Naposled jsme vyprávěli o cestě do Raglan a Kawhia a nyní budeme popisovat pokračování cesty. Po probuzení v kempu v Kawhia jsme se tentokrát v poklidu nasnídali, neboť jsme byli v kempu skoro sami. Je vidět, že je tu jaro a všichni se na kempování teprve chystají. Říkali jsme si jak to tu mají s prázdninami. Jestli je mají v červenci a srpnu nebo v lednu a únoru. Nakonec já (Honza) jsem si vzpomněl jak nám jeden Čech co tu žije povídal cosi o hlavní sezoně v lednu a únoru. Prý tu nejen turisti, ale i místní kupují větší auta (vany a obytná auta) neboť běžná rodina tu má čtyři děti a více. Ale zpátky k naší cestě. Po snídani a uklizení auta jsme se vydali podívat na pláž kde jsou termální prameny. Už bylo tak po deváté hodině a byl příliv tak jsme opět prd viděli. Co na plat, alespoň že to počasí se zlepšilo. Nasedat, zadat do navigace město Taupo, zakroutit očima nad počtem kilometrů (177km) a vyrazit. Tuhle cestu odřídil Pavel a Honza navigoval (kontroloval navigaci zda opravdu říká to co ukazuje) . Cesta byla stále kopcovitá plná pasoucího zvěrstva s výhledem na nádherné kopečky. Cestu jsme téměř ujeli na jeden zátah jen s jednou krátkou zastávkou na vrcholku kde byla vyhlídka s odpočívadlem. Po příjezdu do města Taupo, které leží uprostřed severního ostrova NZ u jezera Taupo, jsme zastavili u obchodu Vodafonu. Navigace v telefonu Pavla pěkně odrovnává baterku (vydrží navigovat cca 3hoďky). Jelikož je to naše jediná podrobná mapa, tak jsme se rozhodli koupit auto nabíječku. Policisty co zaparkoval vedle nás jsem se já (Honza) zeptal na kempování v městě. Poradil nám obrátit se na informační centrum. Ty tu na NZ fungují perfektně. V informačním středisku mají vždy volné brožury o blízkém okolí s mapou. Slečna nám na otázku kde kempovat s možností přespání v autě zakroužkovala na mapě čtyři kempy. Na druhou otázku, kde je to nejlevnější nám do mapy připsala, které jsou zcela zdarma. Vybrali jsme si ten co leží u řeky Huka s tím, že se pak podíváme na vodopády Huka a na měsíční kráter (Crater of the moon). Vyrazili jsme se podívat do kempu a byli jsme velice nadšení z průzračně modré vody. Takhle čistou vodu doma netočíme ani z kohoutků. Ne nadarmo je tato oblast vyhlášená jako pstruhová. Běžně se tady chytá na mušky. Nikdy jsem nevěděl, že pstruh může mít třeba až 60cm na délku. Tady by Mirek mohl chytat pstruhy na jedničkový háček (moc se v tom nevyznám, ale myslím si, že je to velikost asi jako háček na věšení ručníků) jen k tomu přivázat atrapu velké vážky. Hned jsme okoukli ceny prutů v obchodech. Bylo to něco mezi 45NZD až něco přes 1000NZD. Rybařit by jsme tu docela chtěli. Jednak by to bylo celkem levné a chutné jídlo a také troška zábavy po práci. Hned první den v Taupo jsme se šli po pozdním obědě (dojídání číny a uvaření pár vajec) kouknout na vodopády Huka. Vodopády vypadaly parádně. Jsou to takové dlouhé mohutné burácející peřeje zakončené asi devíti metrovým vodopádem. Skoro až k neuvěření, že tahle voda se tu sjíždí na raftech nebo na takových plovácích. Samozřejmě turista za tuto atrakci sáhne do kapsy dost hluboko (něco mezi 50NZD až 100NZD přesně nevíme). Nám podívání zatím stačilo . U kráteru už měli zavřeno tak následoval návrat do kempu, večeře, rozložit postel a jít spát do auta. Ráno po lehké snídani (čaj a tousty s marmeládou nebo nutellou) jsme ještě vyrazili na ten měsíční kráter. Smířili jsme se vstupným 6NZD a prohlédli jsme si pláň kde jsou díry do země různé velikosti. Z některých vycházela jen pára a v dalších bylo vidět ještě vařící se bahno. Docela jsme cítili jak se nám zahřívají podrážky u bot od země. Dalším naším cestovatelským plánem mělo být Tongariro což je cca 50km jižně. Nakonec jsme po posledním tankování (62NZD = 40l benzínu) usoudili, že bude nejlepší se vydat rovnou do města Napier (cca 125km) a vynechat zajížďku (100km) do Tongarira. Cesta do Napieru vedla po místní dálnici číslo 5. Nic neobvyklého tedy až na jízdu pár metrů po štěrku a jednom hezkým vodopádu. Po příjezdu do Napier jsme kontaktovali našeho budoucího zaměstnavatele Stuarta z firmy Mr. Apple. Ten nás vyzvedl u informačního centra a zavedl na farmu kde nás ubytoval v karavanech (cena ubytování 85NZD/týden/osoba). Blíže o ubytování napíšeme zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat