… aneb 1 měsíc okolo poloviny OZ.
Ze začátku plán objets polovinu
OZ se nám zdál bezvadný. Navštívit většinu z TOP 10 v OZ a ještě to
stihnout v našem zbytku času co jsme
tu měli. Přesněji ujedst víc jak 10tis km v méně jak 30ti dnech.
Teď už po pár dnech jízdy se mi to zdá trochu šílené a uspěchané. No co . Co
nás nezabije to nás posílí. :)
Náš plán zněl takto. Vyrazit
napříč OZ z Barrosa Valley do
nejsevernějšího města Darwin
(4000km). Následně Darwin na východní pobřeží do města Cairns (3000km) a pak už jen po východním pobřeží na jih zpět do Sydney, kde ba se nám mělo podařit
prodat auto.
V této době psaní článku máme
za sebou 5000km a můžu popsat co jsme viděli a naše pocity z toho.
Vezmu to tedy od začátku odjezdem
z našeho vinařského údolí Barrosa Valley. Poslední týden našeho
pobytu se sklizeň rozjela na plné
obrátky a mi pracovali 7 dní v týdnu. Na balení a loučení se
s lidmi co jsme poznali nám zbylo
opravdu málo času. Míša se rozhodla uvařit thajský sváteční jídlo a pozvala pár
lidí na malou párty. Přišli pozvaní Italové, Japonci, Francouzi, Němci, jeden
Ir a dvanáctičlenná smečka nepozvaných Francouzů :). S Chrisem
z Irska jsme si dělali legraci, že ti nepotřebují pozvat. Jdou za vůní
grilu a piva.
Druhý den jsme zběsile zabalili.
Od Susie a Wayne jsme vyfasovali poslední peníze, čerstvý chleba (skoro
jako ten náš český) a 5 flašek vína na
cestu. Rozloučit jsme se museli i s Malcom a jeho ženou. Moc prima lidi.
Ti nám připravili další láhev vína a bednu ovoce. Poslední zastávkou byla jen u
Stefanet a Steven. Tim jsme slíbili rozloučení. Vrátil jsem jim nářadí co jsem
si půjčil na povolení olejového filtru při výměně oleje v motoru našeho
auta. Steven mě vyplatil za poslední řízení traktoru při sklizni hroznů
kombajnem. Udělali jsme poslední fotku a slíbili si návštěvu při jejich
každoroční návštěvě rodiny v Německu.
Po krátkém obědu jsme definitivně vyrazili na cestu. Toho dne jsme
chtěli urazit ještě hodně stovek kilometrů, ale nakonec s jednou kratičkou
zastávkou na pozorování orlů klínoocasých jsme ujeli jen cca 500km. U města
Port Augusta jsme nabrali plnou plynu a benzínu za poslední dobrou cenu a
odbočili do vnitrozemí tvz. OUTBACK.
Krajina se rázem změnila. Červená země okolo silnice, jen nízké keře a cedule
s nápisy pozor na volně pobíhající krávy, ovce a klokany přes cestu. Při
max. rychlosti 110km/hod by se to zdálo být hazard, ale silnice je úplně rovná
s výhledem na několik kilometrů dopředu. Zatím jsme tu viděli na silnici
pár krav, koní, hadů, ještěrů, desítky
klokanů a stovky dravců nebo vran. Dravci tady působí jako odklízeči mrtvých sražených zvířat. Při jedné cestě
z Alice Springs jsem skoro mohl srazit i tři orly pochutnávajících
uprostřed silnice na sraženým klokanovi :).Někdy klaksonem rozháníme hejno sedících
větších luňáků svačící přejetého hada.Naše dlouhé přejezdy jsou většinou
nudnější a vyčerpávající ale každá
maličkost jako hele divoký koně, nebo koukni desítky třímetrových termitišť
nebo co to bylo za zvíře, dingo?Nám zpestřuje jízdu.
Cestování v OZ se nám zdá ,
až na ty vzdálenosti, celkem jednodušší než na NZ.Odpočívadla u dálnice jsou tu
pravidelně cca 10 až 150 km od sebe.Jsou v různých stupních vybavení.Od
obyčejných po s koši a lavičky až po záchod, voda, sprcha, ohniště a
přístřešky zaručující stín. A to jsou free (neplacený).
Základem levného a pohodového
cestování je zakoupení cestovního atlassu, kde jsou všechny tyhle Rest Area
zakreslený a popsaný (např. atlas s názvem Camping 6 za 60 AUD je
nejlepší).Já většinou řídím a navrhuju
denní plán a Míša vyhledává místo na spaní dle kilometrů a
vybavení.Snažíme se jezdit na plyn ale v OUTBACK benzínky s plynem
nejsou všude nebo cena může vyšplhat až na 1,40 AUD (benzín 2,38 AUD) a tak
plánujeme i tankování. Druhý den našeho cestování jsme ujeli 800km.Zastavili
jsme se jen ve městečku Cooper Pedy,
neboli v těžařském (těžba opálů)
městečku mezi Simpson a Great Victoria pouští.Tady je přes den tak horko až
polovina obyvatel má domy celé nebo jen částečně vytesané do Skály (pískovce).
Zastávka jen na oběd a na vyhlídce nad městem. Tady bych se bál stanovat.
Zde jsme prvně narazili na
původní domorodce Aboriginals.Doufám že to nevyzní špatně ale nám domorodci
přišli víc černý a ošklivější než jsme očekávali. Vůbec jsme z nich neměli
dobrý pocit.Udělali jsme tu pár fotek a radši ujeli sál. Městečko vypadá jak
z apokalyptických filmů. Měsíční krajina bez stromů keřů a téměř i trávy.
