Indonesia –Bali, Gili travangan, Lombok

… opět o kus blíž k domovu

Tak jsme se posunuli o pár hodin blíže , na jeden  z nejznámějších ostrovů Indonésie Bali. Časový posun je již už jen 6 hodin oproti ČR.

Než se rozepíšu tak pár informací o Indonésii, aby jste byli v obraze:

Indonésie má 13-17 tisíc ostrovů a přes 200 mil. obyvatel.

Největšími ostrovy jsou Java, Sumatra,část Bornea, New Guinea, Bali Lombok, Sumbava, Komodo, Timur atd.

Indonésie je taky nábožensky různorodá, např. Bali mají převážně mírumilovný hinduismus naproti tomu na Gili Travangan a Lomboku nás každé ráno ve čtyři hodiny ráno budilo kvílení z muslimské mešity. Prý nejde o hodně špatné karaoke, ale o pozvání k modlitbě :)

Ostrov Bali - cíl většiny turistu při cestě do Indonésie.

Indonésie jako celek. Bali je hned východně za ostrovem Java.

17.4.2012 jsme v podvečer pod dvou hodinách letu přistáli na Bali  a zaplatili 25 USD za víza a směnili pár set dolarů za místní rupie. Rázem se z nás stali milionáři :-) 1 USD je přibližně  10 000 rupíí. Za jeden dolar je tu možné koupit 2 litry benzínu , 3 litry vody a nebo oběd :-)

Samo ceny jsou tu podle kvichtů jako obvykle v Asii. Před letištěm jsme vzali taxi ( usmlouvané z 200 tis. Na 80 tis. Rupíí ). A popojeli do nejbližšího turistického města Kuta ( vzdálené cca 3- 5 km od letiště ).

Tady jsme obešli pár ubytování a vzali první přijatelné za 150 tis. rupií, na první noc to ušlo.

Kuta je na Bali asi jedno z nejrušnějších měst. Párty a hlasitá hudba všude. Mi jsme si udělali večerní procházku a okoukli prostředí. Trochu nám to přišlo jak v Thajsku v Bangkoku. Každý nás tu zval do jejich restaurace, byru nebo nabídek služeb ( masáž, taxi, ..) a zboží ( oblečení, cetky, mariuhána, lisohlávky :)). S našimi zkušenostmi jsme je už moc neřešili. Druhý den ráno jsme posnídali obešli další ubytování okolo a vybrali si jiné a poznání lepší. Stejná cena ale moc hezký pokoj  a bazén navíc. Tady jsme nakonec zůstali další 3 noci.

Od bazénu se nám ani nechtělo. Ono pláže v Kuta nejsou zase tak překrásné.

Zasloužená pohoda po dlouhém cestování po OZ.

U snídaně jsme se seznámili s jedním Ozi a Finem. Domluvili jsem se dohromady na společný cestě napříč Bali. Cenu dopravy jsme dělili čtyřma a tak nás tenhle celodenní výlet vyšel na polovinu  (25 dolarů ). Celodenní výlet znamená z 80 % zdlouhavý přesun. Jeli jsme asi cca 250 – 300 km kolem 7 hodin.  Přejeli jsme průsmykem mezi vulkány, navštívili jeden chrám, největší vodopád, tradiční pražírnu kávy, městečko Lovina (sever Bali), vykoupali v termálních pramenech a nakrmili drzí opice u cesty.  Potkali jsme tu překvapeně i dvě skupiny Čechů co sem jeli na poznávací zájezd.

Tradiční pražení kávy. Míša si to na chvilku taky vyzkoušela. Tady jsme mohli vidět a ochutnat plody kávovníků a kakaovníků.

Plovoucí chrám jak místní nazývají tenhle chrám obklopený vodou.

Termální lázně.

Krmení opic  je tu běžné téměř všude. Pozor na vůdčí samce. Jako tohohle. Ten si banány a buráky nebe sám :) 

 Jinak Kuta má vyhlášenou pláž pro surfaře, ale popravdě už jsme viděli o mnoho lepší.  Tohle město je tak dobré pro mladé co vyhledávají večerní zábavu. Lepší je si vyjednat transport a odjed někam jinam. Mi jsme si koupili lístky do nejvyhledávanějšího města  Indonésie Ubud. Měli jsme v plánu tu zůstat jednu noc. Což se ukázalo až až. Okoukli jsme dva nej chrámy a navštívili Monkey Forest (opičí les), kde právě probíhal ceremoniál pro opice. Opičkám zahráli na místní brnkací nástroje, pomodlili se za ně a hlavně jim přinesli kopu jídla.  Jeden místní průvodce mluvil o 600ti opicích, ale nám přišlo, že jich snad přišlo  i tisíce. Míša se jich trochu bála. Běhali a skákali všude okolo nás jak pomatení. Nejvíc jim chutnali syrové vajíčka, banány a vše co bylo v igelitu balené.

Chrámy a tradiční tance jsou největším lákadlem městečka Ubud.

Tradiční hudba při obřadech a tancích. Tady místní trénovali. Moc pěkné.

Trs banánů jsme v opičím lese rozdali vykuleným i drzým opicím. Jedna skákala ze mě na kluka z Izraele tak dlouho než dostala úplatek.

Konec obřadu a začátek hostiny pro opice.

Cesta z parku lemovaná opicemi, které sbírali jídlo přinesené mnichy a strážci parku.

Tradiční zdobení zdí pozemků chrámů na bohatších lidí.

Tradiční snídaně i místní způsob pojídání rukou. Pokrm zvaný Nasi goreng (Nasi = rýže, goreng = zelenina).

Místní tržnice zeleniny, ovoce a ostatních surovin.

Večer jsme pak zašli na večeři do místní levný restaurace a dali si něco z místní kuchyně jako obvykle. Já jím často Nasi Goreng Ayam (Smažená rýže s kuřecím – něco jako naše rizoto) nebo Mie Goreng Ayam (stejné jen s nudlemi). Míša pro změnu vyhledává mořské plody, rybu nebo cokoliv jiného než jím já. Jídlo je pravidelně moc dobré, trochu pálivé až ohnivé, ale hlavně levné. V restauracích typu Warung není problém objednat jídlo pod 3 dolary. Místní pivko Bintang není úplně špatný a nejlevnější. Malé od 1,5AUD, velké od 2,5AUD. UBUD jsme opustili druhý den ráno. Už v Kuta jsme si koupili poněkud předražené lístky (60AUD/os) na rychlou loď do místního ráje Gili Trawangan. Nebo-li jeden z mnoha malebných ostrůvků ležící cca hodinku jízdy rychlou lodí z Bali směr Lombok. Podle všech nejlepší místo Indonésie pro strávení dovolené. Vyhledávané pro nádherné pláže, průzračné moře, šnorchlování a potápění se nad koráli s želvami.

