NZ cherry orchard

… aneb náš plán „B“ :) …

Tak už je to opět tady. Poslední z posledních článků o NZ. Trochu vám přiblížím jak jsme strávili naše poslední dva měsíce na NZ.

Jak jsem v posledním článku psal práce v Invercargill nakonec definitivně padla a mi se chopily plánu „B“ což je opět práce na farmě. Volal jsem John a ten mi vysvětloval celé ty komplikace s výměnou zaměstnanců. S jeho silným přízvukem jsem mu nerozuměl na 100% a tak jsem ho požádal ať mi to pošle ještě emailem. V emailu popisoval co mu řekl jeho právník. Výměna zaměstnance ze dne na den by ho stála 15-tis NZD (tříměsíční plat) a ve specializovaných profesích nesmí dělat nadbytky. Ještě se mi v emailu omluvit a tím nám uzavřel celou naší cestu za prací. Na jednu stranu to byla škoda, ale zase na druhou stranu zase se tak toho tolik nestalo. Mi jsme sem přeci jen jeli dokončit naše cestování a možnost získat práci byl jen bonus.

Nám se tedy otevřela naše poslední farmářská zkušenost a to tentokrát pro změnu česání třešní v Blenheim. Tedy v oblasti kde jsme už tehdy strávili celou zimu na vinici. Abych tu moc nekecal o česání. Já pracuji jako supervisor. To znamená jezdit mezi stromy s náklaďáčkem, vyzvedávat bedny třešní, vozit je to baličky, vážit a zapisovat kila jednotlivým česačům. Míša pro změnu dělá v baličce. Tedy sedí u pásu, kontroluje a třídí jednotlivé třešně. Není to co jsme tu na NZ chtěli dělat, ale za 6 týdnů práce si vyděláme co jsme tu za dva měsíce procestovali a něco navíc do AU. Ještě musíme prodat auto a pak už jen plánování naší nejdelší dovolený v životě. Mimochodem pracujeme tady se třemi Čechy a jedním kiwákem tak už angličtiny moc nepobereme. Za to od nich pochytíme pár informací. A to jak rybařit s úspěchem, cestování po Asii a věci o NZ co jsme dosud nevěděli.

Ještě tu máme na pár týdnů jednoho Čecha. Takovej vcelku podivín. Pracuje na sadech po světě a různě cestuje. Na NZ si koupil malou šestimetrovou plachetnici pro 4 osoby. Mimochodem na NZ není povinný kapitánský kurz na jakékoliv osobní plavidlo. To znamená, že si tu člověk může koupit zaoceánskou plachetnici už za cca 15 tis. NZD a plout domu. Tahle myšlenka by mohlo být velké dobrodružství. 6 měsíců plout z NZ okolo AU a zemí jižní Asie až do ČR.

Zpátky k třešním. Tady na sadu mají 6 odrůd třešní. Na světě je cca 50 až 100 odrůd což je zajímavé. Vždycky jím to tu vychází tak, že jednu odrůdu otrhají a druhá dozraje. Někdy mají i několik dní přestávku. Jednu takovou jsme už měly. Byla mezi prvníma třešněmi.

Třešně vypadali takhle a ještě lépe. Nedalo mi to a několikrát denně jsem se jich přejedl. 

Terryho vinice okolo baráku. Fotka jen pro představu jak vypadá vinice na NZ.

Takový auta bez střechy a velkou podlážkou jsme tu řídili. Česačům zjednodušovali práci. nemuseli česat z žebříku. Taková Terryho vychytávka.

Takhle vypadá Terryho třešňový sad. Stromy jsou vysázené v řadách a upevněné na drátech stejně jako víno na vinicích. Tady se česalo jedna báseň. Navíc všechno bylo pěkně schované pod sítí a tak na to nemohli ptáci.

Ochočená ovečka u Clide na pozemku. Jezdil jsem tam vysypávat třešně pro ovce. Míša tuhle měla ráda.