Další důvod neřídit se rad z průvodce (libely planet). V průvodci je
město označené jako nutná zastávka, na
to abych se musel podívat do domu ve skále nemusím letět na konec světa ,
v kokořínským údolí je taky jeden J
Cooper Pedy a vrak auta co jasně vystihuje městečko a okolí. Vraků aut okolo je spousta. Moc mi to na náladě nepřidalo když nám tam auto trochu nechtělo jedst :)
No nic to vyznělo trošku
necestovatelsky. Ale trochu pravdy na tom je . Každý chce vidět něco jiného a
užít si něco jiného. Mi jsme Cooper Pedy tedy jen projeli a radši pospíchali na
jiné námi vyhlídnuté místo a to ULURU-KATA
TJUTA národní park jen cca 700km severněji. Tenhle park leží už dalším státě
s názvem North Territory (dál už jen
NT) neboli Severní Teritorium. V minulém článku jsem psal, že OZ má 6
států a 2 Teritoria. Tohle je jedno ze dvou a jen rozlohou se rovná ostatním
státům. V NT žije většina Abororiginals z celé OZ (je jich tu 500
tis. v OZ). Toho dne jsme do národního parku (dále jen NP) nedorazili.
Ujeli jsme přes 800km a dalších 150km bylo před námi. Trošku hladový a unavený
jsme se rozhodli pro plán „B“. Zastavit na blízkém odpočívadle, opéct si kuře
na ohni, popít vínko a nechat to radši na druhý den.
Ráno jsme si přivstali a vyrazili
vstříc oranžové hoře ULURU ROCK do
NP.
Tahle hora je další z nejznámějších symbolů OZ. Nejlepší čas na focení je při západu či východu slunce, kdy už tak dost oranžová hora vypadá na fotkách až úžasně červeně. Teď ta naše realita :). K Uluru Rock jsme dorazili asi půl hoďky po východu slunce (a zaplacení vstupného do NP 25AUD/os na 3 dny) a poněkud při nepřízni počasí – bylo krapet pod mrakem. Na fotky celkem blbá situace. Posuďte sami.
Uluru Rock cca 300m vysoký jednolitý kus hory . Okolo hory vede hezká asfaltka. Je pod mrakem tam hora neni tak rudá jako na pohledech.
Tahle hora je další z nejznámějších symbolů OZ. Nejlepší čas na focení je při západu či východu slunce, kdy už tak dost oranžová hora vypadá na fotkách až úžasně červeně. Teď ta naše realita :). K Uluru Rock jsme dorazili asi půl hoďky po východu slunce (a zaplacení vstupného do NP 25AUD/os na 3 dny) a poněkud při nepřízni počasí – bylo krapet pod mrakem. Na fotky celkem blbá situace. Posuďte sami.
Hora při západu slunce z velké vzdálenosti.
Ale na druhou stranu
v oblasti s průměrnou teplotou 36,7°C ve stínu jsme mohli tuhle skálu
i tu druhou (o 40km dále) KATA KJUTA
prolézat bez litrů vody v batohu. Strávili jsme tu nakonec celý den doufaje
báječné fotky při západu slunce. Asi nejsme tak velcí klikaři. Z fotky nic
nakonec nebylo. Desítky turistů čekající okolo nás na parkovišti doufali do
poslední minuty, že se v mracích najde skulinka na ozáření hory.
Mi jsme dopili skleničku cabernet savinon a vyrazili z NP hledat místo na spaní. Mimochodem ULURU ROCK je cca 343m vysoká oranžová skála (nejspíš příměs železa) je celkem hladká a jinak v ploché krajině vypadá trochu mysticky. Né nadarmo má tahle hora pro domorodce velký kulturní význam. Žili tady v okolí několik set let až do doby příchodu bílých lidí (cca 180let zpět) střílející všechno tmavší než bílá čokoláda a zabírající všechnu půdu. Dneska tohle místo je zpátky domorodců ikdyž parlament si to od nich pronajmul na 100 let a těží tu turistický peníze. Trochu jak na NZ. Snaží se nalákat turisty na domorodé tradice ikdyž v nitru je nemají rádi.
Kata Kjuta cca 600m vysoké pohoří.
Za Kata Kjutou jsou moc hezké plochy zeleně. Trochu jako oáza v poušti.
Mi jsme dopili skleničku cabernet savinon a vyrazili z NP hledat místo na spaní. Mimochodem ULURU ROCK je cca 343m vysoká oranžová skála (nejspíš příměs železa) je celkem hladká a jinak v ploché krajině vypadá trochu mysticky. Né nadarmo má tahle hora pro domorodce velký kulturní význam. Žili tady v okolí několik set let až do doby příchodu bílých lidí (cca 180let zpět) střílející všechno tmavší než bílá čokoláda a zabírající všechnu půdu. Dneska tohle místo je zpátky domorodců ikdyž parlament si to od nich pronajmul na 100 let a těží tu turistický peníze. Trochu jak na NZ. Snaží se nalákat turisty na domorodé tradice ikdyž v nitru je nemají rádi.
Zdejší fauna je taky celkem rozsáhlá. Proto tyhle skály domorodci braly jako zázemí.
Navečír po skoro hodince jízdy ve
tmě jsme našli naše kempové místo. Jízda večer tady na OZ je považovaná za
nebezpečnou. Teda pokud auto není vybaveno čelním rámem chránící alespoň trošku
před střetem s klokany. Ti nejsou aktivní přes den, ale hlavně po setmění.
Tady ve vnitrozemí (dál jen Outback) je všechno dost daleko. K naší další
zastávce to bylo cca 250km a v plánu bylo ujedst ještě pak 350km. Vstali
jsme jako obvykle na půl osmou a na oběd jsme dorazili ke KINGS CANYON. Neboli oranžový kaňon uprostřed OZ. Tady jsme dali
malou procházku s pozorováním ptáků a malých varanů. Hezké místo jen je
třeba tu strávit víc jak jeden den s jeepem.
