Tak konečně jsem se dopsal až do přítomnosti …
Pomalu jsem nedoufal, že to manko doženu. Už se mi po poslední nekonečné story nechtělo sednout k laptopu a psát dále. Ale přeci bych Vás nemohl neinformovat o tom jak makáme a jak si krátíme náš volný čas neboli jak dřeme jak koně a užíváme si života.
Asi abych začal od posledních slov předešlého reportu.
Rozloučením s Mončou okolo sedmé ranní (2.2.2010) na letišti v Nelsonu začal náš den D, kdy nás čekala cesta 50km do Motueky a hlavně hledání práce. Naší první zastávkou byl sad kde pracoval Pavel s Domčou už více jak týden. Don (farmář) nás ujistil v tom co jsme tak trochu předpokládali prostě má Full stav (má plno). Prohodili jsme pár slov s Pavlem a Domčou chvilku než vyráželi do sadu a vyrazili hledat práce v okolních sadech.
Ubytování Pavla s Domčou. Bydlí tam spolu s dalším českým párem (Vítek a Zuska). Výhled mají pěkný.
Popisovat jak jsme byli téměř celé dopoledne úspěšní a šťastní z toho jak každý měl plno není třeba. Zkrátil bych toast takto. Po navštívení 10-ti sadů, benzínky, včelařství, zahradnictví, něco jako pracáku a ujetí 50km po okolí jsme byli už pěkně přešlí. Pomalu jsme přestávali věřit v nalezení práce. Štěstí se na nás obrátilo záhy. V posledním zapadlém sadu jsme dostali číslo na manažera sadu. Zavolal jsem mu a navykládal jak máme s česáním ovoce mnoho zkušeností a že já mám řidičák na traktor. On nás hned vzal. Později jsme zjistili jaké jsme to měli štěstí neboť ten den odešli dva brazilci. Ukázal nám kde budeme pracovat (sad jablek) a ptal se jestli můžeme po obědě hned nastoupit. To se nám moc a moc zamlouvalo. Po obědě jsme už radostně naskočili na sad a česali jablíčka. Vyfasovali jsme každý bag (box na tělo) na česání ovoce, jeden starý traktor s vozíkem a dvěma binama (bedny na ovoce o rozměrech 1,5x1x1m).
Naše ubytování.
Jeden ze sadů. Vždy max 5 minut chůze.
Traktůrek (anglická výroba zn. Fercuson) je nejstarší veterán co jsme tu na NZ viděli. Je z roku 1952.
Svačinka a kafe o desáté.
Míša plně připravená na boj s jablky.
Trocha odpočinku neuškodí.
Náš boss Cal a auto s kávou a čajem.
Míša opět něco krmí :)
Takhle vypadá pracovní nasazení.
Čech Tonda z Tongi na NZ.
Tady jen pro akutní případy. Pro případ nouze je uvnitř červený telefon.
jablíčka takhle vypadají hezky
Vidíte, pořád je tu hezky na kraťasy a tričko.
Ukázali mi jak startovat traktor a pak jakou barvu jablek máme trhat. Tady se trhají jen odrůdy červených jablíček. Platí nám normálně 34,5NZD/bin a u odrůdy zvané Jazz dostáváme 40NZD/bin. První pracovní dny nám to česání moc nešlo a tak nás platili hodinově. Trhání tu probíhá ve třech vlnách tak, aby se trhali jen ty nejčervenější. Což znamená, že první a druhá vlna je opruzovačka a až ta třetí stojí za to :). Jinak ubytování máme v sadu v baráčku (40NZD/os/týden), který je rozdělený na místnosti. Sprcha, záchody a kuchyň jsou ve vedlejších baráčcích hned vedle nás. V sadu nás začalo pracovat deset. Dvě němky (Zuzana a Suzan), jeden němec (Markus), jeden brazilec (Rafael), dva kiwíci (Jimi a Anthony) a dva kluci český (Honza a Tonda). Tonda byl tedy toto dobou na dovče na ostrovech Tonga. Dále tam s námi jsou manažer sadu (Cal) a supervizoři (Glen a Cala manželka Enži). Všichni jsou naprostí pohodáři a jsou moc fajn. Práce je to sice na tělo namáhavější, ale když se to nepřehání tak se to dá přežít bez bolesti. Každý den okolo desáté nám do sadu přiváží kafe a čaj na naší první pracovní pauzu. Oběd si do sadu každý bere sám. Mi si do sadu bereme jídlo co jsme den před tím uvařili a ohříváme si ho na vařiči.
