Indonesia –Bali, Gili travangan, Lombok

… opět o kus blíž k domovu

Tak jsme se posunuli o pár hodin blíže , na jeden  z nejznámějších ostrovů Indonésie Bali. Časový posun je již už jen 6 hodin oproti ČR.

Než se rozepíšu tak pár informací o Indonésii, aby jste byli v obraze:

Indonésie má 13-17 tisíc ostrovů a přes 200 mil. obyvatel.

Největšími ostrovy jsou Java, Sumatra,část Bornea, New Guinea, Bali Lombok, Sumbava, Komodo, Timur atd.

Indonésie je taky nábožensky různorodá, např. Bali mají převážně mírumilovný hinduismus naproti tomu na Gili Travangan a Lomboku nás každé ráno ve čtyři hodiny ráno budilo kvílení z muslimské mešity. Prý nejde o hodně špatné karaoke, ale o pozvání k modlitbě :)

Ostrov Bali - cíl většiny turistu při cestě do Indonésie.

Indonésie jako celek. Bali je hned východně za ostrovem Java.

17.4.2012 jsme v podvečer pod dvou hodinách letu přistáli na Bali  a zaplatili 25 USD za víza a směnili pár set dolarů za místní rupie. Rázem se z nás stali milionáři :-) 1 USD je přibližně  10 000 rupíí. Za jeden dolar je tu možné koupit 2 litry benzínu , 3 litry vody a nebo oběd :-)

Samo ceny jsou tu podle kvichtů jako obvykle v Asii. Před letištěm jsme vzali taxi ( usmlouvané z 200 tis. Na 80 tis. Rupíí ). A popojeli do nejbližšího turistického města Kuta ( vzdálené cca 3- 5 km od letiště ).

Tady jsme obešli pár ubytování a vzali první přijatelné za 150 tis. rupií, na první noc to ušlo.

Kuta je na Bali asi jedno z nejrušnějších měst. Párty a hlasitá hudba všude. Mi jsme si udělali večerní procházku a okoukli prostředí. Trochu nám to přišlo jak v Thajsku v Bangkoku. Každý nás tu zval do jejich restaurace, byru nebo nabídek služeb ( masáž, taxi, ..) a zboží ( oblečení, cetky, mariuhána, lisohlávky :)). S našimi zkušenostmi jsme je už moc neřešili. Druhý den ráno jsme posnídali obešli další ubytování okolo a vybrali si jiné a poznání lepší. Stejná cena ale moc hezký pokoj  a bazén navíc. Tady jsme nakonec zůstali další 3 noci.

Od bazénu se nám ani nechtělo. Ono pláže v Kuta nejsou zase tak překrásné.

Zasloužená pohoda po dlouhém cestování po OZ.

U snídaně jsme se seznámili s jedním Ozi a Finem. Domluvili jsem se dohromady na společný cestě napříč Bali. Cenu dopravy jsme dělili čtyřma a tak nás tenhle celodenní výlet vyšel na polovinu  (25 dolarů ). Celodenní výlet znamená z 80 % zdlouhavý přesun. Jeli jsme asi cca 250 – 300 km kolem 7 hodin.  Přejeli jsme průsmykem mezi vulkány, navštívili jeden chrám, největší vodopád, tradiční pražírnu kávy, městečko Lovina (sever Bali), vykoupali v termálních pramenech a nakrmili drzí opice u cesty.  Potkali jsme tu překvapeně i dvě skupiny Čechů co sem jeli na poznávací zájezd.

Tradiční pražení kávy. Míša si to na chvilku taky vyzkoušela. Tady jsme mohli vidět a ochutnat plody kávovníků a kakaovníků.

Plovoucí chrám jak místní nazývají tenhle chrám obklopený vodou.

Termální lázně.

Krmení opic  je tu běžné téměř všude. Pozor na vůdčí samce. Jako tohohle. Ten si banány a buráky nebe sám :) 

 Jinak Kuta má vyhlášenou pláž pro surfaře, ale popravdě už jsme viděli o mnoho lepší.  Tohle město je tak dobré pro mladé co vyhledávají večerní zábavu. Lepší je si vyjednat transport a odjed někam jinam. Mi jsme si koupili lístky do nejvyhledávanějšího města  Indonésie Ubud. Měli jsme v plánu tu zůstat jednu noc. Což se ukázalo až až. Okoukli jsme dva nej chrámy a navštívili Monkey Forest (opičí les), kde právě probíhal ceremoniál pro opice. Opičkám zahráli na místní brnkací nástroje, pomodlili se za ně a hlavně jim přinesli kopu jídla.  Jeden místní průvodce mluvil o 600ti opicích, ale nám přišlo, že jich snad přišlo  i tisíce. Míša se jich trochu bála. Běhali a skákali všude okolo nás jak pomatení. Nejvíc jim chutnali syrové vajíčka, banány a vše co bylo v igelitu balené.