V podvečír jsme dorazili na prima odpočívadlo s říčkou okolo. Já se šel hned smočit. Krokodýli tu očividně nebyli :). Druhý den nás už čekalo největší město outback Alice Springs. Město od kterého jsme moc neočekávali a příjemně nás překvapilo. Město leží mezi dvěma hřebeny hor (skoro jak oáza v poušti). Přijíždí i odjíždí se přes nízké průsmyky.
Nechtěli jsme tu strávit moc času. Nakoupili jsme potraviny, poobědvali u Mc a navštívili doporučované malé „ZOO“ tvz. Reptile center. Zde jsme za prima 12AUD/os (vše v OZ pod 20AUD je prakticky brané jako zdarma :)) mohli vidět krokodýla, varany, ještěry a hady.Vše co je jinak při troše štěstí (neštěstí) vidět ve volné přírodě v OZ.
volně pobíhající koně po pastvinách bez ohrad. Málem jsem je přejel :)
Kings canyon a jeho všude přítomné červené kamení. I silnice jsou tady ve středu OZ načervenalé.
Míšu jsem vytáhnul alespoň na krátkou procházku na okraj kaňonu. Absolvovat celou 3-4 hodinovou procházku okolo nechtěla.
Parádní místo na několikadenní kempování. Snad někdy příště.
V podvečír jsme dorazili na prima odpočívadlo s říčkou okolo. Já se šel hned smočit. Krokodýli tu očividně nebyli :). Druhý den nás už čekalo největší město outback Alice Springs. Město od kterého jsme moc neočekávali a příjemně nás překvapilo. Město leží mezi dvěma hřebeny hor (skoro jak oáza v poušti). Přijíždí i odjíždí se přes nízké průsmyky.
koupání v polo vysušené řece. Vody bylo maximálně po kolena.
Uvítací cedule města Alice Springs. Město bylo za druhé světové hlavním městem OZ.
Nechtěli jsme tu strávit moc času. Nakoupili jsme potraviny, poobědvali u Mc a navštívili doporučované malé „ZOO“ tvz. Reptile center. Zde jsme za prima 12AUD/os (vše v OZ pod 20AUD je prakticky brané jako zdarma :)) mohli vidět krokodýla, varany, ještěry a hady.Vše co je jinak při troše štěstí (neštěstí) vidět ve volné přírodě v OZ.
Pohladili a pochovali jsme si tu
varana, dragon lizard a hada. Slečna co nás provázela názorně ukázala co dělat
v případě střetu s hady či uštknutí. I když vás uštkne nejjedovatější
had ve světě (žije uprostřed OZ a oni ho
tu nemají) máte se prý hodit do klidu , sednout si, nehýbat a zavolat někoho kdo vám obváže celou končetinu
obinadlem a odveze či odnese do nemocniceJ Takový nejjedovatější
had zabijí do 10 minut při nedbání pokynů, ale přežít se dá i 12 hodin po, Při zabandažování v klidu. Na všechny
jedy existuje sérum, to zní férově , ne? Takhle poučení už můžeme chodit buší
jen v žabkách :).
Volně pobíhající neškodný varan. Oblíbená pochoutka domorodců :)
Hezká ještěrka co? Né nadarmo se jmenuje Devil neboli dábel,
Strnule ležící krokodýl.
Cedule nejvíce nebezpečných stvoření v OZ. Hadi, pavouci a medúzy. Zase tak nebezpečný nejsou jak se v ČR říká. Vlevo nahoře je pavouk tvz. Red back. (nebezpečný pro děti a důchodce) hned vedle samec a samička černé vdovy. Ostatná jsou hadi typu Brown snake, který je sice jedovatější než kobra, ale místní si z toho moc nedělají.
Místní škrtič.
Velice prima zvířátko. Chladnější ale jinak příjemný na dotek.
Podobnou agamu trnitou jsou několikrát viděli na hroznech při sklizni. Jeden frantík ji pak taky nosil na hlavě :)
Celý nadšený ze zvířátek jsme
opustili Alice Springs a mířili dál na sever. Náš další cíl bylo nejsevernější
město Darwin (cca 1500km). Přesněji
Darwin nás až tak nelákal , ale hlavně dva NP pod ním a to Kakadu national park a Lichfield. Oba při dobrých
podmínkách moc prima, ale
v průvodci se nezmínili , že v období deště (leden až březen) je to
nejhezčí z NP pod vodou nebo bez lodě nepřístupné. To jsme zjistili po
zaplacení vstupného 25 AUD/osoba.
Orel klýno-ocasí porcující sraženého klokana. Málem jsem srazil hned tři tyhle krasavce najednou. Tenhle jediný počkal a zapózoval Míše. Bylo to hned za Alice Spings.
Devils marbeles neboli ďáblovi kuličky. Hezká zastávka blízko Alice Springs. Kamínky jsou to opravdu úctihodný.
Klokaní špízy nakoupené v Alice Springs jsme opekli na všudy přítomných ohništích na odpočívadlech. Míše maso moc chutnalo.
Moc jsme se těšili na krokodýli
ve volné přírodě. Mají tu dva druhy. Sladkovodního a mořského, který je prý
dost nebezpečný. Asi proto Míša nebyla moc nadšená, když jsem se brouzdal
v NP v jednom brodu, zkoušel jsem průjezdnost pro naše auto. Ráno u
benzínky u vjezdu do NP jsme tak náhodou potkali našeho známého z NZ a ČR
Lukáše.