Průzračná voda a bělostné pláže. Gili T

Na ostrově nic nejezdí na motor a tak tu panuje příjemný klid. Všichni tu buď chodí pěšky, jezdí na kole nebo využívají místních zvláštních koňských povozů. Na ostrově jsme si po přistání na pláži našli naše ubytování (Aquaddiction bungalovs) cca po 100 metrech chůze za 150 tis rupií. Sezona se ještě nerozjela a tak ceny jsou stále nízké :). Na pláž jsme to měli jen přes cestu lemující pláž. Jak jsme psali nic tu nejezdí na motor po ostrově. Všichni bud chodí, jezdí na kole nebo na koňských povozech. Ostrov je to malinký a dá se přejít napříč za méně jak půl hoďky. Tady na ostrově jsme strávili 4 dny., flákáním, opalováním, plaváním šnorchlováním u pláže nebo z lodi a jedním potápěním. Tohle místo je opravdu jedna z těch kam by se člověk zašil rád na delší dobu.

Tradiční zdejší plavidlo.

Koňský povoz. Jediný zdejší způsob dopravy bez zpocení.

Střed ostrova tvoří jen pastvina s několika palmami. V pozadí taký slam pro zaměstnance většího hotelu.

I takle nám vypadalo jedno z odpočinkových míst kde jsme si na ostrově dali banánový koktejl.

 Potkali jsme tu hodně evropanů co tu zůstávají na půl roku jako instruktoři potápění. Kluk co nás připravoval na potápění je z Francie (jménem Gaspa). Vřele doporučujeme Gili T pro někoho bez větších životních plánů či závazků a zároveň kdo má licenci na potápění (práce se tu dá sehnat jako instruktor celkem lehce).

Mě se potápění moc líbilo. Všechno mi Gaspa ukázal a i jsme to nacvičovali v mělký vodě a pak jsme zajeli lodí na 10ti metrový ponor. Mohli jsme i víc ale náš foťák víc nezvládne. Pravděpodobně Míša ať natěšená na potápění na korálovém útesu z toho vycouvala při nácviku v mělké vodě, zdá se jí to příliš nebezpečné (těžké dýchání ). Mě to přišlo po nacvičování už snadné, pod vodou jsme zahlédli pár větších ryb, několik želv, jednu lion fish a hejna malých pestrobarevných rybiček.

Posádka naší výpravy.

První potopení :)

Sasanky a rybky klauni okolo.

Mořský želvy jsou tady celkem hojně. Asi i díky záchranné stanici na ostrově a podpoře potápěčů. Každý ponor se extra platí poplatek na pomoc ochrany fauny.

Hojnost ryb je pěkná, ale v porovnání se šnorchlováním v Thajsku u Krabi nebo v Apie na Samoe je slabší. I tak jsem byl rád. Stejný ponor v Austrálii stojí 5x víc.

Kdybychom neměli větší cestovatelský plány určitě by nám přišlo hodně těžké odtud odjet. Naším dalším cílem byl Lombok. Všemi doporučovaný i nedoporučovaný. Zabalili jsme si jen to nejnutnější a ostatní tu nechali v úschově a koupili lístky (10 000 rupíí ) na loďku do cca 8 km vzdáleného Lomboku. Po zajímavé plavbě malou loďkou, pro 25 cestujících a malý náklad jsme se vylodili v přístavu Bangsal. Tady na nás už čekal dohodnutý skútr Honda. Míša z naší cesty na skútru neměla radost. Doprava je tu divoká, jámy hluboké a volně pobíhajících psů, krav a opic nezpočetně. Já se role řidiče chopil s nadšením a bez nehody nás dovezl přes hlavní ostrovní město Matarang až do naší destinace Kuta (stejnojmenné jak na Bali) bez nehody. Kuta leží na jihu ostrova cca 2,5 hoďky  z přístavu. Jinak je to taková malá ospalá vesnička s pomalu rozvíjejícím turismem. Objeli jsme pár míst a usadili jsme v novém Home stay (Havenly) za 100 tis. Rupíí včetně snídaně. Z našich pocitů je to asi nejlepší místo co jsme navštívili v Indonésii. Turisti skoro žádný, nedotčený lidi penězma ( velice milí lidi ), nádherné pláže s palmami a zelenými kopečky okolo. Chodili jsme tu do jedné restaurace, kde při jídle pozorujeme jak místní pasou vodní bůvoli. Plánovali jsme tu zůstat dva dny ale prodloužili jsme si to na tři dny a uměli by jsme si představit tu zůstat i déle. Co jsme mluvili s místními tak půda je tu ze 60 % skoupena zahraničními kupci ( nynější cena 1m = 2, 5 AUD , před deseti lety 1m = 0,15 AUD ). Lidi jsou tu chudší a jsou moc milejší  za každého turistu.

Lombok - kousek za vsí Kuta.

Vodní bůvoly chladící se ve vodě kousek od luxusního resortu pro západní turisty co bez problémů za noc dají přes 100 dolarů. Klidně bych do toho šel, ale proč když kilometr od nich ubytování stálo jen 5USD.

Smlouvání ceny tradičního šátku zvavý SARÓN. Nevadí že již jeden očividně Míša má na sobě, ale to obchodně nadaný místní neodradí :)

Děti jedou ze školy. Cestování na střeše dodávek je běžné. I my jsme dvakrát jeli v dodávce kde několik mužů muselo cestovat na střeše.

Pláže okolo Kuta na Lomboku jsou lepší než Kuta na Bali.

Naše nejoblíbenější restaurace. Majitel v bílém tričku uprostřed byl milej chlapík co rád s námi poseděl a rád pověděl o místní kultuře a zvycích. Jeden Ozík nám hned při první návštěvě potvrdil, že jsme našli nejlepší restauraci v okolí. Samozřejmě s naší skromností se nedá říct, že by tu byl každý spokojen.  

Jedna ilustrativní fotka z přístavu na Lomboku. I tady koňský povozy fungujou, ale už jen pro dopravu nákladu.

Oproti Bali a Gili T. tu nemluví moc anglicky a tak procvičujeme naší indonéštinu :-). To se bude hodit až pojedeme na Javu nebo Sumatru ( další indonéské ostrovy ). Po třech dnech v Kuta na Lomboku jsme sedli opět na náš skútr, udělali pár hezkých fotek a vyrazili nazpět na Gili T. Tady jsme si zamluvili zpáteční cestu na Bali a v podvečerní pohodové atmosféře zašli poslechnout živou hudbu a popít pár koktejlů přímo na pláži v jedné hezké restauraci. Celkem hezké zakončení naší dovolené u moře ne?

Na závěr jedna ukázka jak funguje islám. Ženy tahají koše plné kamení na hlavě  ...

... a muži sedí a kouří :)

P.S. fotky opět dodám později. Internet tu na ostrově není příliš silný. Ale rozhodně je na co se těšit. Mi za pár dní budeme už na Jávě a tak se budu snažit o nějaký pokrok :)

Austrálie – cestování

… aneb 1 měsíc okolo poloviny OZ.

Celé naše putování. Sydney-Barrosa valley jsme projeli už na začátku podél pobřeží.

Ze začátku plán objets polovinu OZ se nám zdál bezvadný. Navštívit většinu z TOP 10 v OZ a ještě to stihnout v našem zbytku času co jsme  tu měli. Přesněji ujedst víc jak 10tis km v méně jak 30ti dnech. Teď už po pár dnech jízdy se mi to zdá trochu šílené a uspěchané. No co . Co nás nezabije to nás posílí. :)

Náš plán zněl takto. Vyrazit napříč OZ z Barrosa Valley do nejsevernějšího města Darwin (4000km). Následně Darwin na východní pobřeží do města Cairns (3000km) a pak už jen po východním pobřeží na jih zpět do Sydney, kde ba se nám mělo podařit prodat auto.

V této době psaní článku máme za sebou 5000km a můžu popsat co jsme viděli a naše pocity z toho.

Vezmu to tedy od začátku odjezdem z našeho vinařského údolí Barrosa Valley. Poslední týden našeho pobytu  se sklizeň rozjela na plné obrátky a mi pracovali 7 dní v týdnu. Na balení a loučení se s lidmi  co jsme poznali nám zbylo opravdu málo času. Míša se rozhodla uvařit thajský sváteční jídlo a pozvala pár lidí na malou párty. Přišli pozvaní Italové, Japonci, Francouzi, Němci, jeden Ir a dvanáctičlenná smečka nepozvaných Francouzů :). S Chrisem z Irska jsme si dělali legraci, že ti nepotřebují pozvat. Jdou za vůní grilu a piva.

Druhý den jsme zběsile zabalili. Od Susie a Wayne jsme vyfasovali poslední peníze, čerstvý chleba (skoro jako  ten náš český) a 5 flašek vína na cestu. Rozloučit jsme se museli i s Malcom a jeho ženou. Moc prima lidi. Ti nám připravili další láhev vína a bednu ovoce. Poslední zastávkou byla jen u Stefanet a Steven. Tim jsme slíbili rozloučení. Vrátil jsem jim nářadí co jsem si půjčil na povolení olejového filtru při výměně oleje v motoru našeho auta. Steven mě vyplatil za poslední řízení traktoru při sklizni hroznů kombajnem. Udělali jsme poslední fotku a slíbili si návštěvu při jejich každoroční návštěvě rodiny v Německu.  Po krátkém obědu jsme definitivně vyrazili na cestu. Toho dne jsme chtěli urazit ještě hodně stovek kilometrů, ale nakonec s jednou kratičkou zastávkou na pozorování orlů klínoocasých jsme ujeli jen cca 500km. U města Port Augusta jsme nabrali plnou plynu a benzínu za poslední dobrou cenu a odbočili do vnitrozemí tvz. OUTBACK. Krajina se rázem změnila. Červená země okolo silnice, jen nízké keře a cedule s nápisy pozor na volně pobíhající krávy, ovce a klokany přes cestu. Při max. rychlosti 110km/hod by se to zdálo být hazard, ale silnice je úplně rovná s výhledem na několik kilometrů dopředu. Zatím jsme tu viděli na silnici pár krav, koní, hadů, ještěrů,  desítky klokanů a stovky dravců nebo vran. Dravci tady působí jako odklízeči  mrtvých sražených zvířat. Při jedné cestě z Alice Springs jsem skoro mohl srazit i tři orly pochutnávajících uprostřed silnice na sraženým klokanovi :).Někdy klaksonem rozháníme hejno sedících větších luňáků svačící přejetého hada.Naše dlouhé přejezdy jsou většinou nudnější a vyčerpávající  ale každá maličkost jako hele divoký koně, nebo koukni desítky třímetrových termitišť nebo co to bylo za zvíře, dingo?Nám zpestřuje jízdu.

Cestování v OZ se nám zdá , až na ty vzdálenosti, celkem jednodušší než na NZ.Odpočívadla u dálnice jsou tu pravidelně cca 10 až 150 km od sebe.Jsou v různých stupních vybavení.Od obyčejných po  s koši a lavičky  až po záchod, voda, sprcha, ohniště a přístřešky zaručující stín. A to jsou free (neplacený).

Základem levného a pohodového cestování je zakoupení cestovního atlassu, kde jsou všechny tyhle Rest Area zakreslený a popsaný (např. atlas s názvem Camping 6 za 60 AUD je nejlepší).Já většinou řídím a navrhuju  denní plán a Míša vyhledává místo na spaní dle kilometrů a vybavení.Snažíme se jezdit na plyn ale v OUTBACK benzínky s plynem nejsou všude nebo cena může vyšplhat až na 1,40 AUD (benzín 2,38 AUD) a tak plánujeme i tankování. Druhý den našeho cestování jsme ujeli 800km.Zastavili jsme se jen ve městečku Cooper Pedy, neboli v těžařském  (těžba opálů) městečku mezi Simpson a Great Victoria pouští.Tady je přes den tak horko až polovina obyvatel má domy celé nebo jen částečně vytesané do Skály (pískovce).

Zastávka jen na oběd a na vyhlídce nad městem. Tady bych se bál stanovat. 