Chrámy a tradiční tance jsou největším lákadlem městečka Ubud.

Tradiční hudba při obřadech a tancích. Tady místní trénovali. Moc pěkné.

Trs banánů jsme v opičím lese rozdali vykuleným i drzým opicím. Jedna skákala ze mě na kluka z Izraele tak dlouho než dostala úplatek.

Konec obřadu a začátek hostiny pro opice.

Cesta z parku lemovaná opicemi, které sbírali jídlo přinesené mnichy a strážci parku.

Tradiční zdobení zdí pozemků chrámů na bohatších lidí.

Tradiční snídaně i místní způsob pojídání rukou. Pokrm zvaný Nasi goreng (Nasi = rýže, goreng = zelenina).

Místní tržnice zeleniny, ovoce a ostatních surovin.

Večer jsme pak zašli na večeři do místní levný restaurace a dali si něco z místní kuchyně jako obvykle. Já jím často Nasi Goreng Ayam (Smažená rýže s kuřecím – něco jako naše rizoto) nebo Mie Goreng Ayam (stejné jen s nudlemi). Míša pro změnu vyhledává mořské plody, rybu nebo cokoliv jiného než jím já. Jídlo je pravidelně moc dobré, trochu pálivé až ohnivé, ale hlavně levné. V restauracích typu Warung není problém objednat jídlo pod 3 dolary. Místní pivko Bintang není úplně špatný a nejlevnější. Malé od 1,5AUD, velké od 2,5AUD. UBUD jsme opustili druhý den ráno. Už v Kuta jsme si koupili poněkud předražené lístky (60AUD/os) na rychlou loď do místního ráje Gili Trawangan. Nebo-li jeden z mnoha malebných ostrůvků ležící cca hodinku jízdy rychlou lodí z Bali směr Lombok. Podle všech nejlepší místo Indonésie pro strávení dovolené. Vyhledávané pro nádherné pláže, průzračné moře, šnorchlování a potápění se nad koráli s želvami.

Průzračná voda a bělostné pláže. Gili T

Na ostrově nic nejezdí na motor a tak tu panuje příjemný klid. Všichni tu buď chodí pěšky, jezdí na kole nebo využívají místních zvláštních koňských povozů. Na ostrově jsme si po přistání na pláži našli naše ubytování (Aquaddiction bungalovs) cca po 100 metrech chůze za 150 tis rupií. Sezona se ještě nerozjela a tak ceny jsou stále nízké :). Na pláž jsme to měli jen přes cestu lemující pláž. Jak jsme psali nic tu nejezdí na motor po ostrově. Všichni bud chodí, jezdí na kole nebo na koňských povozech. Ostrov je to malinký a dá se přejít napříč za méně jak půl hoďky. Tady na ostrově jsme strávili 4 dny., flákáním, opalováním, plaváním šnorchlováním u pláže nebo z lodi a jedním potápěním. Tohle místo je opravdu jedna z těch kam by se člověk zašil rád na delší dobu.

Tradiční zdejší plavidlo.

Koňský povoz. Jediný zdejší způsob dopravy bez zpocení.

Střed ostrova tvoří jen pastvina s několika palmami. V pozadí taký slam pro zaměstnance většího hotelu.

I takle nám vypadalo jedno z odpočinkových míst kde jsme si na ostrově dali banánový koktejl.

 Potkali jsme tu hodně evropanů co tu zůstávají na půl roku jako instruktoři potápění. Kluk co nás připravoval na potápění je z Francie (jménem Gaspa). Vřele doporučujeme Gili T pro někoho bez větších životních plánů či závazků a zároveň kdo má licenci na potápění (práce se tu dá sehnat jako instruktor celkem lehce).

Mě se potápění moc líbilo. Všechno mi Gaspa ukázal a i jsme to nacvičovali v mělký vodě a pak jsme zajeli lodí na 10ti metrový ponor. Mohli jsme i víc ale náš foťák víc nezvládne. Pravděpodobně Míša ať natěšená na potápění na korálovém útesu z toho vycouvala při nácviku v mělké vodě, zdá se jí to příliš nebezpečné (těžké dýchání ). Mě to přišlo po nacvičování už snadné, pod vodou jsme zahlédli pár větších ryb, několik želv, jednu lion fish a hejna malých pestrobarevných rybiček.

Posádka naší výpravy.

První potopení :)

Sasanky a rybky klauni okolo.