Ten opustil práci
v Invercargill a vydal se cestovat jako mi. OZ cestoval se třemi Čechy
který se po netu dohodli na společném cestování. Kluci končili v Darwin a
tak měli už poslední dny před sebou. Pozaplašení vstupného do Kakadu NP jsme se
společně vydali k jedinému přístupnému vodopádu na plavání. Kluci tam hned
skočili já se chvilku osměloval a chystal jsem se tak skočit za nimi, pak jsem
najednou metr oděně zahlédl ve vodě metrového pruhovaného hada, který mě
přesvědčil zůstat jen u osmělování:-)
Kluky jsme nechali vyblbnout a
nekazit jim radost z vody maličkostí jako je jedovatý had:-)
vstup k vodopádu :)
Malý vodopád a hezké koupání s jedním pruhovaným hadem :)
Kakadu NP je celkem velký jen
project ho znamená uject cca 300 km , mi jsme ho téměř jen projeli
v jednom dnu. Platit za výlet lodí s pozorováním krokodýlů od 99 do
175 AUD se nám nechtělo. Možná jsme zaváhali s atrakcí zvané Jumping crocodiles (skákající krokodýli).
Tady za 35 AUD je možné vidět
show kdy z lodi na řece krmí krokodýli velice blízko, ty jsou schopný
kvůli kousku masa vyskočit z vody až 1,5 metrů nad hladinu. Mi jsem měli
v plánu podle průvodce navštívit krokodýli farmu kousek od Darwinu, ale k
naší smůle je to už pro veřejnost zavřený.
Tady v řece už koupání nedoporučovali :)
Atrakci Jumping crocodiles díky téhle reklamě jen tak nepřehlédnete.
Škoda, zde mají 8000 krokodýlů.Málem
bych zapomněl napsat co nás nejvíce
otravovalo na cestách vnitrozemím .Přes den to byli hejna much co vlezli
všude a po setmění hejna komárů. Kupodivu i uprostřed pouští.
Stan jsme rozkládali jen vnitřní vrstvu.Rosa tu nepadá tedy až na stanování
mezi mokřinami nebo v deštném lese. kakadu NP nás moc nenadchnul. Krokodýl
žádný jen jeden Dingo a koupat se tu nedá.
Litchfield NP byl o poznání lepší, vstupné žádné a mnoho míst kde se dá krásně koupat. Mi jsme si vybrali první vodopád s krásnou lagunou pod ním, čachtali jsme se v křišťálové vodě a Míša tam dráždila sandály jednoho malého hada :). Škoda že jsme měli naplánovaný delší posun toho dne. Tedy rada pro ty kdo by se sem chtěl vydat blízko Darwin. Darwin = nuda, pláže zavřené (krokodýli, nebezpečné medúzy), Kakadu NP = hezký jen v období sucha, kdy není park pod vodou (vstupné nikdo nekontroluje = je na vás jestli ho zaplatíte), Lichtfield NP je asi to nejlepší místo, kde stojí strávit víc jak den či dva.
Všudy přítomné termitiště. Některá až obřích rozměrů.
Další z druhu klokanů. Tihle už byly menší.
Náš černý pasažér. Při jedné zastávce u benzínky jsem při pravidelné kontrole oleje našel tohohle neškodného pavoučka jménem Huntsman Neměl moc radost když jsem ho vysadil. Na chladiči auta se měl spokojeně. Natahoval nožičky aby jsme ho vzali ještě sebou :). Říká se že každý auto v OZ má minimálně jednoho v autě.
Litchfield NP byl o poznání lepší, vstupné žádné a mnoho míst kde se dá krásně koupat. Mi jsme si vybrali první vodopád s krásnou lagunou pod ním, čachtali jsme se v křišťálové vodě a Míša tam dráždila sandály jednoho malého hada :). Škoda že jsme měli naplánovaný delší posun toho dne. Tedy rada pro ty kdo by se sem chtěl vydat blízko Darwin. Darwin = nuda, pláže zavřené (krokodýli, nebezpečné medúzy), Kakadu NP = hezký jen v období sucha, kdy není park pod vodou (vstupné nikdo nekontroluje = je na vás jestli ho zaplatíte), Lichtfield NP je asi to nejlepší místo, kde stojí strávit víc jak den či dva.
Následující dva dny byli
v duchu dlouhých nudných přejezdů (cca 2000km). Krajina se prakticky
nezměnila 1500km. Tady mi musela Míša pomoct s řízením. I při rychlosti až
130KM/hod nám připadalo, že se nehýbeme z místa. Rovinka bez zatáček 50 až
100km nic zvláštního. Jen sem tam nějaký ten vrak auta nebo předjíždění
silničního vláčku. Tak jsou tady označený kamiony s třemi či rovnou čtyřmi
návěsy. Měří celkově i přes 50m a jezdí jen v Outback OZ. Po dvou dnech
jsme dorazili na východní pobřeží k jižnímu pacifiku k městečku Townsville. Během cesty jsme zastavili
jen v těžařském městě Mt. Isa
na oběd u Mc. Podle průvodce zajímavostí města je jen poměr mužů a žen 3:1.
Prostě jedno z tradičních těžařských měst OZ. Doly, muži, hospody,
nevěstince a 900km do dalšího většího města :). Minuli jsme snad tisíc dravců,
kteří i po desítkách kusech dělali mítink na silnici . Občas jsme troubili i pár km a stejně jsem jednoho srazil. Mimochodem jsme přejeli
hranice do dalšího státu a to Queensland. Jihovýchodní tropický stát
plný turistů chtivých navštívit jednu z největších lákadel OZ a to velký
bariérový útes. Náš plán byl co nejdříve dorazil do nejsevernějšího velkého
města Cairns, co nejdříve aby nám
zbylo dost dní na flákání se po úžasných a vyhlášených plážích při cestě zpět
po východním pobřeží do Sydney. V podvečír našeho asi desátého dne cesty jsme
zakempovali na jednom z našich nejhezčích míst a to free camp 7 km západně
od městečka Babinda a cca 50 km
jižně od Cairns. Moc prima kemp v horách v deštným lese 5 minut cesty
od průzračné říčky s vodopády. Při stavění stanu nas přivítali velký
pestrobarevný horský motýli a jeden pták vypadající jako emu s velkou
boulí na hlavě tzv. Casuár. Celkem přítulné zvířátko očekávající něco
k jídlu. Němci před ním radši utíkali na střechu auta.
Ráno Míša zbytečně toho přerostlého ptáka vyhlížela. Dočetli jsme se že jsme vlastně měli velký štěstí tohoto plachého ptáka v přírodě. Lehce jsme posnídali a pospíchali prvně k moři do vesničky Trinity Beach cca 20 km nad Cairns.
Casuár. V pražský Zoo ho taky najdete, ale už to neni taková sranda jako když k vám přijde.
Klidně by si něco vzal rovnou z ruky, ale neměli jsme zrovna nic co by rád.
Zábava byla když proháněl němce okolo auta :)
Ráno Míša zbytečně toho přerostlého ptáka vyhlížela. Dočetli jsme se že jsme vlastně měli velký štěstí tohoto plachého ptáka v přírodě. Lehce jsme posnídali a pospíchali prvně k moři do vesničky Trinity Beach cca 20 km nad Cairns.
Čekala nás nádherná bělostná pláž
s palmami všude okolo. Jen to moře bylo poněkud hnědý.
Pláž lemovaná palmami. Moře po období dešťů je ještě nějaký ten den hnědé. Normálně je voda azurově modrá tvrdí domorodci.
Míša tam odmítla jít. Ono taky
v tropický části OZ je od začátku ledna do konce března období deště a
cyklonů, to znamená hodně deště a bouřek znečišťující moře. Další věcí je
období medúz (prosinec-duben). Mají tu 8 druhů medúz, z toho dvě který
můžou požahat a usmrtit (šok a zástava dýchání). Proto koupání je povolené
jenom v neoprenech nebo mezi ochrannými sítěmi s nafukovacím límcem.
Pravidelně v místech plavčíků. Směrem dolů od Cairns jsme kempovali po cca
200-300 km a každý den si zašli zaplavat a nebo se slunit. Směrem dolů taky
bylo moře čistější , studenější, velký vlny a ubývalo medúz. Ty umírají při teplotě 24°c teploty vody. Tedy
Cairns moře 29 °c. Pod obratníkem kozoroha (tropická hranice ) moře bez
nebezpečných medúz a od Brisbane moře pod 24°c úplně bez medúz.
Moc hezká pláž byla na Mission beach pláž lemovaná palmami. Míša si tu vyfotila nový druh papouška Kakadu. Airlie Beach není špatný místo. Hodně profláklí pokud chcete vyrazit se potápět nebo jen šnorchlovat na velkém bariérovém útesu, tady hlavně v Whitsunday Island NP. Což je jen zlomek ze 2000 km dlouhého Australského skvostu Great Barier Reef, který začíná nad Brisbane. Na jednom našem kempovím místě (opět rest Area u HWY) jsme se kochali nejen bílýma krávami s dlouhými ušisky a hrby na hřbetu, ale i ostatky z letošních povodní. Měli jsme vlastně štěstí, že jsme si posunuli o měsíc odlet. Velká část Queenslandu (hlavně pobřeží) byla pod vodou. Tady měli pouze půl metru ještě před 14 dny. Jak nám pověděl jeden děda v kiosku co vaří free kafe, na tomto odpočívadle. Mi jsme si samo taky dali jedno k snídani.
Sice moře bylo špinavé s medúzami, ale v okolí Carns se táhne pohoří s pralesy kde snad každých 5-10km byla odbočka s cedulí koupání pod vodopádem. Chladnější, ale v tomhle horku to bylo parádní osvěžení.
Tropická oblast Cairn je proslulá nejen plážema a velkým korálovým útesem, ale plantážema banánů, cukrové třtiny, čaje a všech tropických plodin. Rozmanitost Austrálie nás nadchla. Cairn a okolí je Míši nejoblíbenější část OZ.
Vodopádů tu bylo nespočet.
Čajové pole a volný prodej.
Banánová plantáž. Trsy banánu jsou obalené do igelitových pytlů pro lepší zrání nebo snad to je ochrana před hady a pavouky? Posuďte samy.
Moc hezká pláž byla na Mission beach pláž lemovaná palmami. Míša si tu vyfotila nový druh papouška Kakadu. Airlie Beach není špatný místo. Hodně profláklí pokud chcete vyrazit se potápět nebo jen šnorchlovat na velkém bariérovém útesu, tady hlavně v Whitsunday Island NP. Což je jen zlomek ze 2000 km dlouhého Australského skvostu Great Barier Reef, který začíná nad Brisbane. Na jednom našem kempovím místě (opět rest Area u HWY) jsme se kochali nejen bílýma krávami s dlouhými ušisky a hrby na hřbetu, ale i ostatky z letošních povodní. Měli jsme vlastně štěstí, že jsme si posunuli o měsíc odlet. Velká část Queenslandu (hlavně pobřeží) byla pod vodou. Tady měli pouze půl metru ještě před 14 dny. Jak nám pověděl jeden děda v kiosku co vaří free kafe, na tomto odpočívadle. Mi jsme si samo taky dali jedno k snídani.
Poslední z druhu papouška kakadu kterého jsme ulovili.
Mission beach
Pták Fisherman z detailu.
Procházka po pláži.
Klokani pasoucí se hned u pláže.
Lehké lezení na skále na pláži.
Někdo venčí psa někdo hada :)
Jen klacky asi neaportuje :)
Pláže poseté kuličkami od armády krabů.
Takové flákání mi schází.
Pláže mezi Cairn - Brisbane je půl roku označená takto. plavání pouze v neoprénu nebo v síti u plavčíků.