Téměř celé volno jsme krásně strávili na pozemku majitele sadu Terryho. Koupil si pozemek u mořev Malborough Sounds. Což je cca hoďka cesty autem severně od Blenheim plus pár minut na motorovém člunu. Pozemek tedy celá jeho zátoka má 10 hektarů a nemá jinou přístupovou cestu než po moři. Pozemek vypadá ještě větší než je jelikož prvních 20 metrů od moře (high tide) podle zákona připadá anglické královně = neprodejná půda. V zátoce má vlastní molo a takovou tvz. garáž pro loď. Na svahu si staví nový dřevěný patrový barák.

Terryho zátoka v Malborough Sounds.

Motorový člun s 160HP který jsme měli k dipozici.

Kajaky co jsme měli k dispozici :)

Mi jsme více méně používali kajaky na zavážení návnad při rybaření. Jen jednou jsem si zajel na sousední pláž.

Chajda na pláži. Tedy boat shed.

Míši usilovně rybaření. Tady teď loví jen malé rybky na návnady. Pes se jmenoval Heny. Měli jsme ho moc rádi. 

Naše ubytování v chatce na stráni.

Terryho nový holliday house.

Mi jsme tu s Míšou strávili pár dní odpočinkem, rybařením a případně jsme pomohli Terrimu s přesunem oken po lodi. Jak jsme to tu celé NZ procestovali tak to začíná  být skoro nuda. Práce, práce, rybaření a nakupování drobností na již tradičně letní vánoce. Míša si vydobyla koupi světýlek na stromeček. Nakonec s tím ozdobila jehličnatý stromeček za baličkou. Já se trochu netradičně postaral o rybu na štědrovečerní večeři.

To je kousek co říkáte na nezkušeného rybáře co? To byla naše ryba na štědrý den.

Štědrovečerní večeře. Ryba, bramborový salát a "sklenice" vína. Takhle vypadá 24.12. v sedm hodin večer na druhé straně planety. Teplo a světlo jak v létě :)

Pár dní před vánoci jsme měli takovou Českou sešlost lidí z okolí. Grilovala se ryba a popíjelo víno. Naprostá pohoda na konec prosince :). Venca neboli týpek z lodí pár dní před grilováním přivezl asi 9 tři čtvrtě metrových ryb tvz. Kowhai. Tedy ryba kterou místí kiwi moc nemusí. Nikdo z Čechů nechápe proč, když tahle ryba je bez malých kostí a jeho bílé maso je vynikající. Možná je to právě jeho hojností a místní se jich už přejedli a preferují lepší např. Snaper nebo Blue Cod. Venca a lidi co sním byli rybařit mluvili o naprostých rybích jatkách. Co nához to velký Kowhai. To nás navnadilo tak, že na další den po práci bylo naplánované rybaření. Vybaveni tou správnou třpytkou (což je víc než důležité) jsme vyrazili na rybaření jen pár kilometrů za Blenheim k vyústění řeky do moře. Ten den jsme toho měli v plánu víc a tak jsme do celkem rozbouřeného moře rychle třikrát nahodili a vytáhli 70cm velkou rybu Kowhai. Pro ten den to stačilo. Pěkně to foukalo a naše oblečení nebylo příliš silné. O pár minut později jsme měli schůzku v jednom tetovacím salónu. Míša chtěla tetování z NZ. Něco tradičního na památku. Týpkovi jsme ukázali tvar co si Míša vybrala a ukázali v časopise jak to bude vypadat uvnitř. Zpracoval návrh a za vytetování si vzal jen 80NZD. Všichni byli spokojeni.

Rybaření na kamenném molu u vyústění řeky za Blenheim. Když tu pojedete okolo, určitě se zastavte. Je to nejlepší rybářské místo v okolí.

Ryby brali prakticky kdykoliv v jakýkoliv stav vody. Tady to rybaření mělo smysl a bavilo každého. Je k nevíře že jsem něco takového napsal :) Rybaření a zábava co?

Na předvánoční večer nás Terry s Linley pozvali všechny na večeři. Pojedli jsme grilovaného lososa se zeleninou, chlebem a zapili vínem z jejich vinice. Musíme uznat že víno mají moc dobré a Linley umí vařit což je co říct na NZ, kde lidi přežívají jen díky sendvičům :)

Předvánoční večeře. Zleva Geyle, Martin, Blair. Všechno naší spolupracovníci na sadu. Geyle nezastavilo od česání ani dvojitá zlomenina ruky.

Takto je Terry a Linley s námi u vánočního stromku. Jedni z nejvstřícnějších lidí co jsme pracovali.

Letošní léto mělo jako i to minulé trochu zpoždění. Místo tradičního grilování venku lidi neštědrý den (u nich 25.12.) strávili doma. Nízké teploty a častější deště se trochu podepsali na sklizni. Třešní bylo méně a uzrávali opožděně. Normální sklizeň končí okolo vánoc. Tahle bude končit na konci prvního týdne nového roku. Lidi co česali třešně byli z toho trochu naštvaný. Očekávali velký peníze. Já a Míša jsme byli placení hodinově 15NZD/hod a tak nás to moc neštvalo. Když se nečesalo bylo alespoň víc času na lelkování. Terry viděl že lidi nejsou moc nadšení z málo dní práce a tak občas přišel jestli nechceme popít pivo a víno u něj na baráku. Zahráli jsme si tenis, zaplavali v bazénu a porelaxovali ve vířivce. Terry až je 61 let starý nám ukázal jak je vitální. Skočil salto vzat ze zíďky do bazénu. Na další den hraní tenisu a plavání v bazénu připravil malou soutěž nazvanou rozpoznej Češkou plzeň tedy Pilsner urquel. V supermarketu koupil 7druhů piv druhu Pilsner. Český bylo jedno z nich. Nalil to do skleniček a pointa soutěže byla přiřadit skleničku s druhu piva. Ještě před soutěží jsme se všichni kasali, že Český pivo je absolutně nejlepší a to co tu mají je jen tak na umytí auta. Pravda byla taková, že nikdo ze tří Čechů (já, Honza a Richard) nerozpoznal plněň. Já byl celkem blízko když jsem označil Německý pilsner jako tu naší Českou. Nakonec jsme usoudili, že drahé NZ pivo je celkem dobrý a pitelný. Těžko říct jak chutná Pilsner Urquel na NZ a v ČR. Přeci jenom se to stáčí do lahví v Austrálii. Tedy kdo jede na NZ a chce pít dobré pivo ať nepije to nejlacinější a radši investuje do lepšího. Neradím to přepočítávat na koruny :).

Terryho barák v Malborough. Jeden z mála domů  na NZ co vypadal postavený pořádně s dobrou myšlenkou. Všem se dům libil.

Tenisový kurt u Terryho baráku.

Testování piva. Zleva Terry, Honza, Richard a já.

25.12. na štědrý den bylo volno. Mnozí strávili ten den jen relaxováním. Mi jsme byli pozvaní na jednu kuriozitu. Jedna holčina z baličky (napůl maurka) nás pozvala na loď. Tedy loď jejího otce. Ten každoročně 25.12. ráno vyplouvá s lodí plnou lidí na projížďku v okolí Picton. Zpěvem vánočních písní, zvoněním, rozhazováním bombónů a lízátek u pobřeží probouzeli lidi do štědrého dne. Tahle dvouhodinová plavba byla moc pěkným vánočním zážitkem.

vánočně vyzdobená loď. I Santa byl na palubě.

Tak to je naše kamarádka ze synkem na klíně.

Lidi nás už očekávali na každém molu. Někdy na oplátku za dobroty přinesli láhev vína.

