Tak se nám tu práce pomalu chýlí ke konci. Máme za sebou 5 týdnů protrhávání a naše bankovní konta se každému páru naplnila nad 2000NZD (ještě tak 1600NZD přibude). Cestovní plány se pomalu dolaďují. Za týden bude už vše protrháno a mi sedneme do auta a vydáme se na naše téměř dvouměsíční cestování po NZ. Skloubit cestování s příjezdem Míši sestry Moniky (začátek února) nebude asi jednoduché, ale co naplat nějak to prostě dopadne. Zatím jediné co víme a taky nám bylo doporučeno od ostatních cestovatelů co tu byli je to, abychom procestovali severní ostrov NZ za 3 až 4 týdny a pak se vydali na jižní ostrov. Tam máme předpoklad další práce a to česání ovoce v okolí města Motueka. S největší pravděpodobností to dopadne s Mančou tak, že po příletu do Aucklandu přejde z mezinárodního letiště na vnitrostátní a za 70NZD vezme letenku do městečka Nelson, kde na ni budeme čekat : ). Zatím jen můj (Honzy) předpoklad je, že po odjezdu (20.12.) z Napieru pojedeme cca 200km do Turangi kde chvilku pobudeme v termálních lázních a vyšlápneme si už konečně Tongario track (čtyřdenní tůra po horách za 30NZD/os). Vánoce budou asi bez bramborového salátu a stromečku : (. Pak bude následovat cesta okolo jezera Taupo do Města Rotorua cca 200km. Tam by jsme se měli podívat na nějaká největší vřídla na NZ. A pak by jsme měli pokračovat přes městečko Tauranga na Coromandel. Tady bych to viděl na strávení jednoho týdne surfování, teda spíš učení surfování. Tak tohle je zatím jen dvoutýdenní cestovní plán. Vše bude záležet na penězích. Například Rotorua je dost komerční městečko kde každý vstup do jednotlivých parků stojí okolo 30NZD/os. Po týdnu lelkování na pláži se otočíme a porazíme směrem dolů cca 1000km. Navštívíme Kiwi house (jediný místo kde je možný vidět živého ptáka Kiwi) a pojedeme do města New Plymouth, kde by jsme měli absolvovat další track na vrchol Mt. Taranaky (2518 m.n.m.) pak dále okolo města Palmerson North do hlavního města Wellington. Tady se nalodíme na trajekt na jižní ostrov.
i tak to vypadá v sadu
tak to je Dejv, převážel nás na čtyžkolce do jiného sadu
Dost už o plánování cesty. Ještě bych tu rád popsal naši první párty u našeho supervizita Dejva. Tenhle týden jsme byli pozváni na grilování. Práce v sobotu byla zakázaná a tak v pátek po práci jsme se sešli u baráku Dejva. Byla to taková grilovačka jeho velké rodiny plus mi Češi. Tady na NZ je to s těmi párty trošku odlišné. Někdo vás pozve a je jen na vás co si přinesete sebou. Mi jsme přišli s balením piva a stejky. Později se ještě dojelo pro borovičku a rum : ). Jak ze začátku kiwáci tvářili, že tvrdý alkohol nepijí tak později se to rozjelo ve velkým stylu. Pil se Jagejmajster, tequila, vodka, bejlís, rum i borovička po velkých panácích v různých kombinacích. Smrtelná kombinace byla tequila s bejlís a dovádění na trampolíně. Co Vám budu vyprávět, jediný žaludek nezůstal plný. Akce se dá přirovnat jen k likvidačním párty u Mirka. Ještě, že ten Dejv má barák přímo v sadu.
BBQ začalo celkem poklidně
zatím jen děti dováděli na trampolíně
hodovalo se
a pak už jen pilo
a pilo :)
Už jsme tenhle víkend dokončili track na Te Mata peak až na místo velkého hnízdiště Gannetů. Teda jelikož se muselo vstát asi v šest ráno tak jsme vyrazili jen já (Honza) a Míša. Ostatní dospávali po párty. Procházka to byla perfektní. Devět kilometrů tam a devět pět. V polovině cesty tam už Mísa naříkala, proč jen jsme tam nejeli na traktoru. Já jí říkal, že vím že se to dá jedst na traktoru, ale pěšky je to levnější a navíc nemám u sebe hotovost. Míši pocity by se dali popsat slovy asi takto, Míša po chvilce zuřivosti začala zelenat a měnit se v Hulka (filmová postava). Později jsme zjistili jak to je s cenou za svezení, když jsme se ptali za kolik by nás hodil nazpět. Cena pro jednoho byla 15NZD. Moc rádi jsme se prošli : ) a udělali pár hezkých fotek. Ptáci byli taky hezký a dokonce jsme z toho vyvázly bez poděl… bundy.
Míša ještě v cestovní náladě
cestovní traktor a Míša už bez nálady :)
první Ganneti
tak to jsou oni opeřenci jedni
trošku větší hejno
Míša po odpočinku nabrala druhý dech
nádhera ne?
Taky jsme vyrazili rybařit na místo, které nám na mapě označil Dejv. Je to odtud asi 70km. Prstem na mapě ukazoval na obec Kurapapango a říkal nám něco o spoustě ryb a hezkým místem pro rybaření. Skutečnost byla poněkud jiná :( Obec má asi dva baráky z toho je jedno asi jen stodola a řeka byla bez ryb. Co na to říci. Asi platí to co se říká o rybářích, je to prolhaný národ : ) a také to že nejlevnější ryba je na NZ v supermarketech. Alespoň jsme neseděli v karavanu a Míša si vyzkoušela svůj nový prut. Ani nechci přepočítávat kolik se do rybaření tady už vrazilo peněz a kolik by tady za to bylo hovězího (4NZD/kg v akci).
silničáři tu mají taky smysl pro srandu
první okouknutí řeky - ryby nejsou vidět
jinak je to tu hezké místo, vřele doporučujeme :)
Míša jako správná rybářka po pás ve vodě, ještě že nebyla studená
Pavel byl z toho trošku přepadlej
Míši nový prut. Nejhorší bylo když se jí třpitka zasekla v největším proudu kde bylo vody po prsa a já (Honza) jsem to tam musel jít odháknout.
Tak a tady se ztratila i poslední naděje o dobrém rybyření na rybníku. Celý rybník byl obehnán hradbou rákosí.
Žádné komentáře:
Okomentovat