Po dlouhém odmlčení jsem se vrátil k napsaní dalšího článku o putování po NZ. Mám plně nabytý notebook, trochu času a energie na psaní. Už je to skoro 20 dní co jsme odjeli z Napieru a vlastně ani nevím o čem psát dřív. Za tu krátkou dobu se toho stalo strašně moc. Máme zatím za sebou procestování východního pobřeží, střední části NZ okolo jezera Taupo, poloostrova Coromandel a téměř celý Northland. Ujeli jsme přes 2500km a poznali dvě kiwi rodinky, které nás u sebe velice rádi ubytovali.
Ale asi bych měl začít od začátku, aby jste si mohli udělat obrázek co se tu všechno dá vidět a co se tu dá zažít. V neděli po obědě (20.12.09) jsme naložili auto, navštívili Dejva abychom mu řekli „say hello“ a pak jsme vyrazili vstříc dobrodružství. První zastávka měla být po cca 70km na hezkém free camping místě u řeky kde jsme pár dní před tím chytaly ryby, ale nakonec se rozhodlo jedst ještě dál a najít nové nepoznané místo. Hezké místo se najít nám nepodařilo tak jsem to zakempovali ještě o 100km dále mezi silnicí a ohradou s býky v malé vesničce (Rangiwaea Junction) o čtyřech barácích. Napoprvé to nebylo nejlepší místo, ale bylo to asi nejměkčí místo pro stan co jsme (Honza s Míšou) kdy měli.
Naše kempování jsme měli vždy připravené tak, že pokud to šlo tak jsme (Honza s Míšou) stavěli stan a Pavel s Domčou spaly v autě. V opačném případě se věci v autě uklidili tak abychom se tam vyspali všichni čtyři.
cedule ozn track
Druhý den jsme vyrazili směr Tongariro track. Ujeli jsme dalších cca 150km. Okoukli jsme výchozí bod tracku, pokochali se zasněženou horou Mt. Ruapehu (2797 m.n.m.) a vyrazit hledat další free kempové místo tak abychom mohli druhý den vyrazit na celodenní túru Tongariro alpine crossing.
pohled na Mt. Ruapehu
zastávka u všudepřítomnného vodopádu
Místo pro kempování jsme našli v liduprázdném zimním středisku nějaké střední chlapecké školy na úpatí zasněžené hory asi 15km daleko.
kemping :)
Toto místo bylo v nadmořské výšce něco okolo 1200 m.n.m. Pro nás který si sebou vzali pořádný spacáky to moc neznamenalo, ale Pavel s Domčou docela klepali kosu : ). Zajímavá byla večerní hygiena v nádherné ledové horské říčce.
Ještě, že sluníčko tak peklo :).
Před spaním Pavel ještě udělal pár palačinek na druhý den na cestu a šlo se spát. Další den nás čekalo brzké vstávání a 20km dlouhý Tongariro Alpine crossing s převýšením přes 700 metrů.
foto před výstupem
výstup byl občas náročný
všudepřítomné toalety
Tenhle track je považován na severním ostrově NZ za nejlepší z nejlepších. Není to natáčením Pána prstenů (Mordor a hora osudu), ale hlavně pozoruhodnou vulkanickou krajinou s nádhernými horskými jezery. Třeba Mt. Ruapehu vybuchla naposled v 1995 a chrlila popel a lávu ještě rok. Mt. Ngauruhoe (hora osudu) vybuchla naposled v roce 1975. Oblast národního parku Tongarira je na první pohled pustá krajina kde je jen kamenní a chroští maximálně po kolena, ale jinak je to moc hezká procházka na deset hodin. Auto jsme zaparkovali v cca 1100 m.n.m. a nejvyšší bod výpravy byl v necelých 1900 m.n.m.
XXXX
zase nějaké ty springs
pořád to samé
hezká cedule co? To bylo v cca 1400 m.n.m.
kolem cca 1600 m.n.m. jsme se už rádi oblékly čepice a bundy
kontrola plánu
pohled na Mt. Ngauruhoe
pohled na hezký Red kráter
jinak moc hezký výhled i počasí
Hezká horská azurová jezera. Škoda že jen tam všude smrděla síra jak se kouřilo z vulkánů.
hromadná fotka u příležitosti svačinky u jednoho z jezer
troška sněhu na hoře :)
udělali jsme asi 700 fotek
významné přispění na nejvyšší stavbě v okolí
tak jsme vypadali před výstupem
příjemný výšlap v popelu nám trval asi hoďku a třičtvrtě
tak to jsme někde okolo 2100 m.n.m
A tady jsme už na trcholu. Byla tam docela tma neboť jsme stály v mraku.
okraj kráteru
Tou dobou jsme si říkali jak je to na NZ docela blbý s kempováním mimo placené kempy, neboť všechny pozemky jsou buď oplocené pastviny, skály, buše nebo státní parky se zákazem kempování. Všichni souhlasili jak ČR je pohodová a nespoutaná země, kde každý může kempovat téměř všude.
park s toaletou
Ten den jsme to prvně vyzkoušeli tvz. městský kemping v městečku Turangi pod jezerem Taupo. Druhý den po snídani jsme nabrali rozumy v místní infocetru o okolí a vydali se 5km západně do vesničky Tokaanu kde mají termální lázně. Zaplatili jsme 5 bags a hurá do bazénu s teplo vodou (cca 39°-42°C). Jelikož bylo dva dny před Vánoci tak veřejný bazén byl úplně prázdný je pro nás.
prostě pohoda jezz
Následovala procházka parkem kde měli bublající bahno a jezírka s vroucí vodou, prostě termální oblast. Prostě nic extra pro mě se procházet ve vedru v oblasti páry.
bublající bahno
Ještě ten samí den jsme se přesunuli nahoru podél jezera Taupo do našeho vyzkoušeného free kempu v Taupo poblíž vodopádů Huka.
Krmení pokračovalo i v kempu : ).
Následující den (24.12.09) bylo krásných 28°C ve stínu a mi jsme razili cca 150km směr nejznámější město s termálními jezery a gejzíry na NZ. Město Rotorua dle našich informací je nejvíce navštěvovaná turistická oblast, kde navštívení každého termálního parku stojí okolo 35NZD což odpovídá něco málo přes hodinu procházky mezi bublajícím bahnem, vroucí vodou a jedním gejzírem za všude přítomného siřitanového pachu (smrad jako kdyby se ve městě vyboural kamion naložený půkavci). Jelikož ten den byli Vánoce a mi jsme chtěli strávit štědrý den v poklidu, tak jsme se na místních informacích poptali na placené kempy. Pani nám ochotně na předem zakoupené mapě města ukázala na dva kempy téměř v centru. Rovnou jsme vyrazili okouknou ten levnější neboť druhou variantou byl Top 10 Holiday park, který je tradičně docela drahý. Mělo to jen jeden malý háček. Když jsme už chtěli odbočit do ulice kde kemp byl, tak jsme narazili na policejní pásku. Zaparkovali jsme o ulici dál a vyrazili se k hloučku lidí zeptat co se to tam děje. Bylo nám řečeno, že někdo nahlásil přímo v našem kempu bombu a že kontrola může trvat hodiny. 
hlouček lidí a policejní auta
Trochu nás to zarazilo, ale jelikož jsme měli hlad tak jsme vyrazili k místnímu jezeru Rotorua si udělat oběd. Tradiční špagety byli zpestřeny trochou kabaretu kdy místní černá kočka přiběhla jen tak a odběhla s rackem v tlamě. Míša se hned šla podívat jak to safari pokračuje dál v křoví, zatím co mi jsme umývali nádobí.
tradsiční oběd batůžkářů na NZ
Následoval nákup ingrediencí na tradiční štědrovečerní večeři v našem oblíbeném supermarketu (Pak´n Save) a hurá ke kempu kde jsme očekávali konec zátaras. Ale ono nic!! A stále se nevědělo kdy ta maškara skončí. Už jsme zvažovali druhý otevřený kemp ležící o 200 metrů opodál. Cena 17NZD/osoba nás nutila k přemýšlení nad kempem DOC (kemp ve správě národního parku) 30km za městem. Už jsme téměř odjížděli za město kdy se policejní auta začala rozjíždět. Hurá hurá!! Kemp se už vyklidňoval od pyrotechniků a speciálních pojízdných strojů na dálkové ovládání : ). Zprvu jsme neměli dobrý pocit, když jsme to viděli, ale cena 10NZD/osoba/noc s vyhřívaným bazénem v ceně nás uklidnil : ).
Všichni jsme byli z kempu nadšeni. Nevím jestli díky uzavření kempu na půl dne nebo jestli to bylo Vánoci, ale až na párek němců, Holanďanky (káča nevěděla kde je ČR), dvou kluků z Malty (kluci byli v Praze na pivku tak věděli kde je ČR) a ještě asi pěti lidí, jsme tam byli samy. Ve velké vybavené kuchyni jsme připravili tradiční bramborový salát (ten dělal Pavel) a obalili hovězí řízky (Míša a Honza), rybu (Domča) nebo prostě jen stejk (Pavel). K tomu si dali pivko (Míša a Honza) nebo víno (Pavel a Domča) a pak s pivkem hurá do lázně na pár hodin.
vyhřívaný bazén v lodgi
Co Vám budu vyprávět. Vánoce se povedli nadmíru. Ani se nám odtamtud nechtělo. Následující den jsme jen navštívili park opět s vroucím smradlavým bahnem a vodou, pak Maurskou vesničku kde mě pustili do kostela jen v kraťasech a pak jsme ještě navštívili sekvojový les (kamanské borovice - sekvoje tu prý rostou třikrát rychleji). Ostatní atrakce typu Hell gate a podobně byly 25.12.09 tradičně uzavřeny.
pořád to samé - nuda
foto u sekvoje
Maorská vesnice byla liduprázdná což nás 25.12. nepřekvapilo
Dalším cílem našeho cestování bylo město Tauranga s nádhernými plážemi. Po cestě k městu jsme navštívili ještě jedny vodopády Okere Falls, kde se místní koupali. Docela jsem jim v tom horku záviděl.
a zase nic extra :)
Ostatní se tvářili dost kysele a tak jsem se mohl koupat jen ve svém potu v autě : (. O hoďku na to jsme dorazili na předměstí Taurangi do milionářské oblasti Papamoa Brach, kde jsme to zaparkovali u pláže, povečeřeli tousty ve vajíčku a rozhodli se i tam přespat.
Oblast Tauranga je známá pěstováním kiwi a tak jsme se rozhodli zde hledat mimo jiné i nějakou tu práci. Všude nám bylo nakonec řečeno, že práce ve zdejší oblasti začíná až druhý týden v lednu. Míša si tu ve městě splnila svůj sen v podobě výletu na lodi za delfíny (Honza musel jedst taky). Sranda stála 135NZD/osoba. Celodenní plavba s vousatým kapitánem, skákání z lodi v zátoce a pohled na skákající delfíny podél lodi stálo to za to.
foto vyžraných delfínů
foto s jednou z námořnic
kapitán lodi
skákání z horní paluby v jedné ze zátok
fotka na přídi jak v Titaniku
foto zase další přerostlé sardinky plující podél loďky
stará budova už bez čerpadel vody z lomu
funkční povrchový zlatokopecký důl hluboký cca 200 metrů
Městečkem pro přespání byla zvolena Whangamata. Opět nádherné místo, hezké pláže a probíhající malý free air open fest sponzorovaný CocaColou. Oblast Coromandel patří mezi tradiční holiday místo pro kiwáky z Aucklandu, kteří tu tráví dovču mezi Vánoci a novým rokem. Zkrátka popili jsme pár plechovek limožky, zahráli si volejbal, vykoupali se v moři, nechali si nakreslit obrázek na tělo, poslechli muziku a zase hurá dál.
holky hrály docela dobře
oblíbené šnorchlování. Míša ukazuje velikost kraba kterého viděla
ranní čajíček na pláži
malůvky na tělo byli zadarmo :)
hezké pláže tu jsou na Coromandelu všude
Následující naplánovaná zastávka byla severněji v městečku Whitianga o cca 100km dále. Dle průvodce jsme neměli minout pláže Hot water beach, kde jsem sebou plácnuli u vody a dále Cathedral Cove což je moc hezké skalnaté pobřeží vhodné pro šnorchlování a potápění. Tady jsme jako obvykle udělali sadu hezkých foteke. Co se NZ nedá vytknout jsou všude přítomné a čisté veřejné záchody. I na autem nepřístupném místě (35 minut pěšky) jako jsou tyhle pláže mají záchody moc hezky zakompované do krajiny.
moc hezká oblast
autem nepřístupné pláže
Cathedral Cove - díra do skály pod kterou se prochází
gaučing na pláži nád uchvátil
toalety na pláži - prostě super nápad
Kempování jsme přesunuli radši za město neboť v příměstských městečkách mají všude u pobřeží cedule nekempovat doplněné častými kontrolami nejen policistů, ale i správců pláží (jedna hlídka nás upozorňovala na „NO camping“ ve Whangamata).
Následující den bylo 31.12.09 a mi jsme opět po týdnu chtěli zakempovat k nějakém prima placeném kempu na severu poloostrova. Zastavili jsme se tedy ve stejnojmenném městě Coromandel v infocentru s otázkou zda by nám mohla na mapě vyznačit kempy. Pani se na mě podívala a jako první vyndala nějaký papír na kterém se psalo, že nikde na poloostrově Coromandel se nesmí Free kempovat a dále mi to ještě jednou zopakovala i s pantomimou naznačující uvozovky se slovy FREE. Po dlouhé době jsem byl zmaten zda se mám smát její pantomimě nebo se naštvat. Zeptal jsem se jí zda vypadám tak špatně a že se ptát na PLACENÉ kempy. Pani se mi pak snažila ve čtyřech větách omluvit, že to tak nemyslela (měla štěstí, že jsem neměl po ruce popelník :) ). Následně nás informovala o všech kempech v okolí. Obávala se pouze toho, že jestli jsme si nezamluvili 3 dny předem místo v kempu, tak budou plné. Poděkovali jsme jí a vyrazili místních malokrámků na nákup. Naštěstí jsme toho moc nepotřebovali. Krámky profitovali z cestovního ruchu a z toho, že jsou na konci světa (hovězí i za 30NZD/kg). Jak jsme míjeli jeden plný kemp za druhým, propadali jsme zoufalství. Na pocitu zoufalství nám přidávalo o velice teplé počasí a 30km dlouhá štěrková cesta. Večeři jsme si začali dělat nad malou obcí Little Bay na malým odpočívadle u silnice s vidinou strávení silvestra tam. Obrat k lepšímu nebo spíš mnohem a mnohem lepšímu trávení silvestra nastalo tím kdy jsem já (Honza) se šel projít dál po cestě kde jsem slyšel nějakou hudbu. Hudbu jsem sice nenašel, zato na lesní kauri cestě jsem narazil na místní kiwáky jak kontrolují stav staré betonové hráze. Po prohození pár vět typu odkud jsme a že jsme nenašli volný kemp, nám navrhli strávení silvestra u nich v Little Bay. Snažil jsem mu říci jak je to od něj hezký a že nemůžeme být jim na obtíž, ale Kevin (asi 40 let starý chlap) pořád říkal jak budou rádi když s nimi strávíme jejich tradiční silvestr. Došel jsem pro ostatní a jeli jsme za nimi k jejich baráku.
dring na pláži
Kevin rád ukuchtil snídani
snídaně - vajíčka, slanina, francouzský chleda a Mapple syrup
terasa z výhledem do zátoky
Vlastně je to jejich chata u pobřeží na které tráví dovolenou. Jinak bydlí kousek od Hamiltonu. Byl tak Kevin, jeho manželka, jeho neteř, jeho sestra s manželem a jeho matka nebo tak něco. Jelikož to nebyla nikterak velká chata tak Pavel s Domčou spali v autě před garáží a Míša a Honza spali na madracích v garáži. Ve vedlejší místnosti byla sprcha a záchod. Na velkém balkonu jsme popíjeli pivko a vodku s džusem. Povídali si tak různě o ČR, NZ a čekali na ohňostroj, který místní člověk odpaloval z lodi v zálivu cca v 10 hodin večer. Podle jeho slov ohňostroj ho vyjde každý rok na 8000NZD tak to nebyl žádný chudák. Po ohňostroji jsme všichni vyrazili na pláž jako všichni lidé z Bay a popíjelo se a klábosilo u ohně na pláži. Pavlovi tam všichni popřáli k 21 narozkám a snažili se ho přimět k tomu aby se svléknul a běžel do moře neboť to je tradice na 21 narozeniny. Druhý den ráno jsme se ještě tradičně nasnídali a pokochali se výhledem na záliv. Neteř Kevina Shely nám na kameře ukázala, jak byla ten den ráno v zálivu vidět velryba. Míša byla z toho nadšená.
společná fotka s kiwákama
parking u baráku
kayaking je tu dost oblíbaná činnost
Snídaně se skládala s francouzského chleba s jablečným sirupem, opečená vajíčka, slanina, banán a čaj s mlékem. Po snídani jsme se rozloučili, vyměnili si kontakty na sebe, udělali společnou fotku a vyrazili na pláž šnorchlovat. Další plány počítaly s cestováním do Thames a dále do Northlandu přes Auckland, ale o tom zase někdy jindy.
ČUS BUS
Žádné komentáře:
Okomentovat