Zde jsme prvně narazili na původní domorodce Aboriginals.Doufám že to nevyzní špatně ale nám domorodci přišli víc černý a ošklivější než jsme očekávali. Vůbec jsme z nich neměli dobrý pocit.Udělali jsme tu pár fotek a radši ujeli sál. Městečko vypadá jak z apokalyptických filmů. Měsíční krajina bez stromů keřů a téměř i trávy. Další důvod neřídit se rad z průvodce (libely planet). V průvodci je město označené  jako nutná zastávka, na to abych se musel podívat do domu ve skále nemusím letět na konec světa , v kokořínským údolí je taky jeden J

Cooper Pedy a vrak auta co jasně vystihuje městečko a okolí. Vraků aut okolo je spousta. Moc mi to na náladě nepřidalo když nám tam auto trochu nechtělo jedst :)

No nic to vyznělo trošku necestovatelsky. Ale trochu pravdy na tom je . Každý chce vidět něco jiného a užít si něco jiného. Mi jsme Cooper Pedy tedy jen projeli a radši pospíchali na jiné námi vyhlídnuté místo a to ULURU-KATA TJUTA národní park jen cca 700km severněji. Tenhle park leží už dalším státě s názvem North Territory (dál už jen NT) neboli Severní Teritorium. V minulém článku jsem psal, že OZ má 6 států a 2 Teritoria. Tohle je jedno ze dvou a jen rozlohou se rovná ostatním státům. V NT žije většina Abororiginals z celé OZ (je jich tu 500 tis. v OZ). Toho dne jsme do národního parku (dále jen NP) nedorazili. Ujeli jsme přes 800km a dalších 150km bylo před námi. Trošku hladový a unavený jsme se rozhodli pro plán „B“. Zastavit na blízkém odpočívadle, opéct si kuře na ohni, popít vínko a nechat to radši na druhý den.

Ráno jsme si přivstali a vyrazili vstříc oranžové hoře ULURU ROCK do NP.

Uluru Rock cca 300m vysoký jednolitý kus hory . Okolo hory vede hezká asfaltka. Je pod mrakem tam hora neni tak rudá jako na pohledech.

 Tahle hora je další z nejznámějších symbolů OZ. Nejlepší čas na focení je při západu či východu slunce, kdy už tak dost oranžová hora vypadá na fotkách až úžasně červeně.  Teď ta naše realita :). K Uluru Rock jsme dorazili asi půl hoďky po východu slunce (a zaplacení vstupného do NP 25AUD/os na 3 dny) a poněkud při nepřízni počasí – bylo krapet pod mrakem. Na fotky celkem blbá situace. Posuďte sami.

Hora při západu slunce z velké vzdálenosti.

Ale na druhou stranu v oblasti s průměrnou teplotou 36,7°C ve stínu jsme mohli tuhle skálu i tu druhou (o 40km dále) KATA KJUTA prolézat bez litrů vody v batohu. Strávili jsme tu nakonec celý den doufaje báječné fotky při západu slunce. Asi nejsme tak velcí klikaři. Z fotky nic nakonec nebylo. Desítky turistů čekající okolo nás na parkovišti doufali do poslední minuty, že se v mracích najde skulinka na ozáření hory.

Kata Kjuta cca 600m vysoké pohoří. 

Za Kata Kjutou jsou moc hezké plochy zeleně. Trochu jako oáza v poušti.

Mi jsme dopili skleničku cabernet savinon a vyrazili z NP hledat místo na spaní. Mimochodem ULURU ROCK je cca 343m vysoká oranžová skála (nejspíš příměs železa) je celkem hladká a jinak v ploché krajině vypadá trochu mysticky. Né nadarmo má tahle hora pro domorodce velký kulturní význam. Žili tady v okolí několik set let až do doby příchodu bílých lidí (cca 180let zpět) střílející všechno tmavší než bílá čokoláda a zabírající všechnu půdu. Dneska tohle místo je zpátky domorodců ikdyž parlament si to od nich pronajmul na 100 let a těží tu turistický peníze. Trochu jak na NZ. Snaží se nalákat turisty na domorodé tradice ikdyž v nitru je nemají rádi.

Zdejší fauna je taky celkem rozsáhlá. Proto tyhle skály domorodci braly jako zázemí.

Navečír po skoro hodince jízdy ve tmě jsme našli naše kempové místo. Jízda večer tady na OZ je považovaná za nebezpečnou. Teda pokud auto není vybaveno čelním rámem chránící alespoň trošku před střetem s klokany. Ti nejsou aktivní přes den, ale hlavně po setmění. Tady ve vnitrozemí (dál jen Outback) je všechno dost daleko. K naší další zastávce to bylo cca 250km a v plánu bylo ujedst ještě pak 350km. Vstali jsme jako obvykle na půl osmou a na oběd jsme dorazili ke KINGS CANYON. Neboli oranžový kaňon uprostřed OZ. Tady jsme dali malou procházku s pozorováním ptáků a malých varanů. Hezké místo jen je třeba tu strávit víc jak jeden den s jeepem.

volně pobíhající koně po pastvinách bez ohrad. Málem jsem je přejel :)

Kings canyon a jeho všude přítomné červené kamení. I silnice jsou tady ve středu OZ načervenalé.

Míšu jsem vytáhnul alespoň na krátkou procházku na okraj kaňonu. Absolvovat celou 3-4 hodinovou procházku okolo nechtěla.

Parádní místo na několikadenní kempování. Snad někdy příště.

 V podvečír jsme dorazili na prima odpočívadlo s říčkou okolo. Já se šel hned smočit. Krokodýli tu očividně nebyli :). Druhý den nás už čekalo největší město outback Alice Springs. Město od kterého jsme moc neočekávali a příjemně nás překvapilo. Město leží mezi dvěma hřebeny hor (skoro jak oáza v poušti). Přijíždí i odjíždí se přes nízké průsmyky.

koupání v polo vysušené řece. Vody bylo maximálně po kolena.

Uvítací cedule města Alice Springs. Město bylo za druhé světové hlavním městem OZ.

Nechtěli jsme tu strávit moc času. Nakoupili jsme potraviny, poobědvali u Mc a navštívili doporučované malé „ZOO“ tvz. Reptile center. Zde jsme za prima 12AUD/os (vše v OZ pod 20AUD je prakticky brané jako zdarma :)) mohli vidět krokodýla, varany, ještěry a hady.Vše co je jinak při troše štěstí (neštěstí) vidět ve volné přírodě v OZ.

Pohladili a pochovali jsme si tu varana, dragon lizard a hada. Slečna co nás provázela názorně ukázala co dělat v případě střetu s hady či uštknutí. I když vás uštkne nejjedovatější had ve světě  (žije uprostřed OZ a oni ho tu nemají) máte se prý hodit do klidu , sednout si, nehýbat a zavolat  někoho kdo vám obváže celou končetinu obinadlem a odveze či odnese do nemocniceJ Takový nejjedovatější had zabijí do 10 minut při nedbání pokynů, ale přežít se dá i 12 hodin po,  Při zabandažování v klidu. Na všechny jedy existuje sérum, to zní férově , ne? Takhle poučení už můžeme chodit buší jen v žabkách :).

Volně pobíhající neškodný varan. Oblíbená pochoutka domorodců :)

Hezká ještěrka co? Né nadarmo se jmenuje Devil neboli dábel,

Strnule ležící krokodýl.

Cedule nejvíce nebezpečných  stvoření v OZ. Hadi, pavouci a medúzy. Zase tak nebezpečný nejsou jak se v ČR říká. Vlevo nahoře je pavouk tvz. Red back. (nebezpečný pro děti a důchodce) hned vedle samec a samička černé vdovy. Ostatná jsou hadi typu Brown snake, který je sice jedovatější než kobra, ale místní si z toho moc nedělají. 

Místní škrtič.

Velice prima zvířátko. Chladnější ale jinak příjemný na dotek.

Podobnou agamu trnitou jsou několikrát viděli na hroznech při sklizni. Jeden frantík ji pak taky nosil na hlavě :)

Celý nadšený ze zvířátek jsme opustili Alice Springs a mířili dál na sever. Náš další cíl bylo nejsevernější město Darwin (cca 1500km). Přesněji Darwin nás až tak nelákal , ale hlavně dva NP pod ním a to Kakadu national park  a Lichfield. Oba při dobrých podmínkách  moc prima, ale v průvodci se nezmínili , že v období deště (leden až březen) je to nejhezčí z NP pod vodou nebo bez lodě nepřístupné. To jsme zjistili po zaplacení vstupného 25 AUD/osoba.

Orel klýno-ocasí porcující sraženého klokana. Málem jsem srazil hned tři tyhle krasavce najednou. Tenhle jediný počkal a zapózoval Míše. Bylo to hned za Alice Spings.

Devils marbeles neboli ďáblovi kuličky. Hezká zastávka blízko Alice Springs. Kamínky jsou to opravdu úctihodný.

Klokaní špízy nakoupené v Alice Springs jsme opekli na všudy přítomných ohništích na odpočívadlech. Míše maso moc chutnalo.

Moc jsme se těšili na krokodýli ve volné přírodě. Mají tu dva druhy. Sladkovodního a mořského, který je prý dost nebezpečný. Asi proto Míša nebyla moc nadšená, když jsem se brouzdal v NP v jednom brodu, zkoušel jsem průjezdnost pro naše auto. Ráno u benzínky u vjezdu do NP jsme tak náhodou potkali našeho známého z NZ a ČR Lukáše.

Ten opustil práci v Invercargill a vydal se cestovat jako mi. OZ cestoval se třemi Čechy který se po netu dohodli na společném cestování. Kluci končili v Darwin a tak měli už poslední dny před sebou. Pozaplašení vstupného do Kakadu NP jsme se společně vydali k jedinému přístupnému vodopádu na plavání. Kluci tam hned skočili já se chvilku osměloval a chystal jsem se tak skočit za nimi, pak jsem najednou metr oděně zahlédl ve vodě metrového pruhovaného hada, který mě přesvědčil zůstat jen u osmělování:-)

Kluky jsme nechali vyblbnout a nekazit jim radost z vody maličkostí jako je jedovatý had:-)

vstup k vodopádu :)

Malý vodopád a hezké koupání s jedním pruhovaným hadem :)

Kakadu NP je celkem velký jen project ho znamená uject cca 300 km , mi jsme ho téměř jen projeli v jednom dnu. Platit za výlet lodí s pozorováním krokodýlů od 99 do 175 AUD se nám nechtělo. Možná jsme zaváhali s atrakcí zvané Jumping crocodiles (skákající krokodýli).

Tady za 35 AUD je možné vidět show kdy z lodi na řece krmí krokodýli velice blízko, ty jsou schopný kvůli kousku masa vyskočit z vody až 1,5 metrů nad hladinu. Mi jsem měli v plánu podle průvodce navštívit krokodýli farmu kousek od Darwinu, ale k naší smůle je to už pro veřejnost zavřený.

Tady v řece už koupání nedoporučovali :)

Atrakci Jumping crocodiles díky téhle reklamě jen tak nepřehlédnete.

Škoda, zde mají 8000 krokodýlů.Málem bych zapomněl napsat  co nás nejvíce otravovalo na cestách vnitrozemím .Přes den to byli hejna much co vlezli všude  a po setmění  hejna komárů. Kupodivu i uprostřed pouští. Stan jsme rozkládali jen vnitřní vrstvu.Rosa tu nepadá tedy až na stanování mezi mokřinami nebo v deštném lese.  kakadu NP nás moc nenadchnul. Krokodýl žádný jen jeden Dingo a koupat se tu nedá.

Všudy přítomné termitiště. Některá až obřích rozměrů.

Další z druhu klokanů. Tihle už byly menší.

Náš černý pasažér. Při jedné zastávce u benzínky jsem při pravidelné kontrole oleje našel tohohle neškodného pavoučka jménem Huntsman  Neměl moc radost když jsem ho vysadil. Na chladiči auta se měl spokojeně. Natahoval nožičky aby jsme ho vzali ještě sebou :). Říká se že každý auto v OZ má minimálně jednoho v autě.

Litchfield NP byl o poznání lepší, vstupné žádné a mnoho míst kde se dá krásně koupat. Mi jsme si vybrali první vodopád s krásnou lagunou pod ním, čachtali jsme se v křišťálové vodě a Míša tam dráždila sandály jednoho malého hada :). Škoda že jsme měli naplánovaný delší posun toho dne. Tedy rada pro ty kdo by se sem chtěl vydat blízko Darwin. Darwin = nuda, pláže zavřené (krokodýli, nebezpečné medúzy), Kakadu NP = hezký jen v období sucha, kdy není park pod vodou (vstupné nikdo nekontroluje = je na vás jestli ho zaplatíte), Lichtfield NP je asi to nejlepší místo, kde stojí strávit víc jak den či dva.

Následující dva dny byli v duchu dlouhých nudných přejezdů (cca 2000km). Krajina se prakticky nezměnila 1500km. Tady mi musela Míša pomoct s řízením. I při rychlosti až 130KM/hod nám připadalo, že se nehýbeme z místa. Rovinka bez zatáček 50 až 100km nic zvláštního. Jen sem tam nějaký ten vrak auta nebo předjíždění silničního vláčku. Tak jsou tady označený kamiony s třemi či rovnou čtyřmi návěsy. Měří celkově i přes 50m a jezdí jen v Outback OZ. Po dvou dnech jsme dorazili na východní pobřeží k jižnímu pacifiku k městečku Townsville. Během cesty jsme zastavili jen v těžařském městě Mt. Isa na oběd u Mc. Podle průvodce zajímavostí města je jen poměr mužů a žen 3:1. Prostě jedno z tradičních těžařských měst OZ. Doly, muži, hospody, nevěstince a 900km do dalšího většího města :). Minuli jsme snad tisíc dravců, kteří i po desítkách kusech dělali mítink na silnici . Občas  jsme troubili i pár km a stejně  jsem jednoho srazil. Mimochodem jsme přejeli hranice  do dalšího státu a to Queensland. Jihovýchodní tropický stát plný turistů chtivých navštívit jednu z největších lákadel OZ a to velký bariérový útes. Náš plán byl co nejdříve dorazil do nejsevernějšího velkého města Cairns, co nejdříve aby nám zbylo dost dní na flákání se po úžasných a vyhlášených plážích při cestě zpět po východním pobřeží do Sydney. V podvečír našeho asi desátého dne cesty jsme zakempovali na jednom z našich nejhezčích míst a to free camp 7 km západně od městečka Babinda a cca 50 km jižně od Cairns. Moc prima kemp v horách v deštným lese 5 minut cesty od průzračné říčky s vodopády. Při stavění stanu nas přivítali velký pestrobarevný horský motýli a jeden pták vypadající jako emu s velkou boulí na hlavě tzv. Casuár. Celkem přítulné zvířátko očekávající něco k jídlu. Němci před ním radši utíkali na střechu auta.

Casuár. V pražský Zoo ho taky najdete, ale už to neni taková sranda jako když k vám přijde.

Klidně by si něco vzal rovnou z ruky, ale neměli jsme zrovna nic co by rád.

Zábava byla když proháněl němce okolo auta :)

 Ráno Míša zbytečně toho přerostlého ptáka vyhlížela. Dočetli jsme se že jsme vlastně měli velký štěstí tohoto plachého ptáka v přírodě.  Lehce jsme posnídali a pospíchali prvně k moři do vesničky Trinity Beach cca 20 km nad Cairns.

Čekala nás nádherná bělostná pláž s palmami všude okolo. Jen to moře bylo poněkud hnědý.

Pláž lemovaná palmami. Moře po období dešťů je ještě nějaký ten den hnědé. Normálně je voda azurově modrá tvrdí domorodci.

Míša tam odmítla jít. Ono taky v tropický části OZ je od začátku ledna do konce března období deště a cyklonů, to znamená hodně deště a bouřek znečišťující moře. Další věcí je období medúz (prosinec-duben). Mají tu 8 druhů medúz, z toho dvě který můžou požahat a usmrtit (šok a zástava dýchání). Proto koupání je povolené jenom v neoprenech nebo mezi ochrannými sítěmi s nafukovacím límcem. Pravidelně v místech plavčíků. Směrem dolů od Cairns jsme kempovali po cca 200-300 km a každý den si zašli zaplavat a nebo se slunit. Směrem dolů taky bylo moře čistější , studenější, velký vlny a ubývalo medúz.  Ty umírají při teplotě 24°c teploty vody. Tedy Cairns moře 29 °c. Pod obratníkem kozoroha (tropická hranice ) moře bez nebezpečných medúz a od Brisbane moře pod 24°c úplně bez medúz.

Sice moře bylo špinavé s medúzami, ale v okolí Carns se táhne pohoří s pralesy kde snad každých 5-10km byla odbočka s cedulí koupání pod vodopádem. Chladnější, ale v tomhle horku to bylo parádní osvěžení. 

Tropická oblast Cairn je proslulá nejen plážema a velkým korálovým útesem, ale plantážema banánů, cukrové třtiny, čaje a všech tropických plodin. Rozmanitost Austrálie nás nadchla. Cairn a okolí je Míši nejoblíbenější část OZ.

Vodopádů tu bylo nespočet. 

Čajové pole a volný prodej.

Banánová plantáž. Trsy banánu jsou obalené do igelitových pytlů pro lepší zrání nebo snad to je ochrana před hady a pavouky? Posuďte samy.

Moc hezká pláž byla na Mission beach pláž lemovaná palmami. Míša si tu vyfotila nový druh papouška Kakadu. Airlie Beach není špatný místo. Hodně profláklí pokud chcete vyrazit se potápět nebo jen šnorchlovat na velkém bariérovém útesu, tady hlavně v Whitsunday Island NP. Což je jen zlomek ze 2000 km dlouhého Australského skvostu Great Barier Reef, který začíná nad Brisbane. Na jednom našem kempovím místě (opět rest Area u HWY) jsme se kochali nejen bílýma krávami s dlouhými ušisky a hrby na hřbetu, ale i ostatky z letošních povodní. Měli jsme vlastně štěstí, že jsme si posunuli o měsíc odlet. Velká část Queenslandu (hlavně pobřeží) byla pod vodou. Tady měli pouze půl metru ještě před 14 dny. Jak nám pověděl jeden děda v kiosku co vaří free kafe, na tomto odpočívadle. Mi jsme si samo taky dali jedno k snídani.

Poslední z druhu papouška kakadu kterého jsme ulovili.

Mission beach

Pták Fisherman z detailu.

Procházka po pláži.

Klokani pasoucí se hned u pláže.

Lehké lezení na skále na pláži.

Někdo venčí psa někdo hada :)

Jen klacky asi neaportuje :)

Pláže poseté kuličkami od armády krabů.

Takové flákání mi schází.

Pláže mezi Cairn - Brisbane je půl roku označená takto. plavání pouze v neoprénu nebo v síti u plavčíků.

Další den jsme přejeli opět obratník kozoroha a rozloučili se s tropickou částí světa (na 14 dní :-). Marně jsem se u města Rockhampton se koukali po monumentu označující tuto geografickou tropickou hranici a tak fotku jako důkaz nemáme. Radši jsme zajeli k moři za městečko Gladstone do Tannum sands. Tady jsme se váleli do večere využili jsme moc pěkného plážového vybavení, parkovat bylo kde, sprcha byla na WC, kuřecí plátky jsme hodili na free BBQ (gril). Pani na informacích nám dost vychvalovala pláže ve vesničce Seventeen seventy (1770) a tak jsme se sem vyrazili plácnout další den, popravdě nic extra.

