250 m). Původně jsem tam nechtěl jít ale překvapivě Míša chtěla. Taky toho docela litovala když zjistila, že nejde o jednu lávku ale o celou soustavu. Mě to přišlo docela dobrý i když kdyby jsme to nenavštívili tak by se nic nestalo (prakticky jsme nic moc neviděli).
Canopy walk. Šetrně pověšené lávky v korunách stromů.
Úprava cesty džunglí tak aby vyhovovala nárokům náročných turistů. Mě by místo téhle plastové stezky vystačila vyšlapaná cesta. Ale co naplat.
Po Canopy walk jsme se odloučili od naší skupinky a pustili se do krátké cesty zpět jinou cestou. Míša opět nebyla nadšená i když jsme viděli 20cm dlouho stonožku, pár varanů a tisíce pijavic. Cesta na mapě vypadala krátce. Jen cca 2km, ale v džungli z kopce do kopce v tropickým vedru to zabralo snadno 2 hodinky a spoustu sil. Míša řekla že už jí k jiné aktivitě nikdy nepřinutím :-). Kdo by taky chtěl jít zpět stejnou cestou po nových plastových lávkách, které rozhodně do NP nepatří.
Největší stonožka co jsme v životě viděli. Tahle byla i pořádně naštvaná když jsem do ní šťouchal klackem :)
Na náš poslední den v NP jsme se rozhodli pro relax a dopisování článku z Indonésie. Ráno jsme posnídali v restauraci na řece a při tom pozorovali Tapíra pasoucího se na druhém břehu řeky. Měli jsme celkem štěstí Tapír je plachý a moc lidí ho tu nevidělo. Taky je symbolem NP. Míša ještě po cestě zpět do guesthouse rozšířila sbírku motýlů o hezkou můru a málem o jednoho přerostlého brouka.
Brouka jsme pak pustili do trávy. Mrtvou můru Míša vzala sebou. Až někde daleko odtud nám někdo řekl, že za odvezení čehokoliv z NP jsou vysoké tresty. Takže jsme měli štěstí, že nesedíme někde v lochu s desetiletým trestem nebo tak podobně.
Po jednom dnu oddechu jsme plánovali co podnikneme se zbytkem dní v Malajsii. Ono Malajsie (né Bornéská část) nemá tolik co nabídnout. Cameron Hightland, Taman Negara a pár ostrovů na východním pobřeží je asi to nejlepší co navštívit. My jsme nechtěli absolvovat další pekelné dobrodružství při vyjednávání přejezdu hranic Malajsie-Thajsko (víza, lístky na vlak atd.) a tak jsme si dopředu koupili letenky z KL směr střed Thajska. Tím jsme si stanovili časové hranice pro Malajsii. Možná trochu škoda, když tu člověk běžně dostane víza na 3 měsíce při příletu. Se zbytkem dní, co jsme měli (3 dny) jsme prakticky nemohli vyrazit na ostrov. Jen cesta na ostrov a zpět do KL zabírá 2 dny. Trávit 2 dny na cestách a pak jeden den na ostrově by bylo jen mrháním času a energie. Už tehdy jsme věděli, že nás pak čeká 10 dní na ostrovech v Thajsku. Operativně jsme se rozhodli sednout na místní autobus směr Jarantu. Cílem cesty mělo být jedna ze dvou největších jezer s lekníny Malajsie Tasik Chini. V městečku Jarantu (po 1,5 hod. jízdy) jsme, ale zjistili , že to není tak blízko a dostali by jsme se tam až pozdě večer. Cesta zpět do KL by snadná taky nebyla. Teda přidali jsme se ke klukovi z Izraele a sedli na bus směr Cherating. Tato vesnička je malá a leží na východní pobřeží Malajsie. Dorazili jsme tam po páté odpoledne a vzali první levné ubytování.