Jinak na začátku sezony jsme tu měli prima letní počasí (pěkný pařáček okolo 25 až 28 stupňů), kdy jsme česal celý den jen v kraťasech a sandálích. Nyní po měsíci se počasí ochladilo (ráno okolo 10°C a odpoledne okolo 23°C) a tak první dvě hodiny mám gumáky a dvěma vrstvy ponožek, kraťasy a mikinu. Pak jsme zase už jen v sandálích a kraťasech. Dva dni jsme si tu vyzkoušeli česání i hrušek. Od té doby jsem ještě nesnědl zásobu hruškových povidel co jsem navařil :). Když jsem u toho vaření. Tím, že náš kuchař Pavel je od nás asi 12km (na druhé straně Motueky) jsme museli začít mi nekuchaři začít kuchtit. Začali jsme na jednodušších jídlech a nyní už vaříme omáčky (guláš, kuře na paprice) s houskovým knedlíkem nebo buřtguláš dále jsme dělali sekanou, rizoto atd. Kuchtění nás tu moc baví. Docela tu i občas něco upečeme. Mimo bábovky jsme (spíš Míša) upekli i štrúdl :) koláče s povidli a velikonoční bochánky. Pravda bochánky moc nevykynuli, ale snědli se. Pravda, Easter (velikonoce) bych měl okomentovat. Tady na NZ jsou tyhle svátky trochu víc uznávaný než vánoce. Nemají tu žádné zvyky. Nevím jak to je přesně tak to nebudu rozvádět. Pouze den před svátky vykoupí supermarkety jak u nás na vánoce. Česká část obyvatelstva se na easter těšili moc. Holky jsme na naší tradici (výprask) předem upozorňovali. Den před velikonočním pondělím jsme natrhali vrbové proutí a upletli pomlázky. Já jsme do nich vpravil drát aby to pořádně štípalo. Nakonec jsme vyšupal pouze Míšu a Jenifer (američanka co se k nám později přidala). Kluci vyšupali i holky německý přímo v posteli :) (nebyli z toho nadšený) a pak objeli pár českých holek po okolí.
Jinak mimo zábavy jako vaření a užívání si pohody a klidu tu chodíme na ryby a Míša jezdit na koních. Cal má čtyři koně a Míša jezdí jen na dvou z nich jednou až dvakrát týdně. Co se týká rybaření, chodíme rybařit na moře i na řeku. Řeka je pro nás lepší. Tady už Míša chytila čtyři úhoře do velikosti 67cm. Na moři je to zase větší odreagovačka. Člověk stojí na skále kousek od pláže, popijí pivko a klábosí s lidmi okolo. Nevýhoda moře je zase pravidelné zasekávání háčků o kameny na dně. Už jsme téměř profík v navazování háčků a ostatních částí co utrhneme :).
takové rybaření je pohoda.
Občas můžeme pozorovat proplouvající rejnoky o průměru dobře přes metr.
To jsou talíře :)
Rybaření s čechy z druhého sadu.
Ondra je rozhodně lepší rybář.
Míša je rozený zabiják úhořů :)
Zase jiný kousek. Tentokrát už 67cm.
Občas se tu podnikne i nějaká ta grilovaní párty nebo se vyjede do města na salsu. Pokaždé to je doprovázené množstvím alkoholu. Nejhorší likvidační párty byla oslava Tondy třicátých narozenin. Všechen alkohol se nevypil a lidi druhý den v sadu sténali a někteří (Markus) i spali v binu. Oslava probíhala tady v kuchyni. Přijelo asi 10 čechů. Přivezl se rum, pivo, víno a velký hrnec guláše s houskovým knedlíkem. Já osobně jsme si dvakrát přidával :). Po skončení párty se naložili do auta jedinci co nemohli chodit. Za 14 dní jsme všichni pozvaní na párty v maskách od holek co tu jsou už několik let.
Grilování po dokončení jedné části sadu.
Míša a holky německý (Zuzan a Sandra).
Hromadné foto po pár pivech a jednom rumu.
Jeřdění na koních. Co si tu Míša může víc přát.
Salza párty v hospůdce Hot mama´s
Míša, Sandra a Jenifer
Holky po tequilách.
Nákup hasáku na bleším trhu. Já s Markusem.
Tondy třicáté narozeniny. Podával se guláš s knedlíkem.
Co naše plány do budoucna? Po sběru jablek tu zůstáváme ještě tak měsíc na sbírání kiwi. Zařídil jsem tu práci i pro Pavla s Domčou. Chlapi budou česat a holky budou v packhouse (balírna). Prý je to práce dobře placená. Uvidíme. Pavel s Domčou pak budou 14 dní cestovat po jižním ostrově pak odlétají na 14 dní do Austrálie a pak už hurá do ČR. Já s Míšou tu chceme zůstat co nejdéle. Víme jak si naše roční víza prodloužit o 3 měsíce a shromažďuji informace jak si to prodloužit o dalších 6 měsíců. Nejraději bych se tu uchytil ve stavařině a vyřídil si work permit (pracovní povolení) na neurčito. Říkáme si tu: „Všude dobře tak co doma“. Všechno je otázkou času a peněz. Nyní už se musím poohlížet po práci na zimu. Každý po sběru jablek bude chtít odjets do Christchurchu nebo do Queenstownu kde se dá pracovat v hotelu, baru, restauraci nebo v lyžařském středisku, proto je třeba si práci zamluvit do předu.
Foto na závěr.
Už jsem asi vyčerpal všechno co mě napadá. Drobnosti třeba někdy doplním.
Tak zase Kia ora
Žádné komentáře:
Okomentovat