Ještě jedno foto před odletem z RuzyněTak jsme dorazili do meky zvané Londýn. První zkušenost s cestováním v místním metru nebyla slavná. Na prvním přestupu jsme trošku bloudili až jsem se já (Honza) odhodlal se někoho zeptat na cestu do Paddingtonu. Pani (vietnamka) kterou jsem oslovil mě řekla pouze, že vlak z nástupiště na kterém jsme tam nejede. Druhý člověk, kterého jsem oslovil nám to vysvětlil, ale já to moc nepobral. Třetí kterého jsem oslovil (zaměstnanec metra) nám to po lopatě vysvětlil a tak jsme nakonec dorazili na konečnou co jsme chtěli. Zajímavé na této story je pouze to, že pani (vietnamka) vystoupila ze stejného vlaku na stejném nástupišti jako my. Po výstupu z metra jsme velmi snadno našly náš hotel(St. George), který byl nedaleko. Trochu v nás hrklo, když jsme viděly nápis “hotel full” , ale naštěstí bylo vše zabukované.
Po domluvě s recepčním jsme dostaly pokoj v 5 patře :D s číslem 18.
Po krátkém zabydlení jsme se vydaly na výlet směr Big Ben, ale problém byl v tom, že pešky to bylo cca 7 km a cestu nikdo z nás neznal, tak nám nezbývalo nic jiného než vyrazit opět metrem(cílová stanice Embankment). Cesta, která se dá zvládnout za cca 25 minut se pro nás stala cestou trpělivosti, která trvala více jak hodinu. Po vstupu z metra jsme snadno našly Big Ben. Pak jsme se vydaly směrem k Alíbě II na večerní čajíček, ale cesta byla dlouhá a dosti nejasná, takže naše už dosti bolavé nožičky a bruch nás zavedl do nejbližšího McDonalda, kde jsme se najedly a po demokratickém hlasování 4 ku 0 jsme se rozhodly jet zpátky na hotel, jak jinak než metrem po lehkém zaklopýtnutí na žluté trase metra, jsme se dostaly na hotel umyli jsme se a šly spát s očekáváním co nás čeká další den.
pár fotek na závěr:
Žádné komentáře:
Okomentovat