Vyzkoušeli jsme si i řízení lodi na chvilku.

Ještě před novým rokem se nám podařilo prodat naše auto. Předpokládanou cenu 4500NZD jsme nakonec museli upravit na 3500NZD což bylo ještě přípustné. Koupil si ho nakonec týpek kterého jsme nazvali „šílení mitsubišista“ z Nelson. Ještě před prodejem jsem musel vyměnit olej a filtr v převodovce. Trochu jí to pomohlo, ale stejně bylo načase ho prodat. Tedy radostně jsme se rozloučili s autem a zašli plánovat náš odlet. Poptali jsme letenky do Austrálie u našeho travellbookra Mirka Pistory. Ten nás trochu vylekal. Prý nesmíme překročit naše víza. Ujištěný od Honzi našeho trhače ze sadu jsem nechal nákup letenek až po prodeji auta což se nakonec ukázalo jako problém. Vystrašený od Pistory jsme byli trochu ve stresu. Vymýšleli jsme rychlý odjezd s nákupem předražených letenek až se to nakonec vyřešilo samo. Čas se krátil tak až jsem nakonec musel požádat Terryho o zavolání na imigrační a poptat se co se stane když u něj budeme o 14 dní déle. Imigrační si z toho nedělali hlavu. Žádné hrozivé deportování nám nehrozilo. Prý se víza dají překročit až o 28 dní. Na příště si máme požádat o víza předem. Naštěstí žádné příště už nebude :( :) 

Zakoupili jsme letenky na 17.ledna z Wellington, počesali jsme poslední týden třešní a trávili skoro týden flákáním se na Terryho pozemku v Malborough Sounds. Teda tak rychlé to nebylo :). Posledních 14 dní jsme si pěkně užili. Skoro týden jsme rybařili, popíjeli pivko na molu nebo na loďce. Neměli jsme tentokrát moc štěstí na ryby. Až na jeden velký zápas kdy nám nějaká velká ryba utrhla padesátkový vlasec se nic nestalo. Zápas to byl, ale moc pěkný. Pavla prut co tu nechal se ohnul na maximum mé svaly taktéž :). Asi jsem neměl utáhnout brzdu. Podle všeho to byla ryba větší jak 10kg Snaper nebo rejnok. Začátečnická chyba. O pár dní později přijel za námi i Terry a tak jsme si ještě vyzkoušeli vodní lyžování. Druhý den nás odvezl lodí na pobřeží a mi se s Terry a Linley rozloučili a poděkovali jím za všechno co pro nás udělali.

Tradiční den v Sounds. Rybaření celý den. Když se nám to z mola zdálo nudný, skočili jsme na tuhle loďku rybařit o pár set metrů dál.

Taková mezinárodní kuchyně. Špagety a mušle z mola vařené na víně.

Rejnoci v Malborough Sound jsou přemnožený. Tyhle potvory nám pravidelně přes noc utrhli háčky.

Pohoda na molu. Míša chytá bronz.

Rychlokurz vodního lyžování. Terry mi to vysvětli zdá se dobře. Byl jsem prý první člověk kdo nikdy před tím nelyžoval a přesto se na to postavil hned na poprvé.

Pár dní praxe a myslím si že bych uměl lyžovat jako Terry. Linley něco říkala, že rybaření je pro chudé. Ostatní preferujou lyžovačku. Jinak tohle je poslední fotka s mými kraťasy z Taiwanu. Při jednom hezkém pádu jsem je rozpáral vejpůl.

Honza byl v lyžování už zkušenější, ale i tak jsme se dost nasmály, když to zabořil do vody.

Poslední rozloučení s Terrym. Jelikož každý rok cestuje do Evropy tak si myslím že to není naposled co jsme ho viděli. V Čechách byl loni. Nejpodivnější věcí u nás mi přišla svíčková. Prý malinký stejk se šlehačkou a marmeládou a knedlíky nebylo co by si přál k jídlu.