Další den jsme přejeli opět obratník kozoroha a rozloučili se s tropickou částí světa (na 14 dní :-). Marně jsem se u města Rockhampton se koukali po monumentu
označující tuto geografickou tropickou hranici a tak fotku jako důkaz nemáme. Radši jsme
zajeli k moři za městečko Gladstone
do Tannum sands. Tady jsme se váleli
do večere využili jsme moc pěkného plážového vybavení, parkovat bylo kde,
sprcha byla na WC, kuřecí plátky jsme hodili na free BBQ (gril). Pani na
informacích nám dost vychvalovala pláže ve vesničce Seventeen seventy (1770) a tak jsme se sem vyrazili plácnout další
den, popravdě nic extra.
Mraky horlivých turistů, žádné
parkování, sprchy, na tož BBQ. Mi jsme alespoň popojeli dál na téměř opuštěnou
pláž opálit se i tam kde běžně zůstáváme bílí:-). Po obědě jsme vyrazili po
pobřeží HWY (dálnice) pře městečko Bundaberg
do místa našeho spaní. Nezmínil jsme se tady že OZ pravděpodobně nemění čas tak
jako u nás (zimní-letní) a tak se nám tu stmívá opravdu brzy tak okolo 18 hoďky.
S pravidelnou návštěvou komárů
to není dobrý. Tak okolo pátý jsme dorazili do Cordalba NP do naší rest area číslo 10. Vařili jsem večeří když nás
navštívil další místní tvor. A to malý víc jak metrový varan. Podobný tomu
v reptile centrum v Alice Springs. Hned jsme skočili pro foťák a
kameru, záhy se ukázalo že není tak plachý a že se mu líbí náš stan.Snažil jsem
se mu vnutit kus banánu ale jen to olíznul svým víc jak 10 cm dlouhým jazykem
mě přímo z ruky a šel dál. Na Google jsem našel video jak někdo v OZ
krmil tuhle přerostlou ještěrku slaninou a vajíčkem . Obojí v autě
v tomto teplu nevozíme, Míša zkusila alternativu sýr. To fungovalo. Celkem
legrace. Toho varana do teď podezřívám, že nám ráno čmuchal kolem stanu. Tyhle
potvory podle Míši nečmuchají, tak nevím :-)
Varan, který nás navštívil.
Sýr mu šmakoval.
Rozhodně hezký zážitek. Jinak
naše cestování začalo být taková rutina. Snídaně, pláž, posunutí se o pár
kilometrů, hledat místo na spaní, večeře a spát. Nějak to na mě dolehlo
v dalších dnech. Navštívili jsme Noosa
Head a užili si moře s prvními obrovskými vlnami. Prostě paráda.
Roztrhnul jsem si tu plavky v rozkroku a pak následně i zašil, abych mohl
dovádět a surfovat vlny. Tady jsme mohli navštívit sestru Malcoma
z Barrosa Valley, ale nakonec nám to nepřišlo nutný. Popojeli jsme o pár
kilometrů dál do Noosa Head NP
hledat Koali v přírodě. Opět jako krokodýli nebyli doma :(.
Ještě, že na druhý den bylo v plánu navštívit Steve Irvin Australia ZOO. To je ve vesničce Beerwah cca hoďku jízdy severně od Brisbane. Sem jsme se hodně těšili. Kdyby někdo netušil, kdo je Steve Irvin tak jen připomínám, je to ten týpek co ve svém přírodovědeckém seriálu musel sahat na všechny nebezpečný zvířata až ho před několika lety (2005) nešťastně zabil nepříliš nebezpečný rejnok. Tady ta ZOO je taková jiná. Mimo okukování všech zvířat tu mají i arénu tzv. Crocoseum kde v poledne předvádějí velkou šou. Nám se to moc líbili. Uváděla to jeho manželka s dětmi (jsou tu jen jednou za rok na velikonoce). Jinak tahle ZOO si myslím má návštěvnost jak ta pražská (cca milión ročně). Když si člověk uvědomí, že vstupné pro dospělého tu stojí 59AUD (1200kč) tak se to zdá být prima busines. Strávili jsme tu celý den a pořádně se unavili. Mají tu spoustu krokodýlů (sladkovodních, mořských), aligátorů, varanů, koalů a vlastně všechny OZ zvířata plus něco z Asie, Afriky a podobně. Myslím že jsme tím doplnily všechny ty zvířata co jsme dosud neviděli.
Celý unavení z celodenní procházky v ZOO jsme šly spát už v sedm tedy hodinku po setmění. OZ má 3 časový pásma tak sledovat čas je nutností. Čím dříve nás tma a komáři (občas i malý sandflies) donutí jít spát, tím dříve vstáváme (okolo sedmé). Jinak naší další zastávkou bylo město Brisbane. Tedy ještě před tím Glass House Mountains, ale není co bych hezkého k tomu napsal :). Brisbane je hlavní město Queensland a má cca 2,5 mil. Obyv. Podle průvodce nejrychleji se rozvíjející město v OZ nyní. Popravdě Brisbane nic extra. Mi jsme hledali slunečné město s výškovími budovami u nádherné surfařské pláže jak z prospektů, ale chyba lávky. Všude se uvádějí fotky z Gold Coast což je 70KM jižněji. Asi to Ozi mají jako část Brisbane, ale 70km z centra už pro mě není součást města. Na Gold Coast jsme dorazili po hodině a něco. Uvízli jsme v zácpě na dálnici. Začaly jim tu právě velikonoční prázdniny. Na Gold Coast jsme neodolali a pořádně se vyblbnuli v pořádných vlnách. Žít tady tak určitě chodím denně surfovat. Tady to musí bavit každého.