Mraky horlivých turistů, žádné parkování, sprchy, na tož BBQ. Mi jsme alespoň popojeli dál na téměř opuštěnou pláž opálit se i tam kde běžně zůstáváme bílí:-). Po obědě jsme vyrazili po pobřeží HWY (dálnice) pře městečko Bundaberg do místa našeho spaní. Nezmínil jsme se tady že OZ pravděpodobně nemění čas tak jako u nás (zimní-letní) a tak se nám tu stmívá opravdu brzy tak okolo 18 hoďky.

S pravidelnou návštěvou komárů to není dobrý. Tak okolo pátý jsme dorazili do Cordalba NP do naší rest area číslo 10. Vařili jsem večeří když nás navštívil další místní tvor. A to malý víc jak metrový varan. Podobný tomu v reptile centrum v Alice Springs. Hned jsme skočili pro foťák a kameru, záhy se ukázalo že není tak plachý a že se mu líbí náš stan.Snažil jsem se mu vnutit kus banánu ale jen to olíznul svým víc jak 10 cm dlouhým jazykem mě přímo z ruky a šel dál. Na Google jsem našel video jak někdo v OZ krmil tuhle přerostlou ještěrku slaninou a vajíčkem . Obojí v autě v tomto teplu nevozíme, Míša zkusila alternativu sýr. To fungovalo. Celkem legrace. Toho varana do teď podezřívám, že nám ráno čmuchal kolem stanu. Tyhle potvory podle Míši nečmuchají, tak nevím :-)

Varan, který nás navštívil.

Sýr mu šmakoval.

Rozhodně hezký zážitek. Jinak naše cestování začalo být taková rutina. Snídaně, pláž, posunutí se o pár kilometrů, hledat místo na spaní, večeře a spát. Nějak to na mě dolehlo v dalších dnech. Navštívili jsme Noosa Head a užili si moře s prvními obrovskými vlnami. Prostě paráda. Roztrhnul jsem si tu plavky v rozkroku a pak následně i zašil, abych mohl dovádět a surfovat vlny. Tady jsme mohli navštívit sestru Malcoma z Barrosa Valley, ale nakonec nám to nepřišlo nutný. Popojeli jsme o pár kilometrů dál do Noosa Head NP hledat Koali v přírodě. Opět jako krokodýli nebyli doma :(.

Cedule pozor koala bylo hodně, ale žádného jsme v přírodě neviděli :(

Ještě, že na druhý den bylo v plánu navštívit Steve Irvin Australia ZOO. To je ve vesničce Beerwah cca hoďku jízdy severně od Brisbane. Sem jsme se hodně těšili. Kdyby někdo netušil, kdo je Steve Irvin tak jen připomínám, je to ten týpek co ve svém přírodovědeckém seriálu musel sahat na všechny nebezpečný zvířata až ho před několika lety (2005) nešťastně zabil nepříliš nebezpečný rejnok. Tady ta ZOO je taková jiná. Mimo okukování všech zvířat tu mají i arénu tzv. Crocoseum kde v poledne předvádějí velkou šou. Nám se to moc líbili. Uváděla to jeho manželka s dětmi (jsou tu jen jednou za rok na velikonoce). Jinak tahle ZOO si myslím má návštěvnost jak ta pražská (cca milión ročně). Když si člověk uvědomí, že vstupné pro dospělého tu stojí 59AUD (1200kč) tak se to zdá být prima busines. Strávili jsme tu celý den a pořádně se unavili. Mají tu spoustu krokodýlů (sladkovodních, mořských), aligátorů, varanů, koalů a vlastně všechny OZ zvířata plus něco z Asie, Afriky a podobně. Myslím že jsme tím doplnily všechny ty zvířata co jsme dosud neviděli.

Steve Irvin, blázen co hlavně lovil krokodýly.

Pohladit jsme si mohli hodně zvířátek. jako tohohle malého aligátora.

Rodinka Steve Irvina.

Tazmanský čertík. Prý vymírá díky nějaké nemoci co si mezi sebou předávají při častých soubojích.

Pes dingo. Původně pochází z jihovýchodní ásie.

Crocoseum - krmení mořského krokodýla Stýva manželky.

Dcerka pod dohledem ošetřovatele předvádí jednu z hlavních atrakcí výskoku krokodýla pro maso.

Hezký výskok ne? Má kuráž holka.

Největší klokani v životní velikosti.

Volný výběh klokanů pohodářů. Nerozhodilo je ani když k nim přišli malý cca čtyřletý děti a vrazili jim do tlamy hrst žrádla.

Koala a jejich nejoblíbenější aktivita. Spí 18-20 hodin denně.

Nejen vypadají jako plyšáci, ale i na omak jsou takový.

Celý unavení z celodenní procházky v ZOO jsme šly spát už v sedm tedy hodinku po setmění. OZ má 3 časový pásma tak sledovat čas je nutností. Čím dříve nás tma a komáři (občas i malý sandflies) donutí jít spát, tím dříve vstáváme (okolo sedmé). Jinak naší další zastávkou bylo město Brisbane. Tedy ještě před tím Glass House Mountains, ale není co bych hezkého k tomu napsal :). Brisbane je hlavní město Queensland a má cca 2,5 mil. Obyv. Podle průvodce nejrychleji se rozvíjející město v OZ nyní.  Popravdě Brisbane nic extra. Mi jsme hledali slunečné město s výškovími budovami u nádherné surfařské pláže jak z prospektů, ale chyba lávky. Všude se uvádějí fotky z Gold Coast což je 70KM jižněji. Asi to Ozi mají jako část Brisbane, ale 70km z centra už pro mě není součást města. Na Gold Coast jsme dorazili po hodině a něco. Uvízli jsme v zácpě na dálnici. Začaly jim tu právě velikonoční prázdniny. Na Gold Coast jsme neodolali a pořádně se vyblbnuli v pořádných vlnách. Žít tady tak určitě chodím denně surfovat. Tady to musí bavit každého.

Rozlehlá pláž Gold Coast a panorama vysokých budov hned za ní.

Jak vystřižené ze seriálu pobřežní hlídky :)

Záchranáři tu jsou nutností. Vlny mají opravdu sílu.

Vlny dvakrát větší než já? Není problém.

Surfařská část. Ve vodě na prknech čeká hromada lidí na pořádnou vlnu.