V Cherating jsme moc dlouho nepobyli. I když ubytování bylo levné a majitelka byla víc než ochotná tak naše chatka Míšu nepřesvědčila zůstat tu déle. Ráno jsme okoukli pláže já jsem se i vykoupal, zabalili jsme si a vyrazili dál. Tedy rovnou zpět do KL. Spolupracovník Will z Austrálie nám nedoporučoval v KL zůstávat (jeho tu okradli), ale nám to tu nepřišlo tak špatné. Krásně jsme po pěti hodinách jízdy dorazili na autobusové nádraží v centru KL. Pak už jen 5 minut chůze k našemu ubytování Raggea Manson. Tenhle hotýlek bylo rozhodně naše nejdražší ubytování v Asii (vyjma Taiwanu). Malý pokoj stál 110 MR samozřejmě bez záchodu a koupelny, to jsme šérovaly s ostatními. Alespoň tu bylo čisto, internet a úplně bezpečno (vše zakodované). Ubytování mělo výbornou polohu 5 minut do čínské čtvrti města, malé Indie a ještě méně na metro (LRT). KL je hlavní město Malajsie a žije tu 1,5 mil. Lidí. Město mimo proslulých věží Petronas (bývalých největších budov světa a teď jen největší dvojčata světa) nemá co nabídnout. Zajímavá procházka může být čínským městem v době nočních trhů, nebo navštívení malé Indie. Indiánů jsme měli dost a tak jsme se jen 2krát prošli a povečeřeli v čínském městečku. Jídlo je tu výborný a nestojí tolik. Zato pivo za stovku mi připadá trochu dost. Ono co očekávat v muslimské zemi kde lidi nepíjí a všude rostou jen palmy na olej a kaučovníky. Předposlední den jsme 2krát navštívili věže Petronas. Bylo to 3 zastávky metra od hotelu. Musíme uznat, že stavba je to parádní, hlavně večer při osvícení vypadáá úchvatně. Poslední ráno jsem vstali brzo, posnídali a vydali se taxíkem na letiště. V 10:30 jsme s dobrými pocity opustili Malajsii.
Cheranting je taková vesnička, kde se prochází krávy po silnici a okolo se prohání opice.
Chatka našeho ubytování. Tady už každý anglicky neumí :)
Skořápka po vylíhnutí mořské želvy, kterou jsme našli na nepříliš pěkné pláži v Cheranting.
V Cherating jsme moc dlouho nepobyli. I když ubytování bylo levné a majitelka byla víc než ochotná tak naše chatka Míšu nepřesvědčila zůstat tu déle. Ráno jsme okoukli pláže já jsem se i vykoupal, zabalili jsme si a vyrazili dál. Tedy rovnou zpět do KL. Spolupracovník Will z Austrálie nám nedoporučoval v KL zůstávat (jeho tu okradli), ale nám to tu nepřišlo tak špatné. Krásně jsme po pěti hodinách jízdy dorazili na autobusové nádraží v centru KL. Pak už jen 5 minut chůze k našemu ubytování Raggea Manson. Tenhle hotýlek bylo rozhodně naše nejdražší ubytování v Asii (vyjma Taiwanu). Malý pokoj stál 110 MR samozřejmě bez záchodu a koupelny, to jsme šérovaly s ostatními. Alespoň tu bylo čisto, internet a úplně bezpečno (vše zakodované). Ubytování mělo výbornou polohu 5 minut do čínské čtvrti města, malé Indie a ještě méně na metro (LRT). KL je hlavní město Malajsie a žije tu 1,5 mil. Lidí. Město mimo proslulých věží Petronas (bývalých největších budov světa a teď jen největší dvojčata světa) nemá co nabídnout. Zajímavá procházka může být čínským městem v době nočních trhů, nebo navštívení malé Indie. Indiánů jsme měli dost a tak jsme se jen 2krát prošli a povečeřeli v čínském městečku. Jídlo je tu výborný a nestojí tolik. Zato pivo za stovku mi připadá trochu dost. Ono co očekávat v muslimské zemi kde lidi nepíjí a všude rostou jen palmy na olej a kaučovníky. Předposlední den jsme 2krát navštívili věže Petronas. Bylo to 3 zastávky metra od hotelu. Musíme uznat, že stavba je to parádní, hlavně večer při osvícení vypadáá úchvatně. Poslední ráno jsem vstali brzo, posnídali a vydali se taxíkem na letiště. V 10:30 jsme s dobrými pocity opustili Malajsii.
Noční osvětlení věží petronas vypadá úchvatně.
|Foka věží z hezkého parku za ním.
Míša oslovila pani učitelku o fotku s dětma. Jednokroje dětí ze školek a škol jsou ve světě běžné.
Shrnutí na závěr:
Každý říká, že Malajsie je jak země Evropy a nám to přesně tak připadalo. Lidi na Asijský poměry milý, ochotný a mluví anglicky (někteří i plynule). Všude čisto a nikdo neotravuje.
Jídlo je tu většinou dobré. Pro turistu se může zdát být až moc nevšední, ale pořád má možnost si skočit do Mc nebo KFC atd. kde ceny jsou pořád směšně nízké při porovnání s ČR.
Doprava po Malajsii taky jednoduchá, levná a funguje jak jsme zvyklí z Evropy.
Co dodat. Malajsie je země oddechu při cestování Asií. Kdo se sem vydá ať nezapomene si koupit repelent, opalovací krém a pořádné boty na túry. My rozhodně Malajsii doporučujeme i lidem co s cestováním nemají velké zkušenosti.
P.S. teď se flákáme na ostrově Ko Samui v naší bambusové roubence přímo na pláži :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat