Zábavné příběhy z letu Londýn-Dubai-Brunei-Brisbane-Auckland

trasa našeho letu

Jak začít popisovat toto dobrodružství. Dopravení z hotelu St. Georgie na letiště Heathrow bylo docela v pohodě neboť jsme zvolili velice drahou, ale zaručenou cestu Heathrow Expresem (cena 16,5 liber na jednoho), který nás za 20 minut dostal to terminálu 1. Až na malý zmatek, kdy se Honza musel zeptat opět asi pěti lidí na pobočku Brunei airlines, to šlo celkem dobře. V pohodě jsme odstartovali a začali se ztotožňovat s letadlem ve kterém jsme museli strávit víc jak 25 hodin. Posadili nás vedle sebe k oknu, LCD obrazovky krásně před námi v opěrátkách sedadel. Říkali jsme si PARÁDA alespoň se nebudeme nudit. O chvilku později jsme zjistili, že obrazovka jde jen u Míši.

 Jídlo v letadle bych zde popsal velice stručně: První jídlo (super dá se to jíst a i to nasytí), Druhé jídlo (nic moc), Třetí jídlo (pane bože to je ale hnus), Čtvrté jídlo (asi si radši vezmu nejdřív prášek na žaludek), Páté jídlo (asi to už nevydržím a půjdu zvracet), Šesté jídlo (asi uteču, ale hlad mě přinutil to sníst). Nakonec to poslední jídlo byli italské plněné těstoviny a to se dalo jíst.

první jídlo

 Všichni až na Pavla jsme se pobavily, když mezi letem Londýn – Dubaj se poprvé objevila kontrolka zapněte si pás. Kdy Domča vykoukla ven z okénka a otočila se a řekla Pavlovi moře, ale Pavel slyšel “hoří” no co vám budeme povídat Pavla by jste se krve nedořezali. Co se týče personálu, tak byl velice ochotný a lze společnost Royal Brunei jen doporučit. Dokonce, když se Pavla zeptal „letušák“ Where are you from? A on odpověděl že „Czech Republic“ tak řekl aaaa Milan Baros. I Like him. Tak jsme se společně zasmály.

letiště Dubai

letiště Brunei

Po příletu do Aucklendu jsme si říkaly to budeme čekat na naše zavazadla dlouho, ale to jsme nečekaly, že bude problém někde jinde. Při kontrole pasů a víz nastal nečekaný problém. Při kontrole Honzy pasu a víza byla nesrovnalost v číslech pasu na vízu, takže si Honzu vytáhly bokem a čekalo se co bude dál naštěstí cca po 20 minutách Honzu pustily s tím, že má jít na důkladnou kontrolu. Samozřejmě Pavel si dělal celou dobu srandu k do půjde asi na kontrolu tělesných dutin, takže když šel Honza tím směrem dolu pro zavazadlo a přes rentgen našich hlavních zavazadel, tak mu moc dobře nebylo. Naštěstí na důkladné prohlídce bylo více lidí, tak nás pustily rovnou ven, kde si Honza oddechl. To jsme, ale ještě netušily, že nás čeká další velmi zajímavý zážitek a to při cestě k našemu ubytován. Při tom co jsme hledaly, kdy nám jede bus, tak Domča kouřila opodál a po chvilce na nás zakřičela, že zde je nějaký pán co rozváži po Aucklendu do ubytování. Po domluvě nás odvezl za 60 NZD do našeho ubytování v Lantana Lodge. Jeho způsob jízdy lze porovnat s piloty F1. Byly zde místa, kde nás vezl i rychlostí 120 KM, takže povolenou rychlost 60 KM jsme viděli pouze my. Naštěstí pro nás jsme dorazily v pořádku, i přesto že jsme jeli několikrát na červenou(pro našeho řidiče jen orientační barva) a dále můžeme pokračujeme v naši cestovatelské pouti.