Večír jsme dorazili na jedno odpočívadlo a přespali na jednom z nejhlučnějších míst. Ráno mi jeden Ozi (bílí Australan) poradil ať radši hledáme kempové místa v tvz. State forest (státní lesy). Tady v těch SF mají free camping povolený a místa jsou to mnohem lepší. Tak jsme taky toho dne udělali. Moc příjemná pani na íčku v městečku  nám jeden doporučila, Oni Ozi taky preferují free camping kempování zadarmo).

Počasí se nám jízdou na jih ochladilo a koupání v moři jsme občas vyměnili jen za procházky a polehávání na pláži. V městečku Port Macquarie jsme poobědvali piknikově na pláži a pak navštívili místní Koala Hospitál. Tady jsme trochu přispěli, koupili si suvenýry, pokochali se koali a vyslechli si nové informace o těhlech plyšácích. Jako, že jsou jich 3 druhy, umí skočit z větve na větev i 2 metry, nikdy ze stromu nepadají a umí se taky bránit. Pane jo na zvířátka co spí 18-20 hodin denně, vypadají a pohybují se jak lenochod :). Samo prohlídka je free a tak kdo by měl cestu okolo určitě to navštivte.

Koala Ambulance v Port Macquarie.

Jedni z marodů o které se tu starají. Někteří jsou stražený autem, někteří pokousaný od psů a někteří mají jen nějakou nemoc.

Pravidelné podávání léků.

Další ze zajímavých cedulí. Horní řada jedovatých pavoučků a spodní neškodných. Vpravo dole je ten náš černý pasažér Huntsman.

Jeden z mnoha NP.

Hezká písečná pláž v NP.Ani už neíim proč jsme se tu nekoupali. Možná už na nás byla zima nebo jsme bez  sprchy do toho nechtěli vlézt.

Jinak o 2 dni později jsme dorazili už zpět do Sydney. Během této doby se nic zásadního nestalo, nebo si to už nepamatuju :). Okolí Sydney nám už nepřipadalo moc zajímavé. Ještě před příjezdem do Sydney jsem myslel na zadní vrátka a pořádal kamarády na facebook o kontakt na někoho žijícího v Sydney pro případ neprodeje auta. Prakticky jsem dostal jen jeden pořádný tip od spolužačky Hanky. Touhle cestou bych jí rád ještě jednou poděkoval. Její bývalí přítel Vašek tu studuje 2,5 roku. Vyměnili jsme si pár zpráv a dohodli si schůzku v nákupním středisku Bondi Junction v Sydney. Vašek se ukázal jako prima chlap. Kdyby se nám auto nepodařilo prodat tak máme kam ho dát a pomůže nám ho prodat. V sydney jsme nechali toho dne ještě pár inzerátů a vydali se na poslední štaci a to Blue Mountains. Ty leží cca 100km západně od Sydney. Jde o pískovcové skály uprostřed NP. Jedny útvary připomínají 3 sestry. Tady je turistů jak u The Opera House. Zkrátka nejbližší turistická atrakce od Sydney. Mě se tohle místo celkem líbilo. Míša namítala, že to není nic extra. Ve srovnáním s Uluru Rock to opravdu není :). Tady jsme zakempovali 20km za městem XXX v jediném free kempu. Byla to asi naše nejchladnější noc. Tady nám šla i pára od pusy. No co podzim.

Scenérie Blue Mountains nebo-li modré hory. Modré protože opar mezi skálami v dálce mají modrý nádech.

Skalní útvar třech sester z hlavní vyhlídky.

Po návratu z Blue Mountains jsme strávili už jen poslední noc kempováním a pak už jsme zakotvili opět ve Victoria Street na Kings Cross. Ubytování opět nic moc, ale opět nejnižší cena v Sydney (připadá mi to už neskutečný tady z Indonésie). Auto se zdálo neprodejný v daný čas a tak jsme opět navštívili Vaška a připravilo ho na to že ho u něj necháme. Zajeli jsme si ještě udělat pár fotek u Harbour Bridge z druhé strany řeky. Most je to opravdu kolosální, obrovská ocelová konstrukce sepne několik kilometrů před deltu řeky. Prý je pospojován nýty z poldovky ale mi na znak poldovky nenarazili. Vašek nás ještě vzal na jeho oblíbené místo, odkud jsme fotili a pozorovali západ slunce. Popili jsme k tomu naši poslední láhev červeného vína z Barrosa Valley (shiraz). Vašek pak nás už jen hodil zpět naším autem do backpackeru, kde jsme si zabalili naše věci. Poslední den ráno nám pěkně zapršelo a mi se s shutle bus ( něco jako taxi, ale pro víc osob ) řítili na letiště plný dojmů jak nám ta Austrálie celkem prima vyšla.

Opět shrnutí na závěr :

-          Strávili jsme tu přesně 3 měsíce, téměř dva měsíce prací na vinicích a pět týdnů cestování

-          Urazili jsme tu cca 14 800km a navštívili 4 ze 6 států a jedno teritorium

-          Viděli jsme tu téměř vše co šlo (….)

-          Poznali jsme tu jaký je tu život a jaký jsou Ozi (býlí Australani)

-          A Rozšířili si tu skupinu svých kamarádů (japonsko, irsko, francie, itálie, Austrálie)

Možná pár cestovatelských rad na závěr pro ty, co uvažují tuto zemi navštívit :

-          víza, jak všichni ví, máme jen turistická (3 měsíce, nelze oficiálně pracovat) nebo studentská (je dobré studovat obor za cca 1500 AUD/čtvrt roku, možné pracovat 20hod/týdně oficiálně) partner může být na independent víza (může pracovat a nemusí studovat)

-          WWOOFing (willing work on organic farm neboli práce na farmě za jídlo a ubytování ) určitě ušetří mnoho. Člověk pozní místní a případně vydělá na cestovatelský výdaje.

-          Ubytování na cestách- určitě freedoom camping. Backpackery jsu drahé a celkem v otřesném stavu ( zlatý NZ) míst na caping je dost (automapa Camping 6 rozhodně pomůže)

Austrálie je vysokými platy a nepříliš velkými životními náklady dobrou zemí pro žití. Kdyby to šlo stěhujeme se bez dlouhého rozmýšlení.

Kdo se nebojí a něco už procestoval ať jde do toho. OZ za cestování stojí ikdyž je pro nás drahý.

PS: Ze Sydney jsme letěli do Darwinu kde mě Míša vyfotila s jedním slavnějším hercem (USA) snad ho poznáváte. Ted se flákáme v Indonésii  na jednom z ostrůvků jménem Gilli Trawangan.

Ale o tom zase někdy jindy …

foto na závěr :)