Cedule pozor koala bylo hodně, ale žádného jsme v přírodě neviděli :(
Ještě, že na druhý den bylo v plánu navštívit Steve Irvin Australia ZOO. To je ve vesničce Beerwah cca hoďku jízdy severně od Brisbane. Sem jsme se hodně těšili. Kdyby někdo netušil, kdo je Steve Irvin tak jen připomínám, je to ten týpek co ve svém přírodovědeckém seriálu musel sahat na všechny nebezpečný zvířata až ho před několika lety (2005) nešťastně zabil nepříliš nebezpečný rejnok. Tady ta ZOO je taková jiná. Mimo okukování všech zvířat tu mají i arénu tzv. Crocoseum kde v poledne předvádějí velkou šou. Nám se to moc líbili. Uváděla to jeho manželka s dětmi (jsou tu jen jednou za rok na velikonoce). Jinak tahle ZOO si myslím má návštěvnost jak ta pražská (cca milión ročně). Když si člověk uvědomí, že vstupné pro dospělého tu stojí 59AUD (1200kč) tak se to zdá být prima busines. Strávili jsme tu celý den a pořádně se unavili. Mají tu spoustu krokodýlů (sladkovodních, mořských), aligátorů, varanů, koalů a vlastně všechny OZ zvířata plus něco z Asie, Afriky a podobně. Myslím že jsme tím doplnily všechny ty zvířata co jsme dosud neviděli.
Steve Irvin, blázen co hlavně lovil krokodýly.
Pohladit jsme si mohli hodně zvířátek. jako tohohle malého aligátora.
Rodinka Steve Irvina.
Tazmanský čertík. Prý vymírá díky nějaké nemoci co si mezi sebou předávají při častých soubojích.
Pes dingo. Původně pochází z jihovýchodní ásie.
Crocoseum - krmení mořského krokodýla Stýva manželky.
Dcerka pod dohledem ošetřovatele předvádí jednu z hlavních atrakcí výskoku krokodýla pro maso.
Hezký výskok ne? Má kuráž holka.
Největší klokani v životní velikosti.
Volný výběh klokanů pohodářů. Nerozhodilo je ani když k nim přišli malý cca čtyřletý děti a vrazili jim do tlamy hrst žrádla.
Koala a jejich nejoblíbenější aktivita. Spí 18-20 hodin denně.
Nejen vypadají jako plyšáci, ale i na omak jsou takový.
Celý unavení z celodenní procházky v ZOO jsme šly spát už v sedm tedy hodinku po setmění. OZ má 3 časový pásma tak sledovat čas je nutností. Čím dříve nás tma a komáři (občas i malý sandflies) donutí jít spát, tím dříve vstáváme (okolo sedmé). Jinak naší další zastávkou bylo město Brisbane. Tedy ještě před tím Glass House Mountains, ale není co bych hezkého k tomu napsal :). Brisbane je hlavní město Queensland a má cca 2,5 mil. Obyv. Podle průvodce nejrychleji se rozvíjející město v OZ nyní. Popravdě Brisbane nic extra. Mi jsme hledali slunečné město s výškovími budovami u nádherné surfařské pláže jak z prospektů, ale chyba lávky. Všude se uvádějí fotky z Gold Coast což je 70KM jižněji. Asi to Ozi mají jako část Brisbane, ale 70km z centra už pro mě není součást města. Na Gold Coast jsme dorazili po hodině a něco. Uvízli jsme v zácpě na dálnici. Začaly jim tu právě velikonoční prázdniny. Na Gold Coast jsme neodolali a pořádně se vyblbnuli v pořádných vlnách. Žít tady tak určitě chodím denně surfovat. Tady to musí bavit každého.
Rozlehlá pláž Gold Coast a panorama vysokých budov hned za ní.
Jak vystřižené ze seriálu pobřežní hlídky :)
Záchranáři tu jsou nutností. Vlny mají opravdu sílu.
Vlny dvakrát větší než já? Není problém.
Surfařská část. Ve vodě na prknech čeká hromada lidí na pořádnou vlnu.
Večír jsme dorazili na jedno
odpočívadlo a přespali na jednom z nejhlučnějších míst. Ráno mi jeden Ozi
(bílí Australan) poradil ať radši hledáme kempové místa v tvz. State
forest (státní lesy). Tady v těch SF mají free camping povolený a místa
jsou to mnohem lepší. Tak jsme taky toho dne udělali. Moc příjemná pani na íčku
v městečku nám jeden doporučila,
Oni Ozi taky preferují free camping kempování zadarmo).
Počasí se nám jízdou na jih
ochladilo a koupání v moři jsme občas vyměnili jen za procházky a
polehávání na pláži. V městečku Port Macquarie jsme poobědvali piknikově na pláži a
pak navštívili místní Koala Hospitál. Tady jsme trochu přispěli, koupili si
suvenýry, pokochali se koali a vyslechli si nové informace o těhlech plyšácích.
Jako, že jsou jich 3 druhy, umí skočit z větve na větev i 2 metry, nikdy
ze stromu nepadají a umí se taky bránit. Pane jo na zvířátka co spí 18-20 hodin
denně, vypadají a pohybují se jak lenochod :). Samo prohlídka je free a tak kdo
by měl cestu okolo určitě to navštivte.
Koala Ambulance v Port Macquarie.
Jedni z marodů o které se tu starají. Někteří jsou stražený autem, někteří pokousaný od psů a někteří mají jen nějakou nemoc.
Pravidelné podávání léků.
Další ze zajímavých cedulí. Horní řada jedovatých pavoučků a spodní neškodných. Vpravo dole je ten náš černý pasažér Huntsman.
Jeden z mnoha NP.
Hezká písečná pláž v NP.Ani už neíim proč jsme se tu nekoupali. Možná už na nás byla zima nebo jsme bez sprchy do toho nechtěli vlézt.