V posledních pár dnech co jsme strávili na sadu jsme ještě zajeli spravit si chuť rybařením. Chytli jsme každý jednoho 70ti centimetrového macka Kowhai. Masa bylo pro nás až dost. Udělali jsme si poslední naše soukromé grilování při západu slunce s pivkem a připravili naše věci na odjezd. Bylo pro nás celkem obtížné se rozhodovat co můžeme vzít sebou a co ne. Na NZ jsme strávili víc jak 2 roky a věcí jsme nashromáždili tolik že by se to nevešlo ani do pěti krosen. Několik tašek oblečení jsme odvezli do Salvation army neboli místní seconhand a dvě bedny věcí jsme nechali pro další lidi co tu budou pracovat.

Den před odletem do Austrálie nás naše polomaurská kamarádka hodila po Picton na trajekt. Užili jsme si poslední plavbu Picton – Wellington. Ve Wellington jsme si zaplatili netradičně backpacker na přespání do brzkého rána kdy nám z místního letiště letělo letadlo do Sydney v Austrálii. Ve Wellington jsme si zašli do Macdonaldu a prošli se po nábřeží okolo muzea které jsme navštívili před rokem a tři čtvrtě. Celkem smutně jsme se rozloučili se zemí která nám dalo tolik zážitků a nových kamarádů.

Tohle sousoší hovoří za vše. Tady se žije jen RUGBY. U nás bych si to uměl představit jen tak že člověk na vrcholu sousoší drží kytici růží a sbíječku :).

Muzeum Te Papa ve Welligton.

Když to shrnu na závěr.

• Na Novém Zélandu jsme pobili víc jak 2 roky našeho života.
• Procestovali jsme ho křížem krážem hlavně hezčí jižní ostrov.
• Naše angličtina se zvedla alespoň o dvě úrovně víš. Tedy z Míši nula na začáteční/mírně pokročilý. Moje z mírně pokročilý na pokročilý/plynule hovořící.
• Viděli jsme tu a zažili to co o čem někteří jen sní.
• Utřídili jsme si myšlenky a vědění o našich životních cílech.
• Naučili se tu vařit, starat se tu sami o sebe a cestovat

Poznatky pro ty co by se sem rádi vydali.

• NZ není země kam se cestuje za teplým mořem (moře má v létě max 21°C), ale především za krásnými zeleními kopci, horami s ledovci, divokým pobřežím a divokým zvířatům.
• NZ je prakticky vesnice kde patrový barák je skoro mrakodrap. Už jeden barák znamená vesnice a deset je město :)
• Lidi jsou maximálně vstřícný, pohodový, milý a hlavně jím nedělá problém důvěřovat člověku co právě potkali. Tedy pocitově jak v rodný vesničce, kde vás každý zná od narození.
• NZ je země prakticky bez historie. Sto let starý kostel je pro ně skoro svátost. 200 let starý sklad je už skoro prehistorická vykopávka :).
• Noviny a zprávy tu nikoho nezajímají a tak tu není nikdo kdo by mluvil naštvaně o politice jak tomu je u nás doma. Prostě nikdo nekrade, nezabijí a tak noviny a zprávy se točí jak kolem nudných událostí. Sem tam to někde zatřese, narazí loď nebo dvě auta se srazí :).
• Cestování je tu velice snadné. Koupit auto a jezdit tam kam chcete. Teda trochu se mění systém a snaží se vymítit freedom camping, ale i tak se dá pořád cestovat bez nutnosti utrácet peníze za kemp.

Závěrem kdo se sem chce vydat měl by to udělat. Mi to vřele doporučujeme. Je to zkušenost k nezaplacení. Při troše práce je to cestování zadarmo a ještě něco zbude na později. Mi jsme moc rádi, že jsme využili tuhle možnost a dvou let tady nelitujeme.