Dnes nás čekal odjezd z Aucklandu z našeho dosavadního ubytování v Lantana lodge. Rozloučili jsme se s managerem Rayem (čti Rádžem) a japonskýma holkama co tam pracovali. Míša nás i s jednou (Mačko) ochotně vyfotila. Nasedli jsme do auta, zadali do navigace Hamilton (cca 125km) a vyrazili jsme. Do Hamiltonu po cca hodince a něco jsme dorazili v pohodě bez jakéhokoliv údivu. Nakoupili jsme toustový chleba, marmeládu a nutellu. Zadali jsme do navigace další bod naší cesty a chvilku váhali kam se máme vydat. Do Raglán to bylo cca 50km a do Kawhia cca 80km. Obě městečka se nám na mapě zdáli daleko blíže. Při uvážení počasí (pod mrakem a s přeháňkami) se nám moc nechtělo do Raglán na koupání ve vlnách, ale nakonec jsme si řekli, že se tam dá stavit a pak pokračovat do Kawhia na termální prameny neboť je to při cestě. To jsme ještě netušili jakou to cestu jsme si vybrali. Mám za to, že pán s kterým jsem si nad mapou povídal o naší cestě v Hamiltonu mě (Honzu) na cestu z Raglanu do Kawhia upozorňoval, ale prd jsem mu rozuměl. Mluvil docela rychle a tak jsem nepostřehl o které cestě mluvil. Cesta do Raglanu byla vcelku v pohodě. Překrásná pahorkatá země posetá kravičkami, ovečkami a sem tam koňmi. Vypadá to tu jako by se pán prstenů tady točil úplně všude. Honzu a Pavla trápila trošku spotřeba auta, protože cesta vedla pořád nahoru a dolů. Snaha o vyřazování na každém kopečku se snad projeví při dalším tankování. Jinak v Raglanu jsme se moc dlouho nezdrželi. Byl odliv, pod mrakem a foukalo. Takže žádné koupání ve vlnách, ale jen svačinka a přenastavení navigace směr Kawhia. Ukázalo to dalších 50km (zkratka). Po 15-ti km jsme udělali malou zastávku u vodopádu. Moc hezký vodopád asi 50m vysoký. Návrat na parkoviště a hurá dál. Po necelým kilometru se cesta změnila z asfaltové na štěrkovou. Já (Honza) jsem si říkal, že nejspíš tu dělají opravu silnice a že asfalt bude hned za zatáčkou. Po ujetí cca 5km po štěrkové cestě jsme se smířili se stavem cesty s tím, že podle navigace jedeme správně. Tady jsme pár kilometrů dokonce jeli na vypnutý motor, abychom ušetřili benzín (tady by z nás měl táta radost). Po dalších zábavných ujetých 5km jsme dorazili k valu jež naznačoval konec silnice z důvodu sesunutí cesty do řeky. Naštvaní jsme se u toho vyfotili se slovy po štěrkové cestě už nikdy nepojedeme. Obrátili jsme auto a jeli nazpět na asfalt. Na první křižovatce jsme odbočili směr Kawhia a říkali jsme si, že to byla nějaká chyba navigace. Po ujetých 5km jsme se ocitli opět na štěrku. Po zahlédnutí prvního místního člověka se Honza radši šel optat na cestu. Tady jsme poprvé poznali trpkost místního humoru. Místní farmář sekající trávu povídal s úsměvem a plechovkou piva, že jedem správně, že tato cesta je dobrá a že se po ní dá jet docela rychle. Pro nás to znamenalo jízdu 25km po štěrku s nejvyšší rychlostí 40km/h. Tento zážitek plně doufáme, že již nikdy nebudeme muset opakovat. Po příjezdu do Kawhia jsme se podívali k moři (byl odliv). Bylo už něco kolem sedmé večer tak jsme se stavili ve dvou kempech. V prvním kempu nás paní přesvědčovala, že jsou nejlevnější v okolí. První stál 14NZD/osoba a v druhým 8NZD/osoba. Vzali jsme samozřejmě ten levnější. Pani správcová nám ochotně vysvětlila, jak to je tu s těmi termálními prameny a kdy to je nejlepší tam jít. Doporučila nám vstát ve čtyři ráno a vyrazit na pláž s lopatami. Musí se tu za odlivu vykopat jáma na pláži, kde vyvěrají spodní teplé proudy. Připravili jsme si lopaty, navečeřeli jsme se, vysprchovali a šli spát do auta. Ráno ve čtyři tu pršelo, tak z toho všeho sešlo. No hlavně, že je dobrá nálada a líbí se nám tu. Další bod výpravy je Taupo. Hobitiště (kde se natáčel Pán Prstenů) jsme vynechali neboť to je zajížďka asi 150km. Jinak zatím vás zdravíme.
zdar a sílu.
Žádné komentáře:
Okomentovat