Mořský želvy jsou tady celkem hojně. Asi i díky záchranné stanici na ostrově a podpoře potápěčů. Každý ponor se extra platí poplatek na pomoc ochrany fauny.

Hojnost ryb je pěkná, ale v porovnání se šnorchlováním v Thajsku u Krabi nebo v Apie na Samoe je slabší. I tak jsem byl rád. Stejný ponor v Austrálii stojí 5x víc.

Kdybychom neměli větší cestovatelský plány určitě by nám přišlo hodně těžké odtud odjet. Naším dalším cílem byl Lombok. Všemi doporučovaný i nedoporučovaný. Zabalili jsme si jen to nejnutnější a ostatní tu nechali v úschově a koupili lístky (10 000 rupíí ) na loďku do cca 8 km vzdáleného Lomboku. Po zajímavé plavbě malou loďkou, pro 25 cestujících a malý náklad jsme se vylodili v přístavu Bangsal. Tady na nás už čekal dohodnutý skútr Honda. Míša z naší cesty na skútru neměla radost. Doprava je tu divoká, jámy hluboké a volně pobíhajících psů, krav a opic nezpočetně. Já se role řidiče chopil s nadšením a bez nehody nás dovezl přes hlavní ostrovní město Matarang až do naší destinace Kuta (stejnojmenné jak na Bali) bez nehody. Kuta leží na jihu ostrova cca 2,5 hoďky  z přístavu. Jinak je to taková malá ospalá vesnička s pomalu rozvíjejícím turismem. Objeli jsme pár míst a usadili jsme v novém Home stay (Havenly) za 100 tis. Rupíí včetně snídaně. Z našich pocitů je to asi nejlepší místo co jsme navštívili v Indonésii. Turisti skoro žádný, nedotčený lidi penězma ( velice milí lidi ), nádherné pláže s palmami a zelenými kopečky okolo. Chodili jsme tu do jedné restaurace, kde při jídle pozorujeme jak místní pasou vodní bůvoli. Plánovali jsme tu zůstat dva dny ale prodloužili jsme si to na tři dny a uměli by jsme si představit tu zůstat i déle. Co jsme mluvili s místními tak půda je tu ze 60 % skoupena zahraničními kupci ( nynější cena 1m = 2, 5 AUD , před deseti lety 1m = 0,15 AUD ). Lidi jsou tu chudší a jsou moc milejší  za každého turistu.

Lombok - kousek za vsí Kuta.

Vodní bůvoly chladící se ve vodě kousek od luxusního resortu pro západní turisty co bez problémů za noc dají přes 100 dolarů. Klidně bych do toho šel, ale proč když kilometr od nich ubytování stálo jen 5USD.

Smlouvání ceny tradičního šátku zvavý SARÓN. Nevadí že již jeden očividně Míša má na sobě, ale to obchodně nadaný místní neodradí :)

Děti jedou ze školy. Cestování na střeše dodávek je běžné. I my jsme dvakrát jeli v dodávce kde několik mužů muselo cestovat na střeše.

Pláže okolo Kuta na Lomboku jsou lepší než Kuta na Bali.

Naše nejoblíbenější restaurace. Majitel v bílém tričku uprostřed byl milej chlapík co rád s námi poseděl a rád pověděl o místní kultuře a zvycích. Jeden Ozík nám hned při první návštěvě potvrdil, že jsme našli nejlepší restauraci v okolí. Samozřejmě s naší skromností se nedá říct, že by tu byl každý spokojen.  

Jedna ilustrativní fotka z přístavu na Lomboku. I tady koňský povozy fungujou, ale už jen pro dopravu nákladu.

Oproti Bali a Gili T. tu nemluví moc anglicky a tak procvičujeme naší indonéštinu :-). To se bude hodit až pojedeme na Javu nebo Sumatru ( další indonéské ostrovy ). Po třech dnech v Kuta na Lomboku jsme sedli opět na náš skútr, udělali pár hezkých fotek a vyrazili nazpět na Gili T. Tady jsme si zamluvili zpáteční cestu na Bali a v podvečerní pohodové atmosféře zašli poslechnout živou hudbu a popít pár koktejlů přímo na pláži v jedné hezké restauraci. Celkem hezké zakončení naší dovolené u moře ne?

Na závěr jedna ukázka jak funguje islám. Ženy tahají koše plné kamení na hlavě  ...

... a muži sedí a kouří :)

P.S. fotky opět dodám později. Internet tu na ostrově není příliš silný. Ale rozhodně je na co se těšit. Mi za pár dní budeme už na Jávě a tak se budu snažit o nějaký pokrok :)