Jinak o 2 dni později jsme
dorazili už zpět do Sydney. Během
této doby se nic zásadního nestalo, nebo si to už nepamatuju :). Okolí Sydney
nám už nepřipadalo moc zajímavé. Ještě před příjezdem do Sydney jsem myslel na
zadní vrátka a pořádal kamarády na facebook o kontakt na někoho žijícího
v Sydney pro případ neprodeje auta. Prakticky jsem dostal jen jeden
pořádný tip od spolužačky Hanky. Touhle cestou bych jí rád ještě jednou
poděkoval. Její bývalí přítel Vašek tu studuje 2,5 roku. Vyměnili jsme si pár
zpráv a dohodli si schůzku v nákupním středisku Bondi Junction
v Sydney. Vašek se ukázal jako prima chlap. Kdyby se nám auto nepodařilo
prodat tak máme kam ho dát a pomůže nám ho prodat. V sydney jsme nechali
toho dne ještě pár inzerátů a vydali se na poslední štaci a to Blue Mountains. Ty leží cca 100km
západně od Sydney. Jde o pískovcové skály uprostřed NP. Jedny útvary
připomínají 3 sestry. Tady je turistů jak u The Opera House. Zkrátka nejbližší
turistická atrakce od Sydney. Mě se tohle místo celkem líbilo. Míša namítala,
že to není nic extra. Ve srovnáním s Uluru Rock to opravdu není :). Tady
jsme zakempovali 20km za městem XXX v jediném free kempu. Byla to asi naše
nejchladnější noc. Tady nám šla i pára od pusy. No co podzim.
Po návratu z Blue Mountains jsme strávili už jen poslední noc kempováním a pak už jsme zakotvili opět ve Victoria Street na Kings Cross. Ubytování opět nic moc, ale opět nejnižší cena v Sydney (připadá mi to už neskutečný tady z Indonésie). Auto se zdálo neprodejný v daný čas a tak jsme opět navštívili Vaška a připravilo ho na to že ho u něj necháme. Zajeli jsme si ještě udělat pár fotek u Harbour Bridge z druhé strany řeky. Most je to opravdu kolosální, obrovská ocelová konstrukce sepne několik kilometrů před deltu řeky. Prý je pospojován nýty z poldovky ale mi na znak poldovky nenarazili. Vašek nás ještě vzal na jeho oblíbené místo, odkud jsme fotili a pozorovali západ slunce. Popili jsme k tomu naši poslední láhev červeného vína z Barrosa Valley (shiraz). Vašek pak nás už jen hodil zpět naším autem do backpackeru, kde jsme si zabalili naše věci. Poslední den ráno nám pěkně zapršelo a mi se s shutle bus ( něco jako taxi, ale pro víc osob ) řítili na letiště plný dojmů jak nám ta Austrálie celkem prima vyšla.
Scenérie Blue Mountains nebo-li modré hory. Modré protože opar mezi skálami v dálce mají modrý nádech.
Skalní útvar třech sester z hlavní vyhlídky.
Po návratu z Blue Mountains jsme strávili už jen poslední noc kempováním a pak už jsme zakotvili opět ve Victoria Street na Kings Cross. Ubytování opět nic moc, ale opět nejnižší cena v Sydney (připadá mi to už neskutečný tady z Indonésie). Auto se zdálo neprodejný v daný čas a tak jsme opět navštívili Vaška a připravilo ho na to že ho u něj necháme. Zajeli jsme si ještě udělat pár fotek u Harbour Bridge z druhé strany řeky. Most je to opravdu kolosální, obrovská ocelová konstrukce sepne několik kilometrů před deltu řeky. Prý je pospojován nýty z poldovky ale mi na znak poldovky nenarazili. Vašek nás ještě vzal na jeho oblíbené místo, odkud jsme fotili a pozorovali západ slunce. Popili jsme k tomu naši poslední láhev červeného vína z Barrosa Valley (shiraz). Vašek pak nás už jen hodil zpět naším autem do backpackeru, kde jsme si zabalili naše věci. Poslední den ráno nám pěkně zapršelo a mi se s shutle bus ( něco jako taxi, ale pro víc osob ) řítili na letiště plný dojmů jak nám ta Austrálie celkem prima vyšla.
Opět shrnutí na závěr :
-
Strávili jsme tu přesně 3 měsíce, téměř dva měsíce
prací na vinicích a pět týdnů cestování
-
Urazili jsme tu cca 14 800km a navštívili 4 ze 6
států a jedno teritorium
-
Viděli jsme tu téměř vše co šlo (….)
-
Poznali jsme tu jaký je tu život a jaký jsou Ozi (býlí
Australani)
-
A Rozšířili si tu skupinu svých kamarádů (japonsko,
irsko, francie, itálie, Austrálie)
Možná pár cestovatelských rad
na závěr pro ty, co uvažují tuto zemi navštívit :
-
víza, jak všichni ví, máme jen turistická (3 měsíce,
nelze oficiálně pracovat) nebo studentská (je dobré studovat obor za cca 1500
AUD/čtvrt roku, možné pracovat 20hod/týdně oficiálně) partner může být na
independent víza (může pracovat a nemusí studovat)
-
WWOOFing
(willing work on organic farm neboli práce na farmě za jídlo a ubytování )
určitě ušetří mnoho. Člověk pozní místní a případně vydělá na cestovatelský výdaje.
-
Ubytování na cestách- určitě freedoom camping.
Backpackery jsu drahé a celkem v otřesném stavu ( zlatý NZ) míst na caping
je dost (automapa Camping 6 rozhodně
pomůže)
Austrálie je vysokými platy a
nepříliš velkými životními náklady dobrou zemí pro žití. Kdyby to šlo stěhujeme
se bez dlouhého rozmýšlení.
Kdo se nebojí a něco už
procestoval ať jde do toho. OZ za cestování stojí ikdyž je pro nás drahý.
PS: Ze Sydney jsme letěli do
Darwinu kde mě Míša vyfotila s jedním slavnějším hercem (USA) snad ho poznáváte.
Ted se flákáme v Indonésii na
jednom z ostrůvků jménem Gilli Trawangan.
Žádné komentáře:
